Karolína: O radostech a strastech života ve Vídni

Dnešní blog o svých zážitcích nám napsala Karolína, studentka  diplomacie na VŠE. Do Vídně vyjela na jeden semestr v rámci programu Erasmus+.

Celý můj život je jedna velká katastrofa, takže mě ani nepřekvapilo, když jsem si při podávání přihlášky na Erasmus zapomněla dát Vídeň  do seznamu škol, kam bych chtěla jet. No co, nedá se nic dělat, zkusím to za rok znovu, jestli to tak má být, podaří se to příště. A taky že jo –  a takhle nějak začalo mé rakouské dobrodružství.

Odmala tíhnu k německy mluvicím zemí, spíše teda k Německu (protože to mám kousek), ale tam už jsem téměř vše vyzkoušela, takže z toho důvodu jsem chtěla zavítat trochu víc na jih a strávit tři měsíce v zemi Habsburků, objevovat historické krásy, chodit do kaváren a ládovat se Sachrem tak dlouho, dokud ze mě nebude (Mozartova) kulička.

Studovala jsem na Wirtschaftsuniversität Wien, říkala jsem si – ekonomka jako v Praze, budou tady taky předměty týkající se mezinárodních vztahů a diplomacie. Omyl! Předměty, co jsem si vybrala, byla teda opravdu z nouze ctnost, žádné flákárny pro Erasmáky – ale Europarecht, International Law, International Dispute Resolution – mimochodem všechny tyhle předměty navazují na několik předchozích bakalářských kurzů a Rakušani, co je studují, jsou budoucími právníky, takže si asi dovedete představit, jak moc španělská vesnice to pro mě byla, když se všichni aktivně hlásili a vykřikovali, jak se vyřeší ten a ten případ a co řekl soud na tohle a tamto, zatímco já teprve dopisovala slovíčko ze začátku hodin A-n-w-e-n-d-u-n-g-s-v-o-r-a-u-s-s-e-t-z-u-n-g-e-n. Jediná dvě světýlka ve tmě byla Wirtschaftsdeutsch a Chinesische Kultur.

Jelikož nejsem žádné „párty zvíře“ (čti: ve 22:00 už ležím v pyžamu v posteli s letákama Hofer a popíjím kakao), přemýšlela jsem, jak vyplnit čas, kdy nemám školu. Samozřejmě, že vím, že ten čas slouží k tomu, abych se do školy připravovala a učila, ale přeci jen – znáte to, jakmile mám více volného času, dělám blbosti a vše mi trvá desetkrát déle, takže jsem se potřebovala nějak intelektuálně zaměstnat. Domluvila jsem si tedy stáž na českém velvyslanectví na částečný úvazek. Pracovala jsem tam převážně na obchodně ekonomickém úseku a ohromně mě to bavilo! Zažila jsem plno zajímavých akcí, vyzkoušela si práci na recepci, potkala významné osobnosti, nadepisovala pozvánky, pomáhala s přípravou TICů, dělala rešerši tisku, rešeršovala ekonomické události v Rakousku a podobně. Navíc, kdo by nechtěl chodit do práce každý den kolem Schönbrunnu!

A má oblíbená místa ve Vídni? Nikdy se mi neomrzí pohled na Dunaj, Stephansdom, Kahlenberg a Klosterneuburg. Často jsem chodila i na Mariahilfestraße – kéž bych jen byla trochu bohatší! Běžte se podívat i do Českého centra, vždy tam mají nějakou zajímavou akci. A na ambasádě se pravidelně promítají české filmy.

Upřímně – z Vídně jsem nebyla až tak nadšená, jak jsem čekala a jak mi ostatní říkali, že bych z ní měla být nadšená.  Ale škola byl obrovský zážitek a poznala jsem tu plno skvělých lidí. Stáž mě utvrdila v tom, co chci v budoucnu dělat, a nakonec jsem si tu našla i pár míst, kam jsem vždy ráda zašla, a na která budu ráda vzpomínat.

P.S. Na každém kroku tu mají skvělou zmrzlinu! (jedla jsem si ji tak často, až jsem dostala angínu).

Insider tip – ve čtvrti Döbling je malá japonská zahrada – určitě tam zajděte!