Erasmus pobyt ve Vídni byla moje životní cesta, na kterou budu dlouho vzpomínat.

Jmenuji se Karolina Lisowska, pocházím z Polska a bydlím v Malopolsku – konkrétně v městě Tarnów. Již třetím rokem studuji germanistiku. Tento semestr píšu i bakalářskou práci. V roce 2017 jsem se rozhodla vyjet na Erasmus. Teď s odstupem času už můžu říct, že to byla nejlepší volba! Němčinu se učím již od základní školy a už tehdy jsem věděla, že ji budu chtít studovat i v budoucnu. A mé sny se právě teď plní. Ráda cestuji, takže z toho důvodu pro mě byla možnost strávit semestr v zahraničí další šancí jak ještě více cestovat.

Než jsem byla ve Vídni na Erasmu, navštívila jsem ji pouze jednou asi před rokem a půl. Tehdy jsem tu byla se svým přítelem na dva dny a ještě jsem ani netušila, že tu jednou budu moci celé tři měsíce studovat. Překvapilo mě, že Vídeň je opravdu velmi multikulturní město. Na každém rohu je možno potkat osoby ze všech koutů světa. U nás v Polsku je to úplné jiné. Když je tu někdo, kdo je z ciziny, je to pro nás něco nového a neobyčejného. Jinak je tomu  ale ve větších městech Polska jako je Kraków, Warszawa nebo Wroclaw, tam samozřejmě na cizince zvyklí jsou. Ale v mém rodném městě tolik turistů nenajdete. Ve Vídni také uslyšíte mnoho různých řečí: němčinu, angličtinu, turečtinu, ruštinu i polštinu. Člověk se tu vždy cítí klidně, dobře a bezpečně. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že se ve Vídni cítím mnohem bezpečněji než v Tarnówě. Kupříkladu ve Vídni můžu jít i pozdě v noci po ulici a vůbec se nebojím, protože vím, že vždycky je tu někdo na blízku, kdo by mi pomohl. V Tarnówě se bojím večer chodit ven. Ale nejde o to, že jsou tu divní nebo agresivní lidé.  Na náměstí nebo i v okolí mého domova není po 19 hodině vidět ani živáčka.  Ulice jsou prázdné a tiché.

Člověk v Evropě dnes může najít plno informací, což někdy je i docela nebezpečné. Neustále se dozvídáme o atentátech v Německu, Francii, Belgii, Švédsku či Španělsku. Přesto se ve Vídni cítím velice dobře. Moje kamarádka, která se učí Švédsky, měla možnost jet do Švédska na jazykový kurz. Švédštinu zbožňuje a je si dobře vědoma, že tohle by mohla být ta nejlepší možnost jak si ji ještě zlepšit. Ale má velký strach do Švédska odjet kvůli tamější bezpečnostní situaci. Úplně ji chápu. Na začátku jsem se taky bála, zda se budu ve Vídni cítit bezpečně. Přes tohle všechno jsem se ale rozhodla a odjela do Vídně studovat za což jsem teď strašně moc ráda.

Studuji germanistiku, takže pobyt v nějaké německy mluvicí zemi byl pro mě obzvlášť důležitý. Kde jinde než v Německu nebo Rakousku bych si mohla zlepšit své jazykové znalosti? Ve Vídni jsem slyšela němčinu na každém kroku a to byla ta nejlepší praxe.

Jednou jsem byla s kamarádkou, která se ve Vídni narodila a i tu teď žije na tanečním kurzu.  Poznaly jsme plno nových lidí a cítila jsem se tam jako doma. Všichni byli moc milí, příjemní, ochotní a sympatičtí. Ale stejně si myslím, že Rakušáci toho mají s Poláky hodně společného, co se povahy týče.

Z vlastní zkušenosti teď už můžu říct, že vzdělávací systém i studium v Rakousku se od toho polského dost odlišuje. Studium ve Vídni se mi moc líbilo. Vím, že to „pravé“ studium, (nikoli jen Erasmus) asi vypadá trochu jinak, ale stejně se mi výuka tady líbila mnohem víc než u nás v Polsku. V Polsku se převážně učíme jen z učebnic. Jsem strašně ráda, že jsem měla tu možnost studovat v cizině, byla to pro mě obrovská zkušenost.

Všichni Erasmáci  byli moc milí, přátelští a otevření. Pocházíme z různých zemí, ale nemáme absolutně žádnou jazykovou bariéru. Mluvili jsme většinou německy nebo jsme používali i jiné jazyky a užili si při tom hodně legrace.

Ze začátku mě trochu překvapilo, že ve Vídni žije i hodně lidí, co vůbec neumí německy. Musí to chtít asi hodně odvahy. Ale proto se taky do ciziny jezdí – zlepšit si jazyk, a nebo se ho tu prostě naučit úplně od začátku.

Jednou když jsem čekala na nádraží na vlak, si jedna paní chtěla koupit lístek, ale neměla ponětí, jak to má udělat, protože vůbec neuměla německy. Pomohla jsem jí
a nakonec vyšlo i najevo, že je taky Polka Chvilku jsme si povídaly a říkala mi, že ve Vídni žije už 5 let. Ptala jsem se jí, jak je možné, že tu bydlí, ale přesto nemluví německy. Odpověděla mi, že vždycky měla štěstí na milé lidi, kteří jí ochotně pomohli. Byla jsem strašně udivená, ale musím jí dát za pravdu, že Rakušani jsou velice ochotní a vždy Vám rádi pomůžou.

Během mého studijního pobytu jsem až tak moc nevnímala pozitiva a negativa, ale teď, když už jsem zpět doma to vidím celkem jasně.  První co mě napadá – doprava. Ve Vídni v tomto ohledu funguje vše naprosto perfektně. V Polsku bydlím v malém městě, kde jezdí bus jen asi každých 20-30 minut. Není tomu tak však v celém Polsku, ve Varšavě jezdí i metro a i ostatní veřejná funguje celkem spolehlivě. Ale ve Vídni jsem nikdy nemusela čekat déle než 6 minut. Jinak je ve Vídni i poměrně hodně osobních aut. Jízda autem do centra se ale může dost protáhnout. Člověk pak musí trávit hodiny v dopravní zácpě.

V Tranówě bydlím v klidné části v rodinném domě se zahradou. Ve Vídni jsem bydlela na koleji, hned vedle poměrně frekventované ulice. Zezačátku pro mě bylo docela těžké si na to zvyknout. Z okna jsem viděla jen auta a tramvaje. Ale i přesto, jak velké město Vídeň je, se tu vždy dá najít nějaké klidné místo, kde může člověk vypnout a odpočinout si. Vídeň je velmi zajímavé město s bohatou historií. Dozvěděla jsem se tu mnoho nových informací! Je zde hodně muzeí, kde probíhají nejrůznější výstavy – ty jsem měla obzvláště ráda.

Podle mě je asi nejznámější osobností Vídně císařovna Sissi. Zajímám se o její život a ve Vídni jsem měla možnost navštívit plno míst, která jsou s ní spojená. Kdybych jen měla trochu víc času! Hned na začátku jsem navštívila zámek Schönbrunn a jeho zahrady. Bylo to od té doby mé nejoblíbenější místo.  Většinou je tam hodně turistů, ale člověk si vždy najde nějaké klidné místo na lavičce, kde si může přečíst knížku. Potom jsem byla taky v Hofburgu a hned vedle něj se nachází Sissi museum. Jsem tak nadšená, že jsem mohla bydlet a studovat ve stejném městě, jako kdysi bydlela právě Sissi.

Další věc, co mě tu mile překvapila, je postoj Rakušanů ke studentům a cizincům obecně. Minulé léto jsem přes prá zdniny pracovala u nás v turistickém infocentru. Tehdy jsem potkala dva lidi, kteří pocházeli z Rakouska a žili ve Vídni. Povídala jsem si s nimi a říkala jsem jim i to, že budu ve Vídni studovat. Od srpna jsem s nimi tedy byla v kontaktu, a když jsem přijela do Vídně, tak jsme se vídali téměř každý týden. Hodně jsem se toho od nich dozvěděla ohledně života ve Vídni – jak se dostanu do školy, kde je nejvýhodnější nakupovat a tak.

Hodně známých mi říkalo, že lidé v Rakousku nejsou příliš otevření a nemluví moc pěkně německy. Já toho názoru nejsem, vždycky jsem měla štěstí na milé a ochotné lidi. Ale asi to záleží na každé jednotlivé osobě.

Jsem strašně ráda za tu možnost, že jsem mohla strávit nějakou dobu. Poznala jsem tolik nových lidí a zlepšila si jazyky. Podle mě, by každý kdo má možnost vyjet do zahraničí, měl toho využít. Budete na to pak ještě dlouho vzpomínat a těžit z toho každý den. Osobně můžu říct, že můj Erasmus pobyt ve Vídni byla moje životní cesta, na kterou budu dlouho vzpomínat.

Karolina Lisowska