Claudia: „Tak jdi do Alp ne?“

Tahle věta, kterou pronesl můj tenkrát jedenáctiletý bráška, byla podnětem k rozhodnutí, jít studovat do Innsbrucku. Může to znít šíleně, rozhodnout se jen na základě výroku malého dítěte, ale po maturitě a složení DSD zkoušky z němčiny jsem opravdu intenzivně hledala místo v německy mluvící zemi, kde bych mohla studovat. Měla jsem permanentně otevřené Google mapy, neustále jsem projížděla webové stránky všech možných německých měst a univerzit, ale nic mě nezaujalo a byla jsem z toho trochu špatná. Měla jsem totiž následující nároky: obor, který mě bude zajímat (to byl asi nejmenší problém), menší město, ale zároveň hezké a zajímavé okolí (a tady už nastává zádrhel), a konečně místo, které není tak blízko domovu, abych při svém studiu poznala také trochu kultury. Teď už je jasné, že pro mě výběr opravdu nebyl jednoduchý, a tak když bráška pronesl tu větu, posunula jsem si mapy trochu více na jih a co nevidím: uprostřed Alp leží město Innsbruck s nemalou univerzitou! A splňuje všechna moje kritéria!

Teď už jsem v Innsbrucku pátým rokem a jsem čím dál tím více přesvědčená, že to rozhodnutí bylo správné. Člověk tady pozná život v Alpách z úplně jiného úhlu pohledu, než když sem jede na lyže. Jsem opravdový nadšenec do hor a všeho s nimi spojeného, takže jsem už třikrát v létě pracovala na horské chatě. Dvakrát to byla chata s opravdovým „Bauernhof“, čili krávy, prasata, kozy, výrobna sýra… a to vše uprostřed neodolatelné krajiny.

A nějaké zážitky? Je jich tolik, že by to bylo na celou knihu. Tak nějak každý den vnímám jako zážitek. A nejen ty dny, kdy jdu na výlet do hor, jedu na túru na horském kole nebo jdu lyžovat. I ty obyčejné dny, kdy jsem v laboratoři (píšu zrovna magisterskou práci), jsou všechny unikátní a moc si je užívám. Innsbruck má takovou svoji pohodovou atmosféru, na kterou je lehké si zvyknout. Nevím, jak to popsat, ale člověk se tu zkrátka cítí dobře. Momentálně bych si klidně dovedla představit zůstat tady  na pořád, ale kdo ví, kam mě po škole vítr zavane.