Lenka: Proč jsem utekla z Prahy

Zajímá vás, co tolik vidí na Innsbrucku? Zda se dá v Rakousku přežít i bez znalosti němčiny? Přečtěte si blog od Lenky, nově studentky MCI a vše se dozvíte!

Ahoj jsem Leňa, jsem dost malá a ráda se směju. A kromě toho miluju hory stejně jako všichni mí kolegové, kteří mají sídlo v Innsbrucku. Proč ale zrovna tam?

Když jsem před pár lety přemýšlela kam půjdu na vysokou, Praha byla z pohledu místa i školy jediná volba v ČR a studium v zahraničí mě tenkrát snad ani nenapadlo. Jediná škola, která splňovala moje nároky na obor byla VŠE, a tak jsem šla. Když jsme se ve druháku měli hlásit na Erasmus, měla jsem jasno. Vzala jsem si mapu, udělala tečky v horách, a tam se přihlásila. Innsbruck byl první volba, a to ze spousty důvodů, jako je jazyk, kultura, Freizeitkarte (o té později) a tak podobně. Měla jsem průměr, že jsem mohla jít téměř kamkoli. Slýchávala jsem věci jako: „Ježiš, a proč nejdeš do Vídně, když máš takovej průměr?“ nebo „Proč nejedeš někam dál, třeba do Kanady, co by za to jiní dali..“. Nevím, co by za to dali jiní, ale já bych dala všechno za Innsbruck.

Půl roku v Alpách se nedá shrnout do jedné věty, ani jednoho článku. Poznala jsem spoustu skvělých lidí, získala spoustu zážitků a v horách byla víc než ve škole. U toho všeho jsem ale taky poznala sama sebe. Došlo mi, jak moc neumím žít v Praze, jak kolem sebe potřebuji lidi se stejným myšlením, a že mě VŠE tlačí někam, kam vlastně vůbec nechci. Praha je nádherná, skvělá pro studentský život i pracovní příležitosti a bez ní bych se nejspíš ani nedostala do Innsbrucku. Je ale taky nádherně uspěchaná, daleko od pořádných hor a plná lidí, jejichž životní filozofií je šplhat po korporátním žebříčku.

Znáte to, všichni vám pořád opakují, jak je skvělý najít svoji work-life balance, ale nikdo z nich ji ještě pořádně nenašel.

Já ji ale najít chtěla, tak mi to nedalo a řekla jsem si, že zkusím příjimačky na magistra na MCI. Příjimačky dopadly, já jela do Prahy odstátnicovat a vrátila se na trvalo do Innsbrucku. A ta rovnováha? Jej, a jaká!

A teď k tomu, co (ne)jde:

  1. Neumím německy. A ne, nejsem jeden z těch lidí, co „neumí německy“ a přitom plynule začnou mluvit v baru. Fakt neumím německy. Ale studuju v angličtině, ve třídě plné Rakušáků a němčina se učí sama.
  2. Nepotřebuju statisíce ani miliony abych tady mohla studovat. Školný je 380 euro na semestr, bydlení je o něco dražší než v Praze a ostatní životní náklady se dají srovnat. Budete potřebovat víc, ale dá se to zvládnout.
  3. Nepracuji v Innsbrucku. Pracuji online, za pochodu a v angličtině. Jde to i bez němčiny, ale chce to čas.

A když už zjistíte, že to jde, Tyrolsko vám ukradne srdce. Naučíte se být v klidu, fyzička se udržuje sama a každé ráno se při pohledu z okna musíte usmívat. K tomu všemu máte v kapse Freizeitkarte, neboli celosezónní skipas (a pár dalších výhod) za 427 Euro na celý rok. Samotná škola je plná malých oborů, kde je přístup ke studentům pravým opakem toho, co vám nabízí české školství.

Tak jestli ještě pořád netušíte, co vlastně děláte v Praze nebo kdekoli jinde, koukněte na MCI Innsbruck. Slibuju, že to bude stát za to!