Jak jsem střílela z luku a pletla košíky – kulturní stáž uprostřed rakouských lesů

„Vždyť název Waldviertel je odvozený od slova Wald, jsou tam prostě jen lesy, nic víc.“ Tak okomentovala kamarádka z Německa můj nápad vyrazit na měsíční stáž do zapomenutého koutu Rakouska pod českými hranicemi. Já ale lesy miluju, a taky umění, a němčinu. To všecko práce na pozici asistentky Letní akademie – tzv. Sommerakademie v Mottenu, nabízela, proto jsem neváhala a přihlášku na stáž zaslala.

Po krátké emailové komunikaci s šéfem Sommerakademie, Alfem Kraulizem, jsem vyrazila do Vídně na zaškolovací setkání. Vídeňskou adresu Akademie jsem i přes můj orientační nesmysl našla bez problémů. „Grüss di, ich bin Alf. Schön, dass du hier bist! Du kannst mir gerne dutzen.“, znělo vřelé uvítání pána s bílým plnovousem, sympatickým úsměvem a vřelým stiskem ruky, který na mě vykouknul zpoza masivních dřevěných dveří, vedoucích do kanceláře jeho organizace „Ideenfindung“.

Místo zbytečných formalit a vyzpovídávání jsem hned po dvouhodinovém úvodním sezení, vedeném Alfovou asistentkou, dostala několik administrativně laděných úkolů, abych získala přehled o náplni stáže – ta měla spočívat především v administrativní a organizační výpomoci s pořádáním kreativních seminářů zaměřených na rukodělné činnosti, výlety či exkurze. Zaškolení jsem zvládla se ctí. S Alfem jsme se rozloučili v přátelském rozpoložení s tím, že se uvidíme v Mottenu na konci června.

Před začátkem stáže jsem horečně přemýšlela, co s sebou vzít. Alf doporučil kolo kvůli cyklostezkám a bloček, do kterého si budu zapisovat postřehy a případné nápady a kreativní myšlenky. S gigantickým ruksakem v jedné a kolem v druhé ruce jsem po pár hodinách cesty vlakem dorazila do Českých Velenic, kde mě Alf přivítal. Motten totiž leží asi 30 km od českých hranic, ale bez jakéhokoli autobusového nebo vlakového spojení s českou stranou. Je to malá vesnička, obklopená smrkovými lesy a bažinami, v blízkosti stojí středověký hrad.  Na kraji vesničky stojí rozlehlý statek s přilehlou stodolou, vše nově zbudované. Zde jsem se tedy na další měsíc zabydlela společně s Caroline, další stážistkou z Rakouska, a Alfem.

Pracovní tempo v rámci stáže hodně kolísalo, na což jsem si musela zvykat. Byly dny, kdy jsme společně s Caro jen procházely administrativní záležitosti a vytvářely Alfovy oblíbené To-do-listy, díky kterým jsme neměly šanci na nic zapomenout. Po nich ale nadcházela příprava a realizace jednotlivých workshopů. V takové chvíli jsme měli o zábavu postaráno. Řešily se přihlášky účastníků na poslední chvíli, plakáty, úklid, program. Obdivovala jsem Alfovu schopnost pak v čas zahájení daného workshopu zcela vypnout, uvolnit se, a soustředit se jen na hosty. Právě vytváření příjemné atmosféry na statku bylo mimo jiné naším úkolem. Před příjezdem prvních hostů jsme trhaly čerstvé květiny, vyráběly domácí limonády z bylinek ze zahrádky.

Co bylo pro mě ale asi nejzásadnějším zážitkem, bylo setkávání s lektory, ale i účastníky jednotlivých workshopů. Například jsem měla možnost absolvovat část semináře vedeného jednou z nejznámějších současných mimek, Ninou Hlavou, kterého se účastnili mladí kabaretisté z celého Rakouska. V rámci workshopů jsem si vyzkoušela také střelbu z luku, bubnování na africké bubny nebo pletení košíků. Díky stáži jsem také poznala místní kulturu a přírodu – především čistá koupací jezera.

Svoji stáž na letní akademii v Mottenu hodnotím pozitivně. Poznala jsem spoustu zajímavých lidí, přiučila se trošku kulturnímu managementu a zlepšila si zas o chlup němčinu.

napsala Anežka Doležalová