Srovnání: Studium v Rakousku a u nás

Jak se studuje v Rakousku

Před pár týdny jsem se vrátila z Erasmu v Rakousku, kde jsem strávila zimní semestr. O tom, co všechno se dá na Erasmu dělat, už toho bylo napsáno mnoho. Od Erasmu jsem si mimo jiné slibovala to, že si osvěžím přístup ke svému oboru. V dnešním článku bych tak chtěla porovnat, jak na mě působí vzdělávání u nás a jak na mě působilo v Rakousku.

Hned zkraje musím podotknout, že studuju statistiku na MatFyzu, tudíž jsem si velmi dobře vědoma skutečnosti, že může být moje zkušenost zkreslená. (Všichni určitě znáte ten vtip: Matematik, fyzik a biolog letí v balónu nad Alpami, biolog vykoukne přes okraj koše a vidí na hřebenu kamzíka, ukáže prstem a říká: „Koukejte, v Alpách žijí hnědí kamzíci!“ Fyzik ho opraví: „V Alpách žije alespoň jeden hnědý kamzík.“ Matematik opraví fyzika: „V Alpách žije alespoň jeden kamzík alespoň z jedné strany hnědý!“) Tedy: Neříkám, že takhle to je v Rakousku. Spíš: Tohle jsem zažila já J

Dost bylo řečí, pojďme k věci. V Rakousku jsem studovala na Technické Univerzitě v Grazu (Štýrském Hradci). Už název samotný napovídá, že jde o praktičtěji orientovanou záležitost než je MatFyz. Zapsala jsem si celkem 6 předmětů – Kurz němčiny, Aplikovanou statistiku, Matematickou statistiku, Statistický projekt, Biostatistiku a Seminář z Aplikované matematiky. Celkem to hodilo 27 kreditů a ve škole jsem trávila průměrně 90 minut denně. Podrobnější dojmy k jednotlivým předmětům dodám níže, protože ne každého musí zajímat. Na druhou stranou já jsem při čtení cizích příběhů ze zahraničí před svým odjezdem často postrádala detailnější informace.

Celkový dojem z přístupu učitelů by se dal shrnout jednoduše: Důraz na pochopení, příjemná atmosféra, neztrácení času se zbytečnými odvozovacími detaily. Všichni učitelé byli velice milí a svým projevem přímo vybízeli k pokládání doplňujících otázek, na které odpovídali s upřímným nadšením. Obvykle se raději na nic neptám, protože si nejsem jistá, jestli odpověď na můj dotaz nepadla minulou přednášku (ze které už si nic samozřejmě nic nepamatuju). Tady to bylo naopak. Na hodinách se nejelo nijak závratným tempem, takže bylo možné si vše v klidu rozmýšlet už při poslechu. Na druhou stranu jistě dost pomohlo i to, že jsem si zapsala jen předměty, které mě upřímně zajímaly a že na MatfFyzu už jsem to všechno minimálně jednou slyšela. (A to i přes to, že jsem si zapsala nejpokročilejší statistické předměty, které měli v nabídce.)

Tenhle přístup – proberme vše pohodověji a lidštěji –  má i svá proti, a to v tom, že dovoluje velmi laxní přístup studentů. Uvedu na příkladu. Na Aplikovanou statistiku jsme chodili jenom 3. Přednášky a cvičení se brali jako dva odlišné předměty za dvě známky a dva přísuny kreditů. Přednášky byly na slidech, takže si nikdo kromě mě (byla jsem dost namotivovaná 😀 a fakt mě to bavilo) nenosil ani sešit a většinu hodinu strávili okatě na telefonech. Na učiteli byla patrná nelibost, nicméně neřekl nic. Na cvičení jsme měli vždy spočítat za úkol sadu příkladů a předvést je u tabule. Stačilo, když každý příklad měl právě jeden člověk. Brzy se stalo nepsaným zvykem, že všechny příklady mám já. Učitel se nezdál být spokojen, nicméně stále nic neříkal. Na konci ledna se v SISu objevily výsledky. Učitel se rozhodl k radikálnímu kroku a ostatním dal nekompromisně za 5 (za 4 by tady ještě prošli), takže musí předmět příští rok opakovat. Nedávno mi psali, jestli bych jim neposlala všechny svoje řešení 😀 Tady nakonec jejich laxnost neprošla, ovšem na dalších předmětech se to celkem ztratilo. Tím se snažím říct, že studenti si vůbec nevážili naprosto úžasného přístupu učitelů, protože ho berou jako samozřejmost. Kdyby někdy zažili pořádný stres způsobený drtivým přívalem informací, které jsou prakticky nevstřebatelné a pekelné zkouškové, možná by změnili názor.

Zkoušky samotné pak byly většinou ústní. A jak jinak, než podstatně příjemnější. Zatímco u nás probíhají spíš formou hodinového šťourání do jednoho náhodně vybraného důkazu, případně kapitoly, tady to byl spíš hodinový průlet veškerým učivem, které se za celý semestr probralo. Člověk tak spíše učiteli zrekapituloval, co si z předmětu odnáší, a žádné detaily, nedejbože složitější důkazy, nebyly vůbec vyžadovány. Za jeden semestr jsem tak nasbírala víc jedniček než za 4 roky předchozího studia.

Suma sumárum, jsem hrozně ráda, že jsem si to takhle zažila a vyzkoušela. Rakouský (podle některých obecněji západní) přístup mi hrozně vyhovoval a bavil, každopádně jsme toho stihli podstatně méně, než jsem zvyklá. Na druhou stranu si myslím, že všechno, co jsme si řekli, bych dokázala lépe využít, protože jsem to pochopila víc do hloubky. Ideální by asi byla nějaká forma kombinace. Nicméně je pravda, že když jsem šla studovat matiku na MatFyz, tak jsem asi měla vědět, do čeho jdu, no. Co se týče studentů, tak z jejich strany to vyžaduje proaktivní přístup. A když nechtějí, tak skoro nic nemusí a projde jim to docela hladce.

Nyní podrobněji k jednotlivým předmětům.

Aplikovaná statistika – O té už jsem mluvila, byli jsme tu jen 3. Nejednou se ovšem stalo, že jsem na přednášku dorazila jediná. Občas se to stalo i cvičení, kdy jsme měli všichni předvádět domácí úkoly na tabuli, takže to pak ztratilo smysl, takže místo cvičení byla přednáška. Profesor byl velice přirozený a spontánní. Měl upřímnou snahu nám vše co nejlépe zprostředkovat, takže často ukazoval kód v Rku, který programoval noc předtím. U toho nám rovnou vysvětlil, jakých chyb se vyvarovat, protože mu to kvůli nim 3 hodiny nechtělo fungovat. Zkouška probíhala u něj v kabinetě. Postavil mě k tabuli, dal mi fix a já přednášela kusy látky, na které se tázal. Vysvětlovat něco 60 minut v angličtině bylo trochu vyčerpávající, ale zkouška se nesla ve velmi příjemném duchu a když jsem se hned nepochopili, tak ochotně napovídal.

Matematická statistika – Ach, profesor Friedl. Člověk s neskutečným charismatem, který při přednášení se slidů (které byly německy, ehm :D) ustavičně pochodoval prostorem, zářivě se usmíval a kladl návodné řečnické otázky. Přestože tuto látku jsem slyšela už před dvěma roky, ukázal mi spoustu souvislostí, které mi předtím unikaly. Zdůrazňoval, k čemu je co potřeba, jaké byly intuitivní myšlenky za jednotlivými koncepty a všechno s neuvěřitelným nadšením. Stačil jeho příchod do místnosti a příjemná atmosféra se sama objevila. Nikdo se nebál ptát a on vše trpělivě vysvětloval. Na konci nezapomněl ocenit všechny, kteří se na něco zeptali, a děkoval nám za pozornost. Nestačila jsem se divit.

Biostatisitka a návrhy experimentů – Tady mi bylo všech ostatních trochu líto. Tahle přednáška si kladla za cíl seznámit biology průřezově s prakticky celou statistikou. Pro mě to bylo naprosto ideální, protože jsem si sesumírovala asi 6 semestrů, které jsem absolvovala u nás, a navíc se zhruba dozvěděla, co mě ještě čeká. Ubozí biologové, kteří v životě neviděli Rko, a teď v něm po dvojicích dělali domácí úkoly každých 14 dní, ovšem naprosto nestíhali, což je dost pochopitelné. Písmené zkoušky byly dost podobné jako v minulých letech, takže se nakonec všichni naučili nazpaměť pár odpovědí a prošli. Pro mě tedy velká přidaná hodnota, pro ně nejspíš nic. Jenom stres a žádné pochopení.

Statistický projekt – Individuální práce na praktickém problém. A jako bonus u profesora Friedla. Musela jsem ho trochu přesvědčovat, protože na něj obvykle navazuje diplomka, ale nakonec jsme se domluvili. Pomáhala jsem mu vyřešit problematiku odlišování funkčních a nefunkčních součástek pro jednu firmu. Naučila jsem se na tom dost nových věcí a hrozně se mi to líbilo. Díky.

Seminář z Aplikované matematiky – Na začátku mě málem ranila mrtvice, protože to vypadalo, že budu muset napsat 20 stránkovou práci o parciálních diferenčních rovnicích spolu s nějakým netradičním praktickým využitím. Pak jsme si vysvětlili, že o tom nic nevím, takže mě nechal napsat práci o čemkoliv. Vybrala jsem si tedy něco z toho, co už jsme brali a co budu mít u státnic J. Takže nakonec ideálka.

Kurz němčiny – úroveň A2/1. Platil se – 70 euro za semestr. Na začátku se psaly rozřazovací testy. Konečně mi nevadily takové ty trapné smalltalky typu: Odkud jsi? Protože se spolužáky ve škole je to hrozná otrava, ale s cizími lidmi, kteří jsou navíc třeba ze Sýrie se i za takto triviálními otázkami skrývaly zajímavé odpovědi. A slyšet Číňana, jak se pokouší domluvit německy se Španělem je vážně zážitek. Co národ to přízvuk.