Lenka: Proč jsem utekla z Prahy

Zajímá vás, co tolik vidí na Innsbrucku? Zda se dá v Rakousku přežít i bez znalosti němčiny? Přečtěte si blog od Lenky, nově studentky MCI a vše se dozvíte!

Ahoj jsem Leňa, jsem dost malá a ráda se směju. A kromě toho miluju hory stejně jako všichni mí kolegové, kteří mají sídlo v Innsbrucku. Proč ale zrovna tam?

Když jsem před pár lety přemýšlela kam půjdu na vysokou, Praha byla z pohledu místa i školy jediná volba v ČR a studium v zahraničí mě tenkrát snad ani nenapadlo. Jediná škola, která splňovala moje nároky na obor byla VŠE, a tak jsem šla. Když jsme se ve druháku měli hlásit na Erasmus, měla jsem jasno. Vzala jsem si mapu, udělala tečky v horách, a tam se přihlásila. Innsbruck byl první volba, a to ze spousty důvodů, jako je jazyk, kultura, Freizeitkarte (o té později) a tak podobně. Měla jsem průměr, že jsem mohla jít téměř kamkoli. Slýchávala jsem věci jako: „Ježiš, a proč nejdeš do Vídně, když máš takovej průměr?“ nebo „Proč nejedeš někam dál, třeba do Kanady, co by za to jiní dali..“. Nevím, co by za to dali jiní, ale já bych dala všechno za Innsbruck.

Půl roku v Alpách se nedá shrnout do jedné věty, ani jednoho článku. Poznala jsem spoustu skvělých lidí, získala spoustu zážitků a v horách byla víc než ve škole. U toho všeho jsem ale taky poznala sama sebe. Došlo mi, jak moc neumím žít v Praze, jak kolem sebe potřebuji lidi se stejným myšlením, a že mě VŠE tlačí někam, kam vlastně vůbec nechci. Praha je nádherná, skvělá pro studentský život i pracovní příležitosti a bez ní bych se nejspíš ani nedostala do Innsbrucku. Je ale taky nádherně uspěchaná, daleko od pořádných hor a plná lidí, jejichž životní filozofií je šplhat po korporátním žebříčku.

Znáte to, všichni vám pořád opakují, jak je skvělý najít svoji work-life balance, ale nikdo z nich ji ještě pořádně nenašel.

Já ji ale najít chtěla, tak mi to nedalo a řekla jsem si, že zkusím příjimačky na magistra na MCI. Příjimačky dopadly, já jela do Prahy odstátnicovat a vrátila se na trvalo do Innsbrucku. A ta rovnováha? Jej, a jaká!

A teď k tomu, co (ne)jde:

  1. Neumím německy. A ne, nejsem jeden z těch lidí, co „neumí německy“ a přitom plynule začnou mluvit v baru. Fakt neumím německy. Ale studuju v angličtině, ve třídě plné Rakušáků a němčina se učí sama.
  2. Nepotřebuju statisíce ani miliony abych tady mohla studovat. Školný je 380 euro na semestr, bydlení je o něco dražší než v Praze a ostatní životní náklady se dají srovnat. Budete potřebovat víc, ale dá se to zvládnout.
  3. Nepracuji v Innsbrucku. Pracuji online, za pochodu a v angličtině. Jde to i bez němčiny, ale chce to čas.

A když už zjistíte, že to jde, Tyrolsko vám ukradne srdce. Naučíte se být v klidu, fyzička se udržuje sama a každé ráno se při pohledu z okna musíte usmívat. K tomu všemu máte v kapse Freizeitkarte, neboli celosezónní skipas (a pár dalších výhod) za 427 Euro na celý rok. Samotná škola je plná malých oborů, kde je přístup ke studentům pravým opakem toho, co vám nabízí české školství.

Tak jestli ještě pořád netušíte, co vlastně děláte v Praze nebo kdekoli jinde, koukněte na MCI Innsbruck. Slibuju, že to bude stát za to!

Adéla: Můj Erasmus v Rakousku

Upřímně Rakousko nebyla hned první volba při výběru míst, kam bych mohla vyjet na Erasmus. Ale teď toho rozhodně nelituji, a naopak jsem ráda, že jsem si zvolila Pädagogische Hochschule Wien pro můj výjezd. Chtěla jsem se zachovat rozumně a vybrat si zemi, kde se hovoří německy kvůli tomu, abych se lépe naučila jazyk, další výhodou bylo, že jsem to měla blízko domů. Pro většinu studentů VŠ jsou lákavější destinace jako Portugalsko, Španělsko a tak dále… prostě lokace, kde je teplo a moře. Z mé zkušenosti a zkušeností kamarádek, které se také zúčastnily programu Erasmus, jsme se shodly, že je lepší vybrat si takové země spíše pro dovolenou, než pro studijní pobyt.

Je samozřejmé, že na Erasmu nejde jen o učení, ale mělo by to být prioritní v tomto typu výjezdu. Když to ještě porovnám se studiem mých kamarádek ve Španělsku, tak ty byly přiřazeny k magisterskému studiu, i když jsou studentky druhého ročníku bakalářského studia. Takže to pro ně bylo pochopitelně daleko náročnější a musely plnit zkoušky a testy jako každý jiný student dané univerzity. Kdežto na škole, kde jsem studovala já, jsme měli předměty jen pro nás Erasmáky. Nejen, že byly vedeny spíše ve formě exkurzí a her, ale také zakončení nebylo nijak těžké. Většinou jsme psali portfolia o nás, našem pobytu a jak se nám ve Vídni líbilo/nelíbilo, deníky, co jsme na hodinách dělali, také často bylo k získání kreditu potřeba vytvořit prezentaci, a nebo vést část hodiny jakožto učitel. Ale na nic z toho nebylo třeba ležet v učebnicích a neužít si svůj Erasmus, tak jak by se užít měl.

Zbožňuju atrakce jako horské dráhy a různé centrifugy, takže jsem se nemohla dočkat návštěvy zábavního parku Prater. Je to tam skvělé! Každý si tam najde nějakou zábavu, ale doporučuji jít ještě za teplého počasí. Jelikož jsem vyjela v zimním semestru, tak jsem se tam dostala až v říjnu a už tou dobou byly některé atrakce pozavírané. Samozřejmě jsem také musela vidět ty nejznámější památky, které byly opravdu kouzelné! Jako Schönbrunn, Hofburg, Stephansdom, Belvedere, Rathaus, atd. Všechna tato místa jsem viděla nesčetněkrát, protože když za mnou někdo přijel, tak chtěl vidět ta nejklasičtější místa Vídně. Ale já sama jsem si po určité době ve Vídni oblíbila hlavně to, že kdekoli jsem šla, bylo něco k obdivování. Do několika majestátních kostelů jsem měla možnost nahlédnout a prohlédnout si tu krásu.

Strašně ráda lyžuju, takže vyjet do rakouských Alp bylo pro mě nutností. Organizace pro erasmáky pořádala takovýto výlet na 4 dny, kdy se vyjelo do Zel lam See. Měla jsem tu možnost zalyžovat si v několika lyžařských střediscích, kde byly úžasně dlouhé sjezdovky s moderně vybavenými vleky (převážně s vyhřívanými sedačkami). I když jsme jeli na začátku lyžařské sezóny (kvůli času i kvůli penězům), tak nebyla příliš zima a i ti, kteří se rozhodli nelyžovat všechny dny, si užily skvělou přírodu, co tato destinace nabízela.

Abych to shrnula, Rakousko je báječné ať už v létě či v zimě. Já jsem měla tu výhodu užít si zimní radovánky jako lyžování a bruslení (dráha přímo u Vídeňské radnice), ale také perfektní vánoční atmosféru Rakouska. Rozhodně nelituji a naopak jsem ráda, že jsem si vybrala Rakousko, protože se tam budu moc ráda vracet ať už na dovolenou nebo i na nějakou pracovní stáž či brigádu.