Karolína: O radostech a strastech života ve Vídni

Dnešní blog o svých zážitcích nám napsala Karolína, studentka  diplomacie na VŠE. Do Vídně vyjela na jeden semestr v rámci programu Erasmus+.

Celý můj život je jedna velká katastrofa, takže mě ani nepřekvapilo, když jsem si při podávání přihlášky na Erasmus zapomněla dát Vídeň  do seznamu škol, kam bych chtěla jet. No co, nedá se nic dělat, zkusím to za rok znovu, jestli to tak má být, podaří se to příště. A taky že jo –  a takhle nějak začalo mé rakouské dobrodružství.

Odmala tíhnu k německy mluvicím zemí, spíše teda k Německu (protože to mám kousek), ale tam už jsem téměř vše vyzkoušela, takže z toho důvodu jsem chtěla zavítat trochu víc na jih a strávit tři měsíce v zemi Habsburků, objevovat historické krásy, chodit do kaváren a ládovat se Sachrem tak dlouho, dokud ze mě nebude (Mozartova) kulička.

Studovala jsem na Wirtschaftsuniversität Wien, říkala jsem si – ekonomka jako v Praze, budou tady taky předměty týkající se mezinárodních vztahů a diplomacie. Omyl! Předměty, co jsem si vybrala, byla teda opravdu z nouze ctnost, žádné flákárny pro Erasmáky – ale Europarecht, International Law, International Dispute Resolution – mimochodem všechny tyhle předměty navazují na několik předchozích bakalářských kurzů a Rakušani, co je studují, jsou budoucími právníky, takže si asi dovedete představit, jak moc španělská vesnice to pro mě byla, když se všichni aktivně hlásili a vykřikovali, jak se vyřeší ten a ten případ a co řekl soud na tohle a tamto, zatímco já teprve dopisovala slovíčko ze začátku hodin A-n-w-e-n-d-u-n-g-s-v-o-r-a-u-s-s-e-t-z-u-n-g-e-n. Jediná dvě světýlka ve tmě byla Wirtschaftsdeutsch a Chinesische Kultur.

Jelikož nejsem žádné „párty zvíře“ (čti: ve 22:00 už ležím v pyžamu v posteli s letákama Hofer a popíjím kakao), přemýšlela jsem, jak vyplnit čas, kdy nemám školu. Samozřejmě, že vím, že ten čas slouží k tomu, abych se do školy připravovala a učila, ale přeci jen – znáte to, jakmile mám více volného času, dělám blbosti a vše mi trvá desetkrát déle, takže jsem se potřebovala nějak intelektuálně zaměstnat. Domluvila jsem si tedy stáž na českém velvyslanectví na částečný úvazek. Pracovala jsem tam převážně na obchodně ekonomickém úseku a ohromně mě to bavilo! Zažila jsem plno zajímavých akcí, vyzkoušela si práci na recepci, potkala významné osobnosti, nadepisovala pozvánky, pomáhala s přípravou TICů, dělala rešerši tisku, rešeršovala ekonomické události v Rakousku a podobně. Navíc, kdo by nechtěl chodit do práce každý den kolem Schönbrunnu!

A má oblíbená místa ve Vídni? Nikdy se mi neomrzí pohled na Dunaj, Stephansdom, Kahlenberg a Klosterneuburg. Často jsem chodila i na Mariahilfestraße – kéž bych jen byla trochu bohatší! Běžte se podívat i do Českého centra, vždy tam mají nějakou zajímavou akci. A na ambasádě se pravidelně promítají české filmy.

Upřímně – z Vídně jsem nebyla až tak nadšená, jak jsem čekala a jak mi ostatní říkali, že bych z ní měla být nadšená.  Ale škola byl obrovský zážitek a poznala jsem tu plno skvělých lidí. Stáž mě utvrdila v tom, co chci v budoucnu dělat, a nakonec jsem si tu našla i pár míst, kam jsem vždy ráda zašla, a na která budu ráda vzpomínat.

P.S. Na každém kroku tu mají skvělou zmrzlinu! (jedla jsem si ji tak často, až jsem dostala angínu).

Insider tip – ve čtvrti Döbling je malá japonská zahrada – určitě tam zajděte!

 

Adéla: Můj Erasmus v Rakousku

Upřímně Rakousko nebyla hned první volba při výběru míst, kam bych mohla vyjet na Erasmus. Ale teď toho rozhodně nelituji, a naopak jsem ráda, že jsem si zvolila Pädagogische Hochschule Wien pro můj výjezd. Chtěla jsem se zachovat rozumně a vybrat si zemi, kde se hovoří německy kvůli tomu, abych se lépe naučila jazyk, další výhodou bylo, že jsem to měla blízko domů. Pro většinu studentů VŠ jsou lákavější destinace jako Portugalsko, Španělsko a tak dále… prostě lokace, kde je teplo a moře. Z mé zkušenosti a zkušeností kamarádek, které se také zúčastnily programu Erasmus, jsme se shodly, že je lepší vybrat si takové země spíše pro dovolenou, než pro studijní pobyt.

Je samozřejmé, že na Erasmu nejde jen o učení, ale mělo by to být prioritní v tomto typu výjezdu. Když to ještě porovnám se studiem mých kamarádek ve Španělsku, tak ty byly přiřazeny k magisterskému studiu, i když jsou studentky druhého ročníku bakalářského studia. Takže to pro ně bylo pochopitelně daleko náročnější a musely plnit zkoušky a testy jako každý jiný student dané univerzity. Kdežto na škole, kde jsem studovala já, jsme měli předměty jen pro nás Erasmáky. Nejen, že byly vedeny spíše ve formě exkurzí a her, ale také zakončení nebylo nijak těžké. Většinou jsme psali portfolia o nás, našem pobytu a jak se nám ve Vídni líbilo/nelíbilo, deníky, co jsme na hodinách dělali, také často bylo k získání kreditu potřeba vytvořit prezentaci, a nebo vést část hodiny jakožto učitel. Ale na nic z toho nebylo třeba ležet v učebnicích a neužít si svůj Erasmus, tak jak by se užít měl.

Zbožňuju atrakce jako horské dráhy a různé centrifugy, takže jsem se nemohla dočkat návštěvy zábavního parku Prater. Je to tam skvělé! Každý si tam najde nějakou zábavu, ale doporučuji jít ještě za teplého počasí. Jelikož jsem vyjela v zimním semestru, tak jsem se tam dostala až v říjnu a už tou dobou byly některé atrakce pozavírané. Samozřejmě jsem také musela vidět ty nejznámější památky, které byly opravdu kouzelné! Jako Schönbrunn, Hofburg, Stephansdom, Belvedere, Rathaus, atd. Všechna tato místa jsem viděla nesčetněkrát, protože když za mnou někdo přijel, tak chtěl vidět ta nejklasičtější místa Vídně. Ale já sama jsem si po určité době ve Vídni oblíbila hlavně to, že kdekoli jsem šla, bylo něco k obdivování. Do několika majestátních kostelů jsem měla možnost nahlédnout a prohlédnout si tu krásu.

Strašně ráda lyžuju, takže vyjet do rakouských Alp bylo pro mě nutností. Organizace pro erasmáky pořádala takovýto výlet na 4 dny, kdy se vyjelo do Zel lam See. Měla jsem tu možnost zalyžovat si v několika lyžařských střediscích, kde byly úžasně dlouhé sjezdovky s moderně vybavenými vleky (převážně s vyhřívanými sedačkami). I když jsme jeli na začátku lyžařské sezóny (kvůli času i kvůli penězům), tak nebyla příliš zima a i ti, kteří se rozhodli nelyžovat všechny dny, si užily skvělou přírodu, co tato destinace nabízela.

Abych to shrnula, Rakousko je báječné ať už v létě či v zimě. Já jsem měla tu výhodu užít si zimní radovánky jako lyžování a bruslení (dráha přímo u Vídeňské radnice), ale také perfektní vánoční atmosféru Rakouska. Rozhodně nelituji a naopak jsem ráda, že jsem si vybrala Rakousko, protože se tam budu moc ráda vracet ať už na dovolenou nebo i na nějakou pracovní stáž či brigádu.

Erasmus pobyt ve Vídni byla moje životní cesta, na kterou budu dlouho vzpomínat.

Jmenuji se Karolina Lisowska, pocházím z Polska a bydlím v Malopolsku – konkrétně v městě Tarnów. Již třetím rokem studuji germanistiku. Tento semestr píšu i bakalářskou práci. V roce 2017 jsem se rozhodla vyjet na Erasmus. Teď s odstupem času už můžu říct, že to byla nejlepší volba! Němčinu se učím již od základní školy a už tehdy jsem věděla, že ji budu chtít studovat i v budoucnu. A mé sny se právě teď plní. Ráda cestuji, takže z toho důvodu pro mě byla možnost strávit semestr v zahraničí další šancí jak ještě více cestovat.

Než jsem byla ve Vídni na Erasmu, navštívila jsem ji pouze jednou asi před rokem a půl. Tehdy jsem tu byla se svým přítelem na dva dny a ještě jsem ani netušila, že tu jednou budu moci celé tři měsíce studovat. Překvapilo mě, že Vídeň je opravdu velmi multikulturní město. Na každém rohu je možno potkat osoby ze všech koutů světa. U nás v Polsku je to úplné jiné. Když je tu někdo, kdo je z ciziny, je to pro nás něco nového a neobyčejného. Jinak je tomu  ale ve větších městech Polska jako je Kraków, Warszawa nebo Wroclaw, tam samozřejmě na cizince zvyklí jsou. Ale v mém rodném městě tolik turistů nenajdete. Ve Vídni také uslyšíte mnoho různých řečí: němčinu, angličtinu, turečtinu, ruštinu i polštinu. Člověk se tu vždy cítí klidně, dobře a bezpečně. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že se ve Vídni cítím mnohem bezpečněji než v Tarnówě. Kupříkladu ve Vídni můžu jít i pozdě v noci po ulici a vůbec se nebojím, protože vím, že vždycky je tu někdo na blízku, kdo by mi pomohl. V Tarnówě se bojím večer chodit ven. Ale nejde o to, že jsou tu divní nebo agresivní lidé.  Na náměstí nebo i v okolí mého domova není po 19 hodině vidět ani živáčka.  Ulice jsou prázdné a tiché.

Člověk v Evropě dnes může najít plno informací, což někdy je i docela nebezpečné. Neustále se dozvídáme o atentátech v Německu, Francii, Belgii, Švédsku či Španělsku. Přesto se ve Vídni cítím velice dobře. Moje kamarádka, která se učí Švédsky, měla možnost jet do Švédska na jazykový kurz. Švédštinu zbožňuje a je si dobře vědoma, že tohle by mohla být ta nejlepší možnost jak si ji ještě zlepšit. Ale má velký strach do Švédska odjet kvůli tamější bezpečnostní situaci. Úplně ji chápu. Na začátku jsem se taky bála, zda se budu ve Vídni cítit bezpečně. Přes tohle všechno jsem se ale rozhodla a odjela do Vídně studovat za což jsem teď strašně moc ráda.

Studuji germanistiku, takže pobyt v nějaké německy mluvicí zemi byl pro mě obzvlášť důležitý. Kde jinde než v Německu nebo Rakousku bych si mohla zlepšit své jazykové znalosti? Ve Vídni jsem slyšela němčinu na každém kroku a to byla ta nejlepší praxe.

Jednou jsem byla s kamarádkou, která se ve Vídni narodila a i tu teď žije na tanečním kurzu.  Poznaly jsme plno nových lidí a cítila jsem se tam jako doma. Všichni byli moc milí, příjemní, ochotní a sympatičtí. Ale stejně si myslím, že Rakušáci toho mají s Poláky hodně společného, co se povahy týče.

Z vlastní zkušenosti teď už můžu říct, že vzdělávací systém i studium v Rakousku se od toho polského dost odlišuje. Studium ve Vídni se mi moc líbilo. Vím, že to „pravé“ studium, (nikoli jen Erasmus) asi vypadá trochu jinak, ale stejně se mi výuka tady líbila mnohem víc než u nás v Polsku. V Polsku se převážně učíme jen z učebnic. Jsem strašně ráda, že jsem měla tu možnost studovat v cizině, byla to pro mě obrovská zkušenost.

Všichni Erasmáci  byli moc milí, přátelští a otevření. Pocházíme z různých zemí, ale nemáme absolutně žádnou jazykovou bariéru. Mluvili jsme většinou německy nebo jsme používali i jiné jazyky a užili si při tom hodně legrace.

Ze začátku mě trochu překvapilo, že ve Vídni žije i hodně lidí, co vůbec neumí německy. Musí to chtít asi hodně odvahy. Ale proto se taky do ciziny jezdí – zlepšit si jazyk, a nebo se ho tu prostě naučit úplně od začátku.

Jednou když jsem čekala na nádraží na vlak, si jedna paní chtěla koupit lístek, ale neměla ponětí, jak to má udělat, protože vůbec neuměla německy. Pomohla jsem jí
a nakonec vyšlo i najevo, že je taky Polka Chvilku jsme si povídaly a říkala mi, že ve Vídni žije už 5 let. Ptala jsem se jí, jak je možné, že tu bydlí, ale přesto nemluví německy. Odpověděla mi, že vždycky měla štěstí na milé lidi, kteří jí ochotně pomohli. Byla jsem strašně udivená, ale musím jí dát za pravdu, že Rakušani jsou velice ochotní a vždy Vám rádi pomůžou.

Během mého studijního pobytu jsem až tak moc nevnímala pozitiva a negativa, ale teď, když už jsem zpět doma to vidím celkem jasně.  První co mě napadá – doprava. Ve Vídni v tomto ohledu funguje vše naprosto perfektně. V Polsku bydlím v malém městě, kde jezdí bus jen asi každých 20-30 minut. Není tomu tak však v celém Polsku, ve Varšavě jezdí i metro a i ostatní veřejná funguje celkem spolehlivě. Ale ve Vídni jsem nikdy nemusela čekat déle než 6 minut. Jinak je ve Vídni i poměrně hodně osobních aut. Jízda autem do centra se ale může dost protáhnout. Člověk pak musí trávit hodiny v dopravní zácpě.

V Tranówě bydlím v klidné části v rodinném domě se zahradou. Ve Vídni jsem bydlela na koleji, hned vedle poměrně frekventované ulice. Zezačátku pro mě bylo docela těžké si na to zvyknout. Z okna jsem viděla jen auta a tramvaje. Ale i přesto, jak velké město Vídeň je, se tu vždy dá najít nějaké klidné místo, kde může člověk vypnout a odpočinout si. Vídeň je velmi zajímavé město s bohatou historií. Dozvěděla jsem se tu mnoho nových informací! Je zde hodně muzeí, kde probíhají nejrůznější výstavy – ty jsem měla obzvláště ráda.

Podle mě je asi nejznámější osobností Vídně císařovna Sissi. Zajímám se o její život a ve Vídni jsem měla možnost navštívit plno míst, která jsou s ní spojená. Kdybych jen měla trochu víc času! Hned na začátku jsem navštívila zámek Schönbrunn a jeho zahrady. Bylo to od té doby mé nejoblíbenější místo.  Většinou je tam hodně turistů, ale člověk si vždy najde nějaké klidné místo na lavičce, kde si může přečíst knížku. Potom jsem byla taky v Hofburgu a hned vedle něj se nachází Sissi museum. Jsem tak nadšená, že jsem mohla bydlet a studovat ve stejném městě, jako kdysi bydlela právě Sissi.

Další věc, co mě tu mile překvapila, je postoj Rakušanů ke studentům a cizincům obecně. Minulé léto jsem přes prá zdniny pracovala u nás v turistickém infocentru. Tehdy jsem potkala dva lidi, kteří pocházeli z Rakouska a žili ve Vídni. Povídala jsem si s nimi a říkala jsem jim i to, že budu ve Vídni studovat. Od srpna jsem s nimi tedy byla v kontaktu, a když jsem přijela do Vídně, tak jsme se vídali téměř každý týden. Hodně jsem se toho od nich dozvěděla ohledně života ve Vídni – jak se dostanu do školy, kde je nejvýhodnější nakupovat a tak.

Hodně známých mi říkalo, že lidé v Rakousku nejsou příliš otevření a nemluví moc pěkně německy. Já toho názoru nejsem, vždycky jsem měla štěstí na milé a ochotné lidi. Ale asi to záleží na každé jednotlivé osobě.

Jsem strašně ráda za tu možnost, že jsem mohla strávit nějakou dobu. Poznala jsem tolik nových lidí a zlepšila si jazyky. Podle mě, by každý kdo má možnost vyjet do zahraničí, měl toho využít. Budete na to pak ještě dlouho vzpomínat a těžit z toho každý den. Osobně můžu říct, že můj Erasmus pobyt ve Vídni byla moje životní cesta, na kterou budu dlouho vzpomínat.

Karolina Lisowska

Srovnání: Studium v Rakousku a u nás

Jak se studuje v Rakousku

Před pár týdny jsem se vrátila z Erasmu v Rakousku, kde jsem strávila zimní semestr. O tom, co všechno se dá na Erasmu dělat, už toho bylo napsáno mnoho. Od Erasmu jsem si mimo jiné slibovala to, že si osvěžím přístup ke svému oboru. V dnešním článku bych tak chtěla porovnat, jak na mě působí vzdělávání u nás a jak na mě působilo v Rakousku.

Hned zkraje musím podotknout, že studuju statistiku na MatFyzu, tudíž jsem si velmi dobře vědoma skutečnosti, že může být moje zkušenost zkreslená. (Všichni určitě znáte ten vtip: Matematik, fyzik a biolog letí v balónu nad Alpami, biolog vykoukne přes okraj koše a vidí na hřebenu kamzíka, ukáže prstem a říká: „Koukejte, v Alpách žijí hnědí kamzíci!“ Fyzik ho opraví: „V Alpách žije alespoň jeden hnědý kamzík.“ Matematik opraví fyzika: „V Alpách žije alespoň jeden kamzík alespoň z jedné strany hnědý!“) Tedy: Neříkám, že takhle to je v Rakousku. Spíš: Tohle jsem zažila já J

Dost bylo řečí, pojďme k věci. V Rakousku jsem studovala na Technické Univerzitě v Grazu (Štýrském Hradci). Už název samotný napovídá, že jde o praktičtěji orientovanou záležitost než je MatFyz. Zapsala jsem si celkem 6 předmětů – Kurz němčiny, Aplikovanou statistiku, Matematickou statistiku, Statistický projekt, Biostatistiku a Seminář z Aplikované matematiky. Celkem to hodilo 27 kreditů a ve škole jsem trávila průměrně 90 minut denně. Podrobnější dojmy k jednotlivým předmětům dodám níže, protože ne každého musí zajímat. Na druhou stranou já jsem při čtení cizích příběhů ze zahraničí před svým odjezdem často postrádala detailnější informace.

Celkový dojem z přístupu učitelů by se dal shrnout jednoduše: Důraz na pochopení, příjemná atmosféra, neztrácení času se zbytečnými odvozovacími detaily. Všichni učitelé byli velice milí a svým projevem přímo vybízeli k pokládání doplňujících otázek, na které odpovídali s upřímným nadšením. Obvykle se raději na nic neptám, protože si nejsem jistá, jestli odpověď na můj dotaz nepadla minulou přednášku (ze které už si nic samozřejmě nic nepamatuju). Tady to bylo naopak. Na hodinách se nejelo nijak závratným tempem, takže bylo možné si vše v klidu rozmýšlet už při poslechu. Na druhou stranu jistě dost pomohlo i to, že jsem si zapsala jen předměty, které mě upřímně zajímaly a že na MatfFyzu už jsem to všechno minimálně jednou slyšela. (A to i přes to, že jsem si zapsala nejpokročilejší statistické předměty, které měli v nabídce.)

Tenhle přístup – proberme vše pohodověji a lidštěji –  má i svá proti, a to v tom, že dovoluje velmi laxní přístup studentů. Uvedu na příkladu. Na Aplikovanou statistiku jsme chodili jenom 3. Přednášky a cvičení se brali jako dva odlišné předměty za dvě známky a dva přísuny kreditů. Přednášky byly na slidech, takže si nikdo kromě mě (byla jsem dost namotivovaná 😀 a fakt mě to bavilo) nenosil ani sešit a většinu hodinu strávili okatě na telefonech. Na učiteli byla patrná nelibost, nicméně neřekl nic. Na cvičení jsme měli vždy spočítat za úkol sadu příkladů a předvést je u tabule. Stačilo, když každý příklad měl právě jeden člověk. Brzy se stalo nepsaným zvykem, že všechny příklady mám já. Učitel se nezdál být spokojen, nicméně stále nic neříkal. Na konci ledna se v SISu objevily výsledky. Učitel se rozhodl k radikálnímu kroku a ostatním dal nekompromisně za 5 (za 4 by tady ještě prošli), takže musí předmět příští rok opakovat. Nedávno mi psali, jestli bych jim neposlala všechny svoje řešení 😀 Tady nakonec jejich laxnost neprošla, ovšem na dalších předmětech se to celkem ztratilo. Tím se snažím říct, že studenti si vůbec nevážili naprosto úžasného přístupu učitelů, protože ho berou jako samozřejmost. Kdyby někdy zažili pořádný stres způsobený drtivým přívalem informací, které jsou prakticky nevstřebatelné a pekelné zkouškové, možná by změnili názor.

Zkoušky samotné pak byly většinou ústní. A jak jinak, než podstatně příjemnější. Zatímco u nás probíhají spíš formou hodinového šťourání do jednoho náhodně vybraného důkazu, případně kapitoly, tady to byl spíš hodinový průlet veškerým učivem, které se za celý semestr probralo. Člověk tak spíše učiteli zrekapituloval, co si z předmětu odnáší, a žádné detaily, nedejbože složitější důkazy, nebyly vůbec vyžadovány. Za jeden semestr jsem tak nasbírala víc jedniček než za 4 roky předchozího studia.

Suma sumárum, jsem hrozně ráda, že jsem si to takhle zažila a vyzkoušela. Rakouský (podle některých obecněji západní) přístup mi hrozně vyhovoval a bavil, každopádně jsme toho stihli podstatně méně, než jsem zvyklá. Na druhou stranu si myslím, že všechno, co jsme si řekli, bych dokázala lépe využít, protože jsem to pochopila víc do hloubky. Ideální by asi byla nějaká forma kombinace. Nicméně je pravda, že když jsem šla studovat matiku na MatFyz, tak jsem asi měla vědět, do čeho jdu, no. Co se týče studentů, tak z jejich strany to vyžaduje proaktivní přístup. A když nechtějí, tak skoro nic nemusí a projde jim to docela hladce.

Nyní podrobněji k jednotlivým předmětům.

Aplikovaná statistika – O té už jsem mluvila, byli jsme tu jen 3. Nejednou se ovšem stalo, že jsem na přednášku dorazila jediná. Občas se to stalo i cvičení, kdy jsme měli všichni předvádět domácí úkoly na tabuli, takže to pak ztratilo smysl, takže místo cvičení byla přednáška. Profesor byl velice přirozený a spontánní. Měl upřímnou snahu nám vše co nejlépe zprostředkovat, takže často ukazoval kód v Rku, který programoval noc předtím. U toho nám rovnou vysvětlil, jakých chyb se vyvarovat, protože mu to kvůli nim 3 hodiny nechtělo fungovat. Zkouška probíhala u něj v kabinetě. Postavil mě k tabuli, dal mi fix a já přednášela kusy látky, na které se tázal. Vysvětlovat něco 60 minut v angličtině bylo trochu vyčerpávající, ale zkouška se nesla ve velmi příjemném duchu a když jsem se hned nepochopili, tak ochotně napovídal.

Matematická statistika – Ach, profesor Friedl. Člověk s neskutečným charismatem, který při přednášení se slidů (které byly německy, ehm :D) ustavičně pochodoval prostorem, zářivě se usmíval a kladl návodné řečnické otázky. Přestože tuto látku jsem slyšela už před dvěma roky, ukázal mi spoustu souvislostí, které mi předtím unikaly. Zdůrazňoval, k čemu je co potřeba, jaké byly intuitivní myšlenky za jednotlivými koncepty a všechno s neuvěřitelným nadšením. Stačil jeho příchod do místnosti a příjemná atmosféra se sama objevila. Nikdo se nebál ptát a on vše trpělivě vysvětloval. Na konci nezapomněl ocenit všechny, kteří se na něco zeptali, a děkoval nám za pozornost. Nestačila jsem se divit.

Biostatisitka a návrhy experimentů – Tady mi bylo všech ostatních trochu líto. Tahle přednáška si kladla za cíl seznámit biology průřezově s prakticky celou statistikou. Pro mě to bylo naprosto ideální, protože jsem si sesumírovala asi 6 semestrů, které jsem absolvovala u nás, a navíc se zhruba dozvěděla, co mě ještě čeká. Ubozí biologové, kteří v životě neviděli Rko, a teď v něm po dvojicích dělali domácí úkoly každých 14 dní, ovšem naprosto nestíhali, což je dost pochopitelné. Písmené zkoušky byly dost podobné jako v minulých letech, takže se nakonec všichni naučili nazpaměť pár odpovědí a prošli. Pro mě tedy velká přidaná hodnota, pro ně nejspíš nic. Jenom stres a žádné pochopení.

Statistický projekt – Individuální práce na praktickém problém. A jako bonus u profesora Friedla. Musela jsem ho trochu přesvědčovat, protože na něj obvykle navazuje diplomka, ale nakonec jsme se domluvili. Pomáhala jsem mu vyřešit problematiku odlišování funkčních a nefunkčních součástek pro jednu firmu. Naučila jsem se na tom dost nových věcí a hrozně se mi to líbilo. Díky.

Seminář z Aplikované matematiky – Na začátku mě málem ranila mrtvice, protože to vypadalo, že budu muset napsat 20 stránkovou práci o parciálních diferenčních rovnicích spolu s nějakým netradičním praktickým využitím. Pak jsme si vysvětlili, že o tom nic nevím, takže mě nechal napsat práci o čemkoliv. Vybrala jsem si tedy něco z toho, co už jsme brali a co budu mít u státnic J. Takže nakonec ideálka.

Kurz němčiny – úroveň A2/1. Platil se – 70 euro za semestr. Na začátku se psaly rozřazovací testy. Konečně mi nevadily takové ty trapné smalltalky typu: Odkud jsi? Protože se spolužáky ve škole je to hrozná otrava, ale s cizími lidmi, kteří jsou navíc třeba ze Sýrie se i za takto triviálními otázkami skrývaly zajímavé odpovědi. A slyšet Číňana, jak se pokouší domluvit německy se Španělem je vážně zážitek. Co národ to přízvuk.

Tereza: O Erasmu v Linci

Do Rakouska jsem se zamilovala na jazykovém pobytu ve Vídni, a proto jsem se nemusela moc dlouho rozhodovat, kam bych chtěla na bakaláři na Erasmus. I když mi moje vysněná Vídeň nevyšla, nakonec jsem byla ráda, že můžu půlrok v zahraničí strávit právě v Linzi.

V Konditorei Grellinger na výletě v Gmundenu

Příjezd

Hned jak jsem se dozvěděla, že jsem byla přijata do Linze, začaly mi chodit informační e-maily od hostitelské univerzity, tak jsem byla na příjezd velmi dobře připravena a nic moc mě nepřekvapilo. Po příjezdu jsem se musela registrovat na radnici, což byla nenáročná záležitost na pár minut. Po registraci jsem si zažádala o tzv. Aktivpass, který mi umožnil jezdit městskou hromadnou dopravou pouze za 10 Euro měsíčně, což mému omezenému studentskému rozpočtu rozhodně pomohlo. Na JKU v Linzi funguje systém podobný našemu Buddy systemu na VŠE, takže pokud si nevíte moc rady, vždy vám může pomoct nějaký rakouský student.

Ubytování

Velkou výhodou bylo to, že JKU zprostředkovává přijíždějícím studentům širokou nabídku ubytování, takže jsem nemusela mít vůbec strach, že bych musela bydlet někde pod mostem. Většina zahraničních studentů bydlí na Julius Raab Heim, na výběr je též kolej s převahou rakouských studentů Johannes Kepler Heim. Já osobně si zvolila BrucknerStudios, což bylo moderní ubytování blíž centru, škola byla zhruba 10-15 minut tramvají. Super bylo, že tam byli studenti z Erasmu i rakouští studenti, takže si člověk mohl procvičit němčinu. K dispozici jsme měli skvěle vybavenou posilovnu, TV místnost, knihovnu, místnost s kulečníkem, a dokonce i bar, kde pivo stálo skoro jako v Česku, což v Rakousku není vůbec běžné.

S mojí skvělou spolubydlící

Škola

Skvělé bylo, že škola nabízí před začátkem semestru dvoutýdenní intenzivní kurz němčiny, který je zadarmo. Zároveň pak bylo během semestru možné absolvovat různé kurzy v němčině. To se dost hodí, protože místnímu dialektu se nedá skoro vůbec rozumět. Jinak pokud jedete na Erasmus přes VŠE, odborné předměty jsou většinou orientovány buď na business administration nebo na ekonomii.

Co dělat v Linzi

Sice to není jako v Praze, ale pořád se dá nějak zabavit. JKU nabízí širokou nabídku různých sportovních kurzů (USI). Ve městě je spousta různých restaurací, barů a kaváren. Pro nadšence do muzeí tu je Ars Electronica nebo Kunstmuseum. Rozhodně doporučuji výlet na Pöstlingberg, což je místní kopec, na kterém se nachází poutní bazilika. Buď zvolíte poctivý výšlap, anebo se můžete svézt turistickou tramvají. Nutností je v Linzi ochutnat linecký koláč, který si můžete dát v místní cukrárně Jindrak.

Zasněžený Pöstlingberg

Výlety

Velkou výhodou Linze se ukázalo být to, že je vlastně kousek od všeho důležitého. Domů do Prahy to autem trvalo něco přes tři hodiny, vlakem zhruba čtyři hodiny. Kousek od Linze je Salzburg, kde jsou podle mě nejkrásnější vánoční trhy. Vídeň je zhruba dvě a půl hodiny autem, Hallstatt necelé dvě hodiny. Se spolužáky z Erasmu jsme vyrazili na víkend do Alp, kde se kamarádi z Tchaj-wanu a Thajska učili lyžovat. Za vidění rozhodně stojí Salzkammergut, kde najdete spoustu krásných jezer. V Bad Ischlu jsme se náhodou dostali na Krampus, tedy jakýsi průvod čertů.

John z Tchaj-wanu a jeho první setkání s čertem

Linz se ukázal být jako skvělé místo, kde je možné strávit Erasmus. I když nic blíž České republice snad už ani být nemohlo, nebyla to žádná nuda. Díky tomu, že tam na výměnný pobyt přiletěli i studenti z Mexika, Tchaj-wanu, Kanady, Thajska či jiných vzdálenějších zemí, měli jsme možnost dozvědět se třeba to, že Tchajwanci rádi pijí zelený čaj s Heinekenem. A že je to vlastně strašně moc dobré.

Pokud se chystáte na Erasmus do Linze a chtěli byste se na něco zeptat, ráda odpovím na tereza.zacharieva@gmail.com.

 

Moje studium v Rakousku

 

 

Jmenuju se Mieke, jsem z Nizozemska a studuji obor mechatronik. Ve třetím semestru máme

povinnost vybrat si jinou univerzitu, kde bychom chtěli uskutečnit výměnný pobyt. Mým cílem bylo zlepšit se v němčině, takže jsem si hledala německé kurzy už doma. Naneštěstí žádná další univerzita v Nizozemsku žádné předměty v němčině, které by zahrnovaly i technický jazyk, nenabízela. Když jsem mluvila se svým koordinátorem, navrhnul, že bych se měla koukat na technické obory v nějaké německy mluvící zemi. Navíc co se týče technických oborů, je Německo velkým hráčem. V ten moment to znělo šíleně a hlavně až moc složitě. Dnes jsem ale velmi ráda, že jsem to všechno zvládla vyřídit a zařídit.

Výběr zahraniční destinace nebyl moc složitý. Rakousko jsem pravidelně navštěvovala se svými rodiči během našich prázdninových dovolenkových výletů a tuto zemi jsem si zamilovala. Takže když jsem se dozvěděla, že moje univerzita má partnerské univerzity taky v Rakousku, rozhodnutí bylo snadné. V ten moment jsem byla zároveň nadšená, ale i vyděšená. Nadšená, protože jsem věděla, že budu žít v horách a dokonce v Innsbrucku, takže jsem měla pocit, že se mi splnil sen (nejvyšší hora v Nizozemí má jenom 320 metrů). Zároveň jsem byla vyděšená, protože jsem věděla, že to bude poprvé, co budu žít úplně sama, 800 km od mé rodiny a kamarádů.

Tou nejlepší částí mého studia v zahraničí bylo potkávání spousty úžasných lidí. Předměty jsem měla v němčině a jelikož byla jsem jediný výměnný student ve třídě, poznala jsem spoustu místních lidí a naučila se spoustu věcí o místní kultuře. Zapojila jsem se také do Erasmus Student Network (ESN) v Innsbrucku, takže jsem se seznámila i se spoustou mezinárodních studentů. Během svého pobytu jsem se skamarádila se spoustou lidí. V Innsbrucku je vždy co dělat, 1/3 obyvatel tvoří studenti a město opravdu žije. Z toho důvodu je Innsbruck tím nejlepším místem, které si vybrat pro studium v zahraničí

Během mého pobytu v zahraničí se 5 měsíců zdálo hodně dlouhých, ale když se ohlédnu zpět, tak bych skoro řekla, že to bylo málo. Je to dost dlouhá doba na to, abyste si zvykli na nové prostředí a začali se v něm cítit jako doma. Po návratu do Nizozemska se mi zdá, jako bych nikdy nikam neodjela, tak rychle to uteklo. Nicméně bych se v budoucnu moc ráda vrátila zpět, neboť mě Rakousko bude vždy okouzlovat zejména svojí přírodou a kulturou. Zároveň toužím po tom vycestovat do zemí svých mezinárodních přátel, které jsem v Innsbrucku poznala. Rozhodně všem doporučuji odjet někam do zahraničí, je to bezesporu báječná zkušenost.

„Jedna z možností jak dostat od života co nejvíce, je dívat se na něj jako na dobrodružství.“ – William Feather

Mieke

Na Erasmu jako doma

Už když jsem šel na pražskou VŠE, věděl jsem, že bych chtěl ve třetím ročníku vyjet do zahraničí. Oproti jiným mě ale nikdy nelákalo cestovat přes půl zeměkoule a zároveň jsem si chtěl vylepšit němčinu, protože anglicky mluví přece každý. Volba nakonec padla na Vídeň, hlavně díky kvalitní škole, ale i kvůli městu a zemi samotné.

Rakousko mi vždycky bylo velmi blízké, moji prarodiče strávili ve Vídni pět let zaměstnaní na zdejším českém velvyslanectví a Rakousko tedy bylo první zemí, kam jsem ve svém zhruba půl roce z rodné Prahy vycestoval. Později se přidaly mezi Čechy tolik oblíbené cesty k moři do Chorvatska vedoucí samozřejmě přes Rakousko, týdny na horách v Korutanech, Tyrolsku i bližších Horních Rakousích, a nedávno jsem objevil půvab léta v rakouských horách. V součtu jsem tedy už před Erasmem v Rakousku minimálně tři měsíce určitě strávil, říkal jsem si tedy, že mě nemůže nic překvapit.

Na rakouské hory je nádherný pohled

Menší údiv přišel ještě před odjezdem, při zápisu předmětů. Po shlédnutí nabídky kurzů totiž můj elán k vylepšování němčiny dost výrazně opadl, patrně není zrovna zvykem, že si výměnní studenti zapisují předměty v němčině. Nabídka sestávala buď z extra odborných kurzů nebo věcí velmi nezáživných. Nakonec jsem si vybral dva předměty v němčině a dva v angličtině, hlavním kritériem se ale stalo to, aby se mi jednotlivé hodiny nekryly. Až na výjimky jsou kurzy vyučované velmi nepravidelně, jednou je hodina v pondělí ráno, jednou ve čtvrtek večer, potom třeba celou sobotu. To nejtěžší mě ale ještě čekalo, a to v jednu chvíli rychlostí blesku naťukat kódy předmětů do školního systému tak, aby mě nikdo nepředběhl. Povedlo se, což považuji snad za největší úspěch svého angažmá ve Vídni. Mezi místními je totiž běžné, že pouze kvůli nedostatku míst na kurzech prodlužují studium klidně o několik let.

Vídeňská Wirtschaftsuniversität

Pravda je, že člověk nemůže srovnávat týden na horách a několik měsíců studia. Vídeň a zbytek Rakouska jsou navíc ještě rozdílnější než Praha a zbytek Česka. Na první pohled mě moje „nová škola“ jednoznačně nadchla, WU (vídeňská ekonomická univerzita) je opravdu klenot moderní architektury a oprávněně se zařadila téměř po bok turistických lákadel jako je Hofburg nebo slavná Ringstraße. Ne, opravdu nepřeháním, každý den jsem na kampusu potkal několik skupinek turistů, ať už z Asie, Maďarska nebo i Česka. Úžasný byl také třítýdenní jazykový kurz, který probíhal jenom dopoledne a já měl slunná zářijová odpoledne celá volná na hlubší poznávání města s novými přáteli z celého světa. Tehdy jsem si asi nejvíc uvědomil, jak moc blízká Vídeň nám Čechům je. Zatímco spolužáci z jihu byli v šoku z jídla, já jsem se jen smál, co někomu může připadat divné na řízku nebo guláši. Asiaté a Američani žasli nad architekturou, já jsem občas s nadsázkou měl problém poznat, jestli náhodou nejsem doma v Praze. Někteří byli zoufalí, že v obchodech nenašli své oblíbené zboží, já jsem od prvního dne neměl problém nakoupit přesně to, co doma. Tehdy se ani můj pobyt od krátkých výletů za nákupy či lyžováním příliš nelišil…

Tradiční Vídeň

Pořádný šok ale přišel se začátkem normální výuky. Velmi nepříjemné bylo zjištění, že na jednom z předmětů budu jediný výměnný student. Jak asi většina z nás ví, rakouská němčina je od spisovné poměrně odlišná a ani já jsem nezůstal ušetřen jejím nástrahám. Učitelé od první hodiny chrlili velké množství neznámých slov a já jsem skoro litoval, že jsem zavrhnul univerzitu v Drážďanech i Cáchách. Po určité době jsem nejčastější rakouské výrazy jako „ned“, „bissel“ a „Sackerl“ zvládl, ale naučit se všechny by mi zabralo nejspíš stejně času, jako se obstojně naučit základ úplně nového jazyka. Skupinové diskuze se spolužáky pro mě ale zůstaly i po třech měsících téměř nemožné a každý si dovede představit, jak jsem se cítil, když byla vyžadována skupinová práce, natož prezentace. Jediné štěstí bylo, že učitelé byli ke mně jako k výměnnému studentovi poměrně shovívaví, za což jim doteď děkuji. Trochu ale lituji, že jsem neměl možnost pokračovat dalším semestrem, věřím, že bych se s rakouštinou už vypořádal lépe.

A trochu netradiční Vídeň

Jaký je tedy závěr? V Rakousku se bude většina z nás cítit jako doma. Kultura, mentalita, zvyky, většina věcí je opravdu Čechům velmi blízká. Před sto lety jsme přece byli jedna země, a to není zase tak dávno. Velké plus je, že kdykoliv člověk zatouží po rodině, přátelích nebo svíčkové, není to daleko. Rakouská němčině je sice trochu výzva, ale pokud máte možnost, určitě s pobytem v Rakousku chybu neuděláte, ať už na semestr nebo na celé studium.

Matouš

 

Vídeň – láska na první pohled

Než jsem začala psát tento článek, uvědomila jsem si, že je to přesně rok, co jsem si podávala přihlášku na Erasmus. Zatímco někteří mí přátelé a známí nad výběrem zahraniční školy do poslední chvíle váhali, já měla jasno v podstatě už od počátku studia. A poté, co jsem se po vyhlášení výsledků výběrového řízení dozvěděla, že skutečně strávím následující semestr ve Vídni, téměř jsem brečela štěstím.

Když se mne někdo z mého okolí zeptal, kam že vlastně jedu na Erasmus, většinou se po mé odpovědi neubránil udivenému pohledu a poznámce: A to se nedá jet i někam dál?“

Typické nedělní odpoledne v Café Landtmann.

Ano, samozřejmě že dá. Do Kanady, Mexika – ale stejně tak dobře i do města ,,na krásném modrém Dunaji“, které si bezpodmínečně musí získat srdce každého, kdo jej navštíví. Vídeň totiž není jen ,,několik“ památek, Primark a spousta vánočních trhů. Vídeň je město s neopakovatelnou atmosférou, kouzlem, které nikde jinde nenajdete. Stokrát se můžu procházet kolem gotické radnice, jež připomíná spíše obrovský kostel či chrám, a přesto se mi pokaždé bude tajit dech nad tou nádherou. Stejně tak stále nemůžu uvěřit tomu, že se v neděli odpoledne můžu vydat na procházku kolem Hofburgu, Stephansdomu, Belvedere či prozkoumávat zámecké zahrady okolo Schönbrunnu. Vím, že tyto řádky nejspíš mírně zavánějí patetismem, ale Vídeň mě zkrátka vždycky čímsi zvláštně přitahovala, a proto se mi splnil sen, když jsem ji mohla považovat po dobu pěti měsíců za svůj domov a užívat si jejích krás každý den. Nutno také podotknout, že Rakušané jsou na svou metropoli patřičně pyšní a odpovídajícím způsobem si ji také chrání, což jsem si uvědomila, když jsem přibližně v polovině pobytu převzala roli turistického průvodce a ukázala svým novým přátelům naši stověžatou chloubu. Nedokážu si představit, že by se na Kärtner Straße prodávaly matrjošky či podobné ,,typické“ suvenýry, cesta k Hofburgu byla lemována pochybnými směnárnami a na Stephansplatz se vyrojily Absinth shopy (jedině Mozart shopy 😊 ).

Promítání baletu Giselle na plátně před budovou Opery

Přestože se Vídeň nachází nedaleko českých hranic (jen tak pro zajímavost; z Ostravy, kde jsem se narodila a vyrůstala, je přibližně o 100 km blíž než Praha, kde studuji, takže někteří mí přátelé si dělali legraci, že jsem byla na Erasmu spíš doteď), cítím se zde úplně jinak než v České republice. Nechci být neuctivá ke své vlastní zemi, ale přesto se nemohu ubránit dojmu, že Rakušané jsou přece jen o něco zdvořilejší, ať už v metru, obchodě či na ulici. Stačí, abyste se při hledání nějakého místa na chvíli zastavili a zatvářili zmateně, a už se vás náhodný kolemjdoucí ptá, zda nepotřebujete pomoc. Jinak žádné velké ,,cross culture differences“ nečekejte, přece jen jsme sousedé. Na druhou stranu jsem byla překvapena, jak moc se liší podoba naší a rakouské přírody, i přes vzdálenost několika desítek (dobrá, pokud jde o jih země, dostáváme se do řádu stovek) kilometrů. Štýrsko, ,,zelené srdce Rakouska“, jak jej sami Rakušané nazývají, a dokonce si toto označení nechali v roce 1972 zaregistrovat jako oficiální slogan, či Hallstatt, skutečná perla Rakouska, jsou pro každého návštěvníka povinností a rovněž nezapomenutelným zážitkem.

Hallstatt

Pokud jde o studium samotné, na ,,mé“ Wirtschaftsniversität se zahraniční studenti zpravidla moc nepředřou, pokud studují v angličtině, ovšem jak všichni jistě víme, Erasmus není primárně o učení, V případě, že si zvolíte předměty v němčině, kam samozřejmě docházíte s místními studenty, čas strávený nad knihami se o něco zvýší, neboť WU se vyznačuje jistými nároky, díky které si však v oblasti ekonomicky zaměřených vysokých škol vydobyla prestiž i v mezinárodním srovnání. Já osobně jsem z převážné většiny studovala v němčině, ale jako chytrá horákyně si kromě starším studentem doporučeného kurzu zaregistrovala tři předměty z oblasti tzv. Soziale Kompetenz, jako například small talk či kurz zaměřený na zlepšení mluveného projevu – což se sice pro mě jako nerodilou mluvčí ukázalo jako mnohem větší challenge než přečíst na každou hodinu 50 stran v učebnici, ale svůj účel to rozhodně splnilo.

Vánoční trhy před radnicí

Pokud byste se ptali, jestli vůbec existuje něco, co by se mi na Rakousku alespoň trochu nelíbilo, mohu říct jen jednu věc. Rakouská, potažmo vídeňská němčina. Lépe řečeno ,,němčina“, jelikož řeč, kterou se Rakušané mezi sebou běžně dorozumívají, se často němčině podobá jen velmi málo. Jedna z mých kamarádek, která mě přijela navštívit, si pochvalovala, jak pěkně a měkce zní místní verze němčiny, na rozdíl od té v Německu, jež se vyznačuje akcentem poměrně tvrdým, ostrým– ovšem zároveň srozumitelným. Kdybych neuměla německy, neslyšela rozdíl mezi slovy používanými v německé a rakouské němčině a byla zde navíc jen na výletě, nejspíš by se mi rakouština také líbila, ovšem v případě, že se zde musíte dorozumívat v každodenním životě, mě spíš děsil fakt, že skoro ničemu nerozumím a má úroveň C1 se zde v ústní komunikaci rovná s bídou A2. Na druhou stranu jsem se díky tomu spřátelila s německými studenty, jelikož vzájemné vylévání srdcí, jak ničemu nerozumíme, dokážou utužit mezilidské vztahy jako máloco. Tohle zoufalství však platilo jen prvních pár týdnů, poté jsem si k rakouštině i s pomocí mého tandem language partnera (WU organizuje projekt, kde se studenti z různých zemí snaží naučit jazyk toho druhého a navzájem si pomáhají) našla cestu. Dnes mohu prohlásit, že tato řeč mě pomalu, ale jistě začíná okouzlovat, stejně jako Rakousko samotné, a slova jako ,,nona, nana, Sackerl, deppata, ned, nou, bisserl, olles, Bam… “ se staly běžnou součástí mého slovníku. (Ale vážně to nevypadá jako němčina, že?)

Schönbrunn

Až se budete rozhodovat, kde strávíte semestr v zahraničí, nekoukejte za hory, moře či oceány. Dejte šanci našim sousedům a uvidíte, že nebudete litovat. A přestože si možná říkáte, že Rakousko už přece znáte, jelikož jste byli s rodiči lyžovat v Kitzbühelu nebo před vídeňským Rathausem brázdili vánoční trhy (mimochodem, Rathaus je jen pro turisty, praví Vídeňáci chodí hlavně na Spittelberg, a tak tam nepotřebujete jet znovu, opak je pravdou, Rakousko má mnoho tváří, jednu působivější než druhou. Jen před jednou věcí vás musím varovat; Je totiž dost dobře možné, že si Rakousko oblíbíte až moc a po skončení Erasmu začnete vyplňovat přihlášku na jednu z místních univerzit a pilovat svou rakouštinu. 😊

Kristýna

ERASMUS V RAKOUSKU? JEDNOZNAČNĚ VÝBORNÁ VOLBA

Bude tomu už skoro rok, co jsem se po výběrovém řízení na výměnný pobyt dozvěděla, že svůj zahraniční semestr strávím ve Vídni na Wirstchafts Universität Wien. Řekněme, že mé první pocity nebyly zrovna příjemné, spíše naopak. Vídeň jsem obrečela, protože jsem se nedostala na svou vysněnou školu v Kanadě a místo na jiný kontinent jsem se dostala hned za humna.

Nicméně i tak jsem pomaloučku polehoučku začala připravovat vše, aby byl můj pobyt co nejpříjemnější. Krátce po přijetí na univerzitu studenti obdrží Nomination Letter, který odstartuje řadu povinností.

První dny na WU

Zařízení ubytování

Vídeň nabízí širokou škálu možností od ubytování na kolejích po pronajmutí pokoje v bytě, pak už záleží na každém, co od pobytu očekává, zejména jestli chce být spíše v prostředí Erasmus a zahraničních studentů, kteří jsou ve Vídni také jen na jeden nebo dva semestry, nebo jestli preferuje spíše poznat Rakušany.

V případě první možnosti je na výběr řada společností, přes které si lze ubytování rezervovat. Mezi ty levnější patří například Wihast (zejména Haus Panorama), dále Stuwo, Home4students nebo OEAD. Druhá možnost je bydlet v podnájmu, což využilo mnoho mých kamarádů a všichni měli příjemný zážitek, protože se setkali a žili s místními. Tato možnost je zejména výhodná, pokud je prioritou studenta v zahraničí si zlepšit němčinu a zároveň více poznat rakouskou kulturu.

Já osobně jsem si zvolila ubytování přes společnost OEAD na koleji Molkereistrasse. Mezi hlavní výhody této koleje patří poloha, protože kolej je 5 minut chůzí od kampusu WU Wien. Dalším nesporným plusem je, že mnoho výměnných studentů z WU na této koleji bydlí, což je příjemné především kvůli sociálnímu životu. Musím říct, že zpětně jsem moc ráda, že jsem bydlela na této koleji, protože jsem nemusela nikam jezdit, abych mohla navštívit většinu svých kamarádů, vařit s nimi večeři nebo si jen tak dát skleničku. Dále jsme s kamarádkou chodily běhat do Prater Parku, kudy vede příjemná 4 kilometry dlouhá trasa. Sečteno a podtrženo, i přes vyšší cenu (480 euro/měsíc) je Molkereistrasse naprosto výbornou volbou, co se sociálního života i vzdálenosti od školy a metra (U1 a U2) týká. Mezi nevýhody tohoto ubytování kromě ceny patří například poměrně drahé praní – 2,5 Eura za jedno použití pračky (sušička je zdarma) a dále poplatky pro poskytovatele – OEAD (registrační poplatek, jednorázový při nastěhování a pak jednorázový za úklid při odjezdu).

Michaeler Platz

Jazykový kurz a orientační program

WU nabízí předsemestrální kurz němčiny, který probíhá 3 týdny od pondělí do čtvrtku od 9,00 do 12,00 a zároveň orientační program, který se koná každé odpoledne a zahrnuje různé aktivity ve Vídni jako například návštěvu Belvederu, Schönnbrunnu nebo tamního pivovaru a 2 celodenní výlety. Cena programu se pohybuje okolo 150 eur za německý kurz a zhruba 250 euro za orientační program. Já osobně jsem se zúčastnila obou výše uvedených aktivit a musím říct, že jsem opravdu vděčná, protože je to jedna z nejsnazších cest, jak si najít kamarády. Člověk zároveň lépe pozná Vídeň i Rakousko a navštíví mnoho zajímavých míst.

Co se německého kurzu týká, velmi se mi líbila forma, jakou byl veden. Na rozdíl od většiny německých kurzů, které jsem v minulosti navštívila, jsou tyto zaměřené na zlepšování mluvení, nicméně se samozřejmě probírá i gramatika a různá ekonomická i neekonomická témata.

Pojištění

Měla jsem cestovní od společnosti Uniqa.

Příjezd

Do 3 dnů se studenti musí registrovat u místních úřadů. Je důležité zaškrtnout ve formuláři, že Vídeň bude Hauptwohnsitzt, protože pak si studenti mohou koupit semestrální jízdenku na metro za poloviční cenu, tedy 75 Euro.

S mou nejlepší spolubydlící z Brazílie

WU

WU má širokou nabídku zejména ekonomických předmětů jak v angličtině, tak v němčině, ze kterých si studenti mohou vybírat, což je jeden z hlavních důvodů, proč jsem si tuto univerzitu dala na 2. místo při výběru škol, kde bych chtěla strávit svůj semestr v zahraničí. Jsou 2 věci, na které si člověk při výběru předmětů musí dát pozor a to je datum a čas začátku registrace (nutné být u počítače včas, aby se student dostal na předměty, které si vybral, protože registrace je na bázi, kdo dřív přijde, ten dřív mele). Druhá důležitá věc je, jak sedí předměty do rozvrhu, protože na WU je částečně bloková výuka. To znamená, že lze odstudovat jeden předmět například za 2 týdny s tím, že výuka může probíhat 3x týdně 5 hodin. Proto není tvorba rozvrhu, kde se nekříží předměty, úplná hračka, ale nástroj https://lvplaner.oeh-wu.at významně ulehčí sestavení. Vzhledem k tomu, že WU každoročně zaujímá přední místa v hodnocení evropských ekonomických univerzit, výuka je kvalitní, ale zároveň je brán jakýsi ohled na výměnné studenty (= Erasmus je asi více o zážitcích než studiu, což je zřejmé zejména v předmětech v angličtině ).

Další věc, kterou bych chtěla vyzdvihnout je jednoduchá komunikace a řešení problémů spojených se studiem.

Co ale především stojí za zmínku je nádherný, velmi moderní kampus univerzity,kde se student přijíždějící z VŠE cítí trošku jako v jiném světě. Dominantou je knihovna, která se řadí mezi největší ekonomické v německy mluvících zemích, kde se člověk opravdu cítí hrdý na to, že má možnost na WU studovat.

Volnočasové aktivity

Sport je organizovaný univerzitou sportu USI, která nabízí obrovskou škálu možností od tradičních sportů po ty méně obvyklé. Nabídku si lze prohlédnout na: www.usi.at. Registrace probíhá před začátkem semestru a poplatky za jednotlivé kurzy se pohybují od 20 euro výše v závislosti na sportu.

Co patří mezi jednu z předností Vídně je obrovské množství kulturních akcí (muzea, koncerty, festivaly, kluby apod.), které lze navštívit. Například na operu do Státní opery si lze pořídit lístky na stání už od 3 eur nebo do Musikverein na koncert za příjemných 7 euro.

Dále organizace EBN, která je zodpovědná za události pro Erasmus studenty, pořádá mnoho společenských akcí, zejména parties každý týden v pondělí, ve středu a dále každý 1. pátek v měsíci, s drinky za velmi příznivé studentské ceny.

Výlety

Výše zmíněná organizace EBN pořádá mnoho výletů do různých rakouských měst, Krakowa, Budapešti a lyžařský výlet. Ceny za jednotlivé výlety se liší, ale jsou velmi příznivé, když člověk vezme v úvahu, že má zařízené ubytování, nějaké jídlo a dopravu. Obecně jsou všechny výlety velmi oblíbené mezi výměnnými studenty, protože jsou velmi dobře zorganizované místními studenty.

Po prožití mého výměnného semestru ve Vídni musím uznat, že jsem velmi ráda, že jsem se nedostala do Kanady, protože tento výměnný semestr pro mě byl zatím asi nejhezčí životní zážitek. Mám přátele z různých částí světa, spolubydlící, která je jako má starší sestra a nepřeberné množství zážitků. Zjistila jsem, že rakouská kultura se od té české liší méně, než jsem předpokládala. Jídlo je podobné a prodavačky v obchodech víceméně stejně nepříjemné. Co se docela významně liší jsou životní náklady, které jsou o dost vyšší zejména v restauracích nebo za ubytování si člověk připlatí. Na druhou stranu v Rakousku a zejména ve Vídni se člověk skoro nepotká s neopravenou budovou. Město je tedy opravdu krásné a zároveň čisté. Dovedu si velmi snadno představit, že bych ve Vídni studovala klidně i celé magisterské studium a následně pracovala, protože si myslím, že životní standard je tam na velmi dobré úrovni.

Výlet do Melku

Užitečné odkazy:

Záležitosti týkající se WU: https://www.wu.ac.at/en/programs/incoming-students/

EBN: https://ebnwu.com

V případě dalších dotazů ohledně WU ráda odpovím:

jirikova.kristyna@dorakouska.info

Kristýna

Když Erasmus, tak ve Vídni?

Další akademický rok se rozjel naplno, v šestém ročníku je práce taky až až a kdy jindy, než když se má člověk zase začít učit, je nejvhodnější chvíle pro sepsání krátkého článku o mém úžasném studijním pobytu Erasmus+. Rád bych na začátek podotknul, že článek nevznikl pouze z mé iniciativy, mé touhy ukázat světu mé spisovatelské schopnosti a taktéž ne z mých sebestředných potřeb všem čtenářům HADa říci, jak jsem se poslední půl rok měl (mimochodem moc dobře). Proto vás prosím o shovívavost, když stylistika nebude úplně top, text bude tak nepřehledný, že aktualizované webové stránky nejmenované univerzity by vyhrály cenu „Přehlednost 2017“, sem tam se vloudí nějaké zeugma (chacha) anebo snad věty budou tak komplikované, že popis os petrosum se pak bude zdát jako příběh z čítanky prvňáka základní školy. Na úvod bych ještě rád řekl, že někde hluboko v temném hvozdu webových stránek se ukrývají průvodci mnohých pobytů Erasmus+ v pdf, kde najdete plno věcí o tom, co se jak zařizuje, co je nutné udělat atd. Když najdete tohoto průvodce, pak už dokážete všechno. Já spíš stvořím takové krátké povídání o mém zahraničním pobytu, o mých zážitcích, popřípadě o tom, co třeba není v tom bájném průvodci uvedeno. Samozřejmě mě můžete kdykoli s dalšími dotazy kontaktovat a rád se s vámi o vše podělím. A nyní už k mému pobytu ve městě, které sedmým rokem získalo titul nejlepšího města pro život, ve Vídni!

Studium a vše kolem něj

Ve Vídni jsem strávil letní semestr 5. ročníku, kdy jsem absolvoval oční, ORL, pediatrii a urgent s anesteziologií. V pátém ročníku člověka čekají dvě státnice, z jednoho důležitého předmětu a z jednoho úplně nejvíc mega důležitého předmětu a zkouška z interny. Je důležité mít na paměti, že státnice (samozřejmě) a zkouška interna se musí udělat doma a je tedy na vás, jestli obojí napráskáte do jednoho semestru, a pak se z toho budete další semestr ve Vídni za 4,50€ za jeden půllitr tekutého chleba zotavovat, anebo si právě jako já s mou parťačkou Marikou zvolíte místo gynekologie pediatrii (jediné tyhle dvě kombinace dávaly za nás smysl), tu si ve Vídni odchodíte jako první a pak ještě stíháte jeden z květnových nebo červnových termínů státnic. Nutno říci, že i my jsme si první vybrali gynekologii, ale osud tomu chtěl a asi tak 5s před otevřením STAGu (takže jsme vlastně měli ještě 2 hodiny času), ne dobře, asi tak týden před, nám paní z Vídně napsala, že gynekologie je obsazená, že už je tam moc studentů (nemedici všichni kývou hlavu se slovy, tak to je jasný přece), což jsem vážně nechápal, jak může být někde úplně plno, a že si máme zvolit prostě něco jiného. S odstupem času ale můžu říci, že to byla velmi dobrá komplikace, jelikož pár studentů, co vyjížděli v páťáku taky někam do zahraničí a co se rozhodli všechno „důležité“ sfouknout v jednom semestru, na konci toho marathonu říkali, že už by to možná asi nikdy znova neudělali. Samozřejmě učit se dopoledne v němčině, třeba i jiný předmět, a pak odpoledne si otevřít pediatrická online skripta taky není žádná výhra a nic náročnějšího jsem nezažil, ale myslím, že to pořád byla ta lepší z variant.

Organizačně vyšlo všechno na jedničku, i když jsem byl trochu zmlsaný z pobytu v Lipsku. (Pobyt
ve Vídni byl můj již druhý Erasmus+ pobyt.) V případě Vídně obdržíte během roku mail s žádostí o vyplnění online přihlášky, dále pak včas necháte podepsat Learning Agreement všemi stranami, potom dostanete mail, že další info zjistíte nejpozději měsíc před začátkem semestru. Tohle info, které přijde přesně měsíc předem, je prakticky jedna věta (žádné oficiální pdf oznámení), že máte přijít na děkanát „pár“ dní předem před začátkem semestru. Na děkanátu podepíšete papír o mlčení a vyfasujete studentský průkaz, který je představován neskladně velkým na půl přeloženým tvrdým papírem. Stejně tak na konci pobytu řeknete milé paní na zahraničním oddělení tschüss, a kdybyste nepotřebovali podepsat papír o délce mobility, tak tam asi ani nemusíte.

Co se výuky týče, tak semestr je rozdělen do tří pětitýdenních terciálů, kdy v každém jsem absolvoval jeden předmět. Výjimkou bylo oční a ORL, tyto dva předměty se vměstnaly do jednoho terciálu. Obecně se dá říci, že výuka v nemocnici a přednášky probíhaly od 8 asi do 14 hodin, někde jsem končil dříve, někde později. Celkově však člověk ještě musel počítat někdy i s hodinovým časem na dojíždění, jelikož lékařskou fakultu ve Vídni studuje v ročníku 700 studentů a tak musí být studenti vždy rozprostřeni v nemocnicích po celé Vídni. V praxi se pak stane, že i když bydlíte 5 minut od hlavní nemocnice (tam probíhají ale vždy přednášky, takže částečná výhra), můžete mít praktikum na druhé straně města.

Kvantita výuky však někdy nahrazovala kvalitu, a tudíž i ve Vídni člověk strávil někdy čas nezavazením nebo snahou stát se neviditelným. Zde by bylo na místě srovnat výuku ve Vídni a v Olomouci s výukou v Lipsku, kde praktikum (bez přednášek) v nemocnici trvá denně 90 minut. Doktoři jsou v dobré náladě, protože ví, že s mediky stráví (opravdu stráví) jenom hodinu a půl, navíc přijdou včas anebo vám neřeknou, že si máte dát ještě na hodinu kafe. Studenti jsou pozorní, vyspaní, na daná konkrétní témata na každý den (skoro vždy) připravení, protože když už tam přece jdu jenom na takovou chvíli, tak to by bylo, abych se na to vůbec nepřipravil. A i když se to může zdát jako bláznovství, tak někdy je méně více, a tohle je toho zářným příkladem. Samozřejmě neříkám, že dnešní výukové metody na naší fakultě vznikly v době, kdy ještě nebyly ty internety a elektřina, kdy nebylo moc knih a všechno vědění měl vlastně jenom pan profesor, a tedy tříhodinové přednášky byly velmi důležité. To rozhodně ne, ještě bych to schytal. Jen se zamýšlím nad tím, proč medicínu studuje tolik somnolentních studentů navíc se sníženou schopností reakce na podnět, s vysokou afinitou k okrajům místnosti popř. radiátorům. Ti medici dneska prostě, no šílenost. Co se mi taky v Německu a i Rakousku líbilo, je to, že každý student musí v 3. – 5. ročníku povinně absolvovat čtyři měsíce (dva měsíce na oddělení, jeden měsíc v ambulantním provozu a jeden měsíc u praktika) praxe, ale může si vybrat, dle libosti, v jakém oboru chce praxi dělat. Baví tě derma, dělej dermu, ať ji umíš. Ještě nevíš co? V pohodě, zkusíš něco na 14 dní, a když se ti to nelíbí, zkusíš něco jiného. Samozřejmě tuhle praxi nedělají studenti celé prázdniny, mají víc prázdnin mezi semestry, takže potom s praxemi, co máme my, jsou zaneprázdněni asi tak stejně. V šestém ročníku jsou studenti jenom v nemocnici. V kterékoli si oni vyberou. Čtyři měsíce na chirurgii, čtyři měsíce na interně a čtyři zase v oboru, co je baví, zajímá, čemu se chtějí věnovat. Tím, že trávíte tolik času na jednom oddělení (nemusíte ale), máte jistotu, že vás v nemocnici i něco třeba za první měsíc naučí, abyste to pak mohli další tři měsíce sami provádět a odlehčit tak práci jiným. V Německu zase ale nemají ten úplně nejdůležitější předmět na světě, takže tím se to vlastně vyrovná.

Písemná zkouška ze všech předmětů se koná na konci semestru v jeden den. I když to zní hrozivě, zvládli to jiní před vámi, zvládnete to i vy!

Vídeň – bydlení, kultura, jazyk

Kohn a Lebowitz se potkají na Wilsonově nádraží.
„Uctivá poklona, pane Kohn, kampak jedou?“
„Do Vídně.“
„Za obchodem, za obchodem?“
„Ále kdepak. Na pohřeb.“
„No to je mi líto. A kdopak jim umřel?“
„Tchýně.“
„Jó, Vídeň je Vídeň.“

Vídeň je Vídeň. Vídeň je prostě jenom jedna a je to po Olomouci druhé nejkrásnější město, které znám. Kdo ve Vídni nikdy nebyl, zajeďte si tam třeba autem (dvě a půl hodiny a jste tam), protože ta krása se nedá popsat slovy. Jak pro turistu, tak i pro nového obyvatele je Vídeň velmi příjemné město. Člověk si tu najde vše, co potřebuje, aby nespadl do takového toho každodenního stereotypu. Prostě hlavní město, není co dodat. Ve dne, v noci můžete opravdu žít na plno. (K tomu pomůžou i noční linky a metro, které o víkendu jezdí celou noc.)

Jednou z věcí, z které jsem byl obzvlášť ve Vídni nadšený, byly vídeňské kavárny. Co na tom, říkáte si. Kromě příjemné atmosféry to v těchto kavárnách funguje tak, že si objednáte kávu, pivo, nen G’spritzten (vinný střik) a potom si nápoj vychutnáváte tak dlouho, jak je libo. Herr Ober (pan vrchní) chodí sice kolem vás, ale pokud chcete objednat něco dalšího, či chcete platit, musíte zvednout prst a zvýšeným hlasem dát najevo, co byste rádi. Proto ve Vídni není neobvyklé potkat studenta, který si objedná jednu kávu, rozloží si po celém stole učebnice a v kavárně se učí. Je to mnohem příjemnější, než když u nás v české hospůdce se vás někdo v půlce piva zeptá, jestli roztočíme další.

První co, abyste si opravdu mohli Vídeň užít, je najít si bydlení. Jelikož od univerzity žádnou oficiální nabídku nedostanete, musíte googlit a zjistíte, že ve Vídni existuje plno kolejí, kde vyplníte žádost a za 250€ můžete s někým sdílet pokoj, anebo mít pokoj sám za 400€. Více detailů bohužel nevím, jelikož jsem se rozhodl nebát se a hledal jsem pokoj někde na bytě. Na facebooku existuje asi deset skupin, kde se nabízí studentské pokoje a kde si můžete nějaký ten i pro vás vhodný pokoj najít. Vhodné je hledat pojem „Zwischenmiete“, kdy je jedná o pokoj, kde bydlí student, který také odjíždí na erasmus a hledá za sebe na několik měsíců náhradu. Výhodou je, že pokoj je většinou zařízený, ponechán ve stavu, jak ho obýval předchozí majitel,
a tudíž si nemusíte skoro nic z Česka vozit. Nutno říci, že člověk nesmí propadat panice, když pět týdnů před začátkem studia nemá bydlení. Mně se podařilo najít byt 15 minut od hlavní nemocnice a 15 minut tramvají od úplného centra asi měsíc před začátkem, ale měl jsem pak dokonce ještě další nabídku, takže rozhodně se není čeho strachovat. Rozhodně si zkuste najít byt, kde můžete bydlet s někým z Rakouska. Na kolejích se často stane, že potkáte dalšího erasmáka, což bohužel vaší němčině moc nepomůže.

Co se rozvoje jazykových dovedností týče, musím říci, že jsem mluvil s Němci více než v Německu. Na každý semestr studuje medicínu asi 80 erasmus studentů a mnoho z nich je právě z Německa. Prostě erasmus se stipendiem v zemi, kde se mluví vaším jazykem. Proč ne. Když jsem se ptal proč, tak protože nevyšla Francie a zbyla už „jenom“ Vídeň. Tito Němci mají navíc něco jako „erasmus duši“, tudíž to nejsou typičtí chladní Němci, ale skoro vždy velmi srdeční otevření lidé. Typičtí Vídeňané jsou pak taky velmi milí, nemají problém se s vámi např. v hromadné dopravě jenom tak bavit, a když dobíháte na tramvaj nebo metro, tak někdy i vyskočí ze sedadla, aby se vám nezavřely dveře. Já osobně jsem si připadal jako v Česku, člověk mluvil jenom německy. Nebo spíš rakousky, ještě lépe vídeňsky. V tom spočívá největší kámen úrazu v Rakousku a i já se musím přiznat, že to povídání s pravým Vídeňanem v tramvaji taky nebylo tak intenzivní, protože vídeňština a rakouština nejsou němčina. Výslovnost není úplně stejná, a kdo umí trošku lépe německy, slyší hned rozdíl a má i problémy všemu rozumět. Na druhou stranu po dlouhé roky jsme byli součástí Rakouska-Uherska, v 19. století žilo ve Vídni 30% Čechů, a proto plno slov a plno gramatiky má čeština podobnou právě s rakouštinou. I když „Hey Oida, gemma umi auf a Bier?“ „Jetzt? Bist du deppert? Nö, i geh in da Hapfn.“ nemusí být úplně srozumitelné. Žádný strach skoro každý Rakušan umí i hochdeutsch, takže většinou v dialogu mezi čtyřma očima není problém. Horší je to pak, když je vás více než dva. Ale uvidíte, že za pár týdnů už vám to vůbec nepřijde. I nejeden Čech možná hned rozumí slovíčkům jako Ribizl, Ordination, Reklame, Buchteln, Golatsche, Heisel, Beisl, fesch, zuzeln.

Erasmus+ – ano či ne

Když jsem vyjížděl na svůj první erasmus, zájemců o tuhle jedinečnou zkušenost bylo více než dost a já měl velké štěstí, že se mi podařilo jet na stáž, kam jsem chtěl. Druhý rok zájem pořád ještě jakýsi byl, ale tento rok, jestli výsledek výběrového řízení nelže, vyjíždí na pobyt do německy mluvících zemí pouze 4 studenti, i když dostupný počet míst je 8. To znamená, že i když neumím skoro německy, mám samá Ečka, stejně se můžu do Německa nebo Rakouska podívat. Na jednu stranu je to super, na druhou stranu je to smutné. Studijní pobyty Erasmus+ byly jedny z nejcennějších zkušeností mého života, a kdybych mohl vrátit čas, tak bych rozhodně neudělal nic jinak. Kromě zdokonalení se v jazyku získáte plno zkušeností, dovedností, jak žít a přežít (v mém případě to představuje praní prádla a nakupování), naučíte se lépe komunikovat s lidmi a i zjistíte, kdo jste a kým chcete být. Potkáte plno lidí, kteří kupodivu myslí zcela jinak a mají zcela jiné názory než vy a lidé ve vašem okolí, a to vás neskutečně mentálně rozvine a posune dál. Konkrétně v Německu a Rakousku pak zjistíte, že po ulicích neběhají gangy mladých násilnických Syřanů s iPhony, ale že ve skutečnosti se člověk cítí v noci v parku nebo na nádraží mnohem bezpečněji než třeba v Olomouci ve dne.

Určitě se ani nebojte, že byste museli prodlužovat studium (i když podle mě i za to to stojí). Veškeré záležitosti se projednávají s odpovědnými osobami již před stáží a vy tedy vlastně už na začátku pobytu na 99% víte, že to, co plánujete absolvovat, vám bude na konci stáže i uznáno. Sám jsem měl vždy osobně pocit, že lékařská fakulta je ráda, že vyjíždím na zahraniční pobyt a že mě v tom plně podporuje, za což jí tímto velmi děkuji.

Závěrem tedy můžu jenom říci, že jestliže někdy i jenom chvíli jste pomysleli na to, že byste na erasmus jet chtěli, jděte do toho. Jděte do toho, ta příležitost už nikdy nebude. Já i vy vymyslíme spolu mnoho důvodů proč nejet, ale kdo chce, hledá způsoby. Jděte do toho. Nebudete litovat.

autor Jiří Polcr

Článek vznikl pro studentský časopis  Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci HAD, jeho původní verzi i s fotografiemi naleznete zde: http://www.had.spolekmediku.cz/kdyz-erasmus-tak-ve-vidni/