Do Rakouska na Erasmus!

V dnešní době se zdá, že vyjet na Erasmus je skoro povinnost. Pokud se necítíte na to, studovat v zahraničí celého bakaláře nebo magistra, je to ideální ochutnávka místních poměrů. Navíc docela slušně sponzorovaná. Další výhodou je, že neuspějete-li u zkoušky, nikdo se to nedozví a ve výsledku to bude stejné, jako kdybyste si daný předmět vůbec nezapsali. Tedy méně stresu. Jak si ale vybrat tu pravou zemi? Na střední jsem kromě angličtiny studovala francouzštinu, ale s příchodem na vejšku jsem si začala uvědomovat, že by se mi do budoucna hodila spíš němčina. Absolvovala jsem tedy pár semestrů výuky tohoto jazyka, abych získala základní povědomí. K Rakousku jsem měla odjakživa blízký vztah, protože do Alp jezdíme každý rok na týden na hory s rodinou. Navíc, na rozdíl od Německa, mají zimní a letní semestr ve stejnou dobu jako u nás, takže není problém po návratu plynule navázat. Vybrala jsem tedy tu jedinou rakouskou školu, se kterou má MatFyz podepsanou smlouvu a hurá na Technickou Univerzitu do Grazu!

V Rakousku je životní úroveň trochu vyšší než u nás, což se odráží jednak v cenách a jednak v tom, že tu všichni mluví perfektně anglicky. Když se přiliš pozdě touláte v horách a potká vás starostlivý místní důchodce, taky mluví anglicky. Což se bohužel rozhodně nedá říct o ostatních Erasmácích. Univerzitní kampus je skvěle vybavený a velmi moderní. Na zahraničních studentech si tu velice zakládají. Absolvovali jsme dokonce uvítací recepci u samotného starosty.

Jak se tu vlastně studuje? Výuka mi tu připadá velmi praktická, učitelé jsou velice vstřícní. Vlastně můžu říct, že jsem tu znovu nalezla dobrý vztah ke svému oboru a obrovskou vnitřní motivaci vzít svůj život silněji do vlastních rukou. Člověk si uvědomí vlastní možnosti. V Rakousku se mi zkrátka dějí jenom ty dobré věci.

Organizace ESN, která se o nás stará, pořádá každý týden nejrůznější aktivity – workshop vaření rakouských specialit, party, lyžařské zájezdy, výlety k nejkrásnějším jezerům, do lázní, do čokoládovny… Kromě toho mám mnohem víc volného času než doma. Toho se dá báječně využít k objevování místních krás i po vlastní ose. Kdo by nechtěl navštívit vánoční trhy ve Vídni a v Salzburgu? Zajet si na jednodenní výlet do Alp, kdykoliv vás napadne a je zrovna hezké počasí? A vídeňský řízek tu dělají tak obří, že se skoro nevejde na talíř!

Napsala: Eliška Janásková

Proč do Rakouska a mám na to vůbec?

Přemýšlíte o tom, kam po maturitě na školu? Co studovat, kde to studovat, na co máte a na co nemáte? Každý jsme v tom věku byli a stáli před rozhodnutím, kam se bude ubírat náš život. Někdo plánuje MatFyz už od šesté třídy, někdo plánuje a pak to změní a jiní zkrátka jen neví. Naštěstí žijeme ve světě nekonečných možností a cokoliv si usmyslíme, můžeme dotáhnout do konce, stačí jen chtít. Já měl to štěstí, že moje rozhodnutí se setkalo s širokou podporou nejen rodičů, ale i přátel. První, co by ale člověk měl vědět, je jaké studium si vybrat, protože dnes je možné studovat v podstatě cokoliv. Pokud se navíc rozhodnete vydat se za hranice (v našem případě do Rakouska), tak je nesmírně těžké se zorientovat v tom, jak to chodí a co všechno člověk musí mít, umět a vědět.

Vy máte to štěstí, že nám můžete kdykoliv napsat a my zkusíme poradit, jak nejlépe umíme. Já takové štěstí neměl a rád bych se tedy s vámi podělil o moje zkušenosti a poznatky, které jsem během svého studia získal.

Kde začít…

Všechno začíná výběrem školy a oboru. Je důležité vědět, že v Rakousku existují vedle univerzit i tzv. Fachhochschule, které jsou mnohem více orientovány na praxi a vzdělání pro budoucí povolání. Já mám zkušenosti s oběma typy škol a tak si dovolím je srovnat. Je dobré při výběru školy vědět, jak si představujete svou budoucnost, ač ze zkušenosti všichni víme, že se tyhle plány během studia ještě asi stokrát změní.

Cítíte-li se víc teoretičtí, máte-li chuť objevovat nové věci a přinášet do světa něco skvělého a inovativního, pak rozhodně jděte na univerzitu, která vám nabídne komplexní vzdělání s velmi širokým teoretickým základem.

Naopak jste-li více praktičtí a máte rádi, když se dají věci, které se naučíte i nějak praktičtěji použít, pak je vaší nejlepší volbou jedna z mnoha Fachhochschule (FH). Na takové škole získáte znalosti a dovednosti potřebné pro výkon vašeho povolání a nebudete zatěžováni teoretickými podrobnostmi, které člověk stejně často zapomene hned poté, co je napíše do písemky.

Vím, co chci, ale kde to najít?

Typ školy bychom měli a obor předpokládám také. Teď už zbývá jen najít tu správnou konkrétní školu a zjistit jaká jsou přijímací kritéria a jak to všechno probíhá. V tomto momentě však zklame mnohé mé suché oznámení, že vlastně není žádné centrální místo, kde se ptát a jak získat potřebné informace. Nejlepší je samozřejmě sehnat někoho, kdo na škole studuje, studoval a poradil by. Do toho všeho se staví samozřejmě jazyková bariéra a člověk často končí s obličejem v dlaních a s pocitem naprostého zoufalství. Nevěšte hlavu! Zkuste napsat na studijní, najít na sociálních sítích skupiny lidí, které sdružují lidi ze školy, dobrým kontaktem může být i lokální organizace Österreichische HochschülerInnenschaft (ÖH), což jsou jakési studentské odbory. V některých případech má škola své zahraniční oddělení známé jako International Relations Office a tam na váš mail jen čekají. Jen jde o to překonat strach, že budete za nechápavce, a napsat.

Dejme tomu, že máme školu, obor, kontakt a nezbytné informace potřebné k finálnímu rozhodnutí. Většinu pak ale napadne ta správná otázka: mám já na to studovat v zahraničí? Je pravdou, že štěstí přeje připraveným a moje připravenost při stěhování do Rakouska byla tehdy víc než mizerná. U nás v rodině nikdo nemluví německy, nikdo nestudoval vysokou školu a nikdo nikdy nebydlel v zahraničí, takže se mi sice dostávalo podpory, ale tu podporu v podobě nějaké rady nebo pomoci, kterou bych v tu chvíli asi ocenil nejvíce, jsem musel shánět jinde. To člověku taky nepřidá na sebevědomí.

Ale teď už doopravdy stojíte jen před rozhodnutím, zda do toho jít, a nebo zůstat. Tohle je bohužel moment, kde vám nikdo nepomůže a tenhle vnitřní boj musíte hrát sami. Ani já vám nesmím říkat: „Jo, jděte do toho, bude to super!“ Každý musí zvážit sám, zda je ochotný utrpět i nějaké porážky a přejít přes ně dál ať budou jakékoli. Vypíšu jen několik bodů, které zní děsivě, ale je potřeba je uvést.

Budete na to sami

Ač při vás všichni budou stát a podporovat vás, budete sami. Prvních pár dnů, týdnů až měsíců prostě přijdete do cizí země, kde všichni mluví cizím jazykem a spousta toho, na co jste byli zvyklí prostě bude jinak. A to je to jen Rakousko, kde jsou nám kulturně lidé vlastně nejblíže. Ale nebojte, kamarády si brzy najdete.

Nejde to vzít zpátky

Není to něco jako trial verze. Dobrý den, já jsem si to přišel jen zkusit. Bude to ostré studium a nikdo na vás nebude brát moc ohled, že prostě nemluvíte německy tak dobře jako ostatní. Vrátit se zpět není hanba, ale není to ani žádoucí a ztráty se v tomto případě počítají na roky, ne měsíce nebo týdny.

Starej se o sebe!

Je to věc, na kterou spousta z nás zapomíná, ale pokud odejdete hned po maturitě, pravděpodobně vypadnete ze zaběhnutého mama-hotelu, který vám uvařil, vypral a uklidil. Nehledě na to, že energie, internet a nájem se také neplatí sám od sebe. Ať už budete plně finančně zásobováni nebo se budete zajišťovat částečně nebo zcela sami, tak samotná starost o domácnost není žádná sranda a dost to člověka vyčerpá, zvlášť když na to nejste zvyklí. Což už při tak náročném studiu není sranda.

Všechno to zní naprosto strašlivě, ale je důležité vědět, že to tak bude a neříkat si, já to tak mít nebudu. Čím víc je člověk na to připravený, tím lépe tomu může čelit. Ale asi vás napadlo, proč bych vůbec měl tímhle procházet, co z toho budu mít? Přirovnal bych to ke skoku na laně z mostu. Ta hrůza z toho pustit se a skočit. Přehoupnout se přes hranu, odkud není už cesty zpět. Není to lehké, ale když se pak člověk zas vrátí nohama na zem, uzná, že to byl super zážitek. A stejně tak tomu je se studiem v zahraničí. Jde jen o to překonat svůj strach. Sebrat odvahu a zabalit kufr. I kdyby se člověk vrátil s nepořízenou, tak si přivezete obrovské zkušenosti, veliké sebepoznání, zjistíte, že všechny vaše věci k životu se vejdou do jednoho kufru, že dokážete řešit samostatně životní situace bez rodičů za zády. Že se vaše němčina zlepšila výrazně více, než kdybyste strávili měsíc na intenzivním kurzu. Že Rakušané jsou svým způsobem fajn lidi, kteří mají odlišnou jen nedávnou historii a jazyk. A že žádný problém není tak velký, jak se zpočátku zdá.

Na závěr bych chtěl jen říct, že vy na to nejste sami. Máte nás, Do Rakouska na zkušenou. A my vás v tom nenecháme. Já šel do Rakouska opravdu sám a vím jaké to je. A nedovolím, abyste se tak cítili i vy. Proto budeme rádi, když nám napíšete s jakýmkoliv problémem, protože jestli jsem se něco naučil, tak to, že zeptat se nic nestojí.

Ondřej Pešek studuje v Rakousku od roku 2013, v současnosti dokončuje bakalářský obor Mechatronik na MCI Innsbruck a od léta 2017 spolupracuje s projektem Do Rakouska na zkušenou.

Dopis z Erasmu

Zdravím z Vídně,

Erasmus v hlavním městě Rakouska byl pro mě již od prvního ročníku na Technické univerzitě Liberec sen a pobyt tady předčil moje očekávání. Když jsem se rozhodovala, kam bych si nejraději dala přihlášku, Vídeň byla jasná volba. Je to kosmopolitní město nedaleko od hranic, které se již po několikáté umístilo na první příčce v anketě o nejlepší město pro život na světě a především si zde mohu zlepšit svou němčinu. Tento týden budu končit už druhý měsíc, semestr tu utíká snad ještě rychleji, protože máme stále co dělat.

Na začátku roku jsem se dozvěděla, že se můj sen splní a já budu žít 4 měsíce v krásné Vídni. Ačkoliv jsem na cestování zvyklá, nikdy jsem nebyla tak dlouho pryč. První strach z neznáma mě přepadl asi týden před odjezdem, kdy už jsem věděla, že se s tím nedá nic dělat. Do Vídně mě vzhledem k počtu zavazadel vezli rodiče. Koleje jsem si vybrala v té levnější cenové kategorii (260€/měsíc) a v moc pěkné lokalitě v centru. Po příjezdu jsem byla ale trochu v šoku, protože za tu cenu jsem čekala, že bude vypadat asi jako liberecká kolej Harcov. Bohužel ne. V pokoji nebyly peřiny, internet se musel doplácet a velká ochota od „ubytovatele“ taky moc nebyla. Na dvoulůžkový pokoj jsem dostala Rakušanku, což jsem byla moc ráda, protože si s ní můžu procvičovat němčinu. Pár problémů na kolejích jsem vyřešila a od pondělí mi začal tzv. „Orientation week“. Skvělý týden plný nových informací, poznávání nových lidí, ale také spousty vyřizování úředních věcí. V Erasmus kanceláři jsou všichni až neuvěřitelně milí, vstřícní a pomůžou i s věcmi, které se školy vůbec netýkají.

Od pondělka mi začala škola dle rozvrhu, který jsem si sama sestavila. Oproti ČR je to tu jiné v tom, že každý týden není stejný, ale až do Vánoc mám rozvrh každý týden jinak. Kromě předmětů pro Erasmus studenty jsem si vybrala předměty v angličtině, které mne zaujaly především podle popisu. Teď můžu říct, že moje volba byla šťastná a ze všeho jsem nadšená. V hodinách mají učitelé úplně jiný přístup k výuce. V podstatě ve všech hodinách se učíme, jak my sami máme jednou tenhle předmět vyučovat. To jsem se bohužel za dva roky studia v Liberci nikdy nedozvěděla. Kromě jiného používají učitelé i spoustu alternativních metod, které nám později vysvětlují. Každou středu potom chodím na druhý stupeň ZŠ na praxi do hodin angličtiny. To mě baví asi ze všeho nejvíce. Jednu hodinu budu dokonce celou vést já. Systém školy se tedy velice liší, ale myslím, že i přesto všechno by nám mohli v Liberci vyjít více vstříc. Jsme totiž jediní studenti, kteří si musí kvůli Erasmu, dobu svého studia prodloužit. Zde potom ztrácí tento výměnný pobyt smysl.

Mimoškolních aktivit máme také spoustu. (Možná ještě více než těch školních :-)) Často se se studenty z ostatních zemí setkáváme, povídáme si o jejich kultuře, chodíme na různé výstavy, večer do klubů..zkrátka zábavy je dost a 4 měsíce jsou bohužel jen krátká doma. Už teď vím, že mi to tu bude moc chybět.

Takže pokud ještě pořád váháte a nevíte, jestli opustit domov na 4 měsíce, jděte do toho! Je to nejlepší zkušenost, kterou vám může škola dát. Stojí to i za tu cenu prodloužení studia :).

Liebe Grüße

(Pavlína absolvovala pobyt na Pädagogische Hochschule Wien v zimním semestru 2014).

Krok po krůčku směrem k Rakousku

V Rakousku už nyní žiji nějakou dobu a má cesta sem byla pozvolná… Spousta lidí, co umí výborně německy, se buď učí němčinu jako první cizí jazyk, nebo měla někdy v dětských letech či na střední škole příležitost vycestovat do zahraničí, například strávit školní rok v Německu či Rakousku.

Můj odrazový můstek bohužel nebyl tak pevný. Němčinu jsem se začala učit až na čtyřletém gymnáziu. Kvůli špatným učitelům, kteří si nechali mými spolužáky diktovat, co budeme dělat na hodinách (hrát pexeso nebo vyhledávat něco na počítači), jsem v posledním ročníku gymnázia neuměla říct asi ani jednu bezchybnou větu.

Rozhodla jsem se však jít studovat obor Mezinárodní obchod na VŠE v Praze, na němž od prvního ročníku vyžadují znalost dvou cizích jazyků na maturitní úrovni. Před přijímačkami na VŠE jsem jen ležela v knihách s němčinou, protože to bylo to jediné, co mi zbývalo se doučit. Naučila jsem se skoro zpaměti celou gramatiku, ale slovní zásobu jsem neměla žádnou. Naštěstí byly ale přijímací zkoušky koncipovány formou testu a slovní zásoba k nim nebyla tolik potřeba jako gramatika. K mému překvapení jsem se ji našprtala tak dobře, že jsem v přijímacím testu z němčiny dosáhla relativně vysokého počtu bodů.

Co se týče němčiny, byl pro mě první rok na VŠE velkou výzvou. Již během prvních pár týdnů studia jsem musela připravit prezentaci v němčině, která pro mě skončila koktáním, pocením a červenáním se. Jelikož mám ale ráda výzvy, soustředila jsem se na němčinu a přestala jsem se učit např. angličtinu, se kterou jsem nikdy neměla problémy. V jednom jazykovém fóru na internetu jsem se seznámila s jedním Němcem, který byl nadšenec do jazykovědy a vždy mi pomáhal s němčinou. Dodnes je to můj velmi dobrý kamarád.

Letní škola byla prvním impulsem k zlepšení němčiny a poznání Rakouska

Koncem druhého ročníku na VŠE jsem neměla žádné plány na léto, dokud mi jedna spolubydlící neřekla, že na stránkách školy viděla informaci o plánované letní škole němčiny. Jednalo se o Sommerkolleg v Liberci (nyní se již bohužel nekoná) – třítýdenní tandemový intenzivní kurz němčiny s rodilými mluvčími, kteří se učili česky, pořádaný organizací AKTION Česká republika – Rakousko a zaměřený na ekonomii a přírodní vědy. Tento kurz byl úžasný, nesmírně levný (protože byl finančně podporován oběma zeměmi) a pořádně mě nakopl. Jelikož jsme všichni bydleli na dvoulůžkových pokojích s cizincem (v mém případě milou Rakušankou, která studovala slavistiku), museli jsme se nějak dorozumívat v cizím jazyce. Během tohoto kurzu jsem se naučila mluvit bez ostychu.

Díky skvělé organizaci Sommerkollegu v Liberci jsem byla motivována se další léto přihlásit na Sommerkolleg v Českých Budějovicích, který probíhal ve stejném duchu. Zároveň se mi podařilo obdržet stipendium DAAD na účast na třítýdenním letním kurzu němčiny v Kolíně nad Rýnem. Následující rok jsem se přihlásila na další kurz z většiny financovaný přes AKTION, a to Literární letní školu ve Znojmě. Mimo jiné jsem si němčinu následně zlepšila i díky studiu v německém Řezně, kde jsem strávila semestr v rámci programu Erasmus.

Pobyt ve Vídni: od psaní diplomky k podpisu pracovní smlouvy

Jelikož jsem se dozvěděla, že AKTION poskytuje stipendia také na studijní výzkum, rozhodla jsem se toho využít. Ke konci magisterského studia jsem podala žádost o stipendium na výzkumný pobyt ve Vídni. Výzkum ve Vídni byl pro mou diplomovou práci, v níž jsem porovnávala systém podpory exportu v Rakousku a ČR, stěžejní a bez stipendia AKTION bych nebyla schopná jej uskutečnit.

Během svého výzkumného pobytu ve Vídni jsem první bydlela na koleji a znala jsem jen několik Rakušanů přes Sommerkollegy v ČR. Tenkrát jsem se ve Vídni ještě necítila úplně jako doma.

Jelikož jsem měla všechny předměty v Praze uzavřené a zbývalo mi složit jen státnice a dopsat diplomku, rozhodla jsem se na konci svého výzkumného pobytu ve Vídni hledat budoucí práci. Nebylo to jednoduché, ale usmálo se na mě štěstí a dostala jsem se na studentskou pozici do mezinárodní společnosti, kde pracuji dodnes, jen už s plnohodnotným zaměstnaneckým kontraktem.

Vídeň je krásná a jsem zde moc spokojená. Veřejná doprava funguje dobře, všude se dá dostat relativně rychle… ale nejvíc se mi líbí Donauinsel a možnost koupání v Dunaji v létě, možnost jezdit všude (i do práce) na kole díky husté síti cyklostezek, Heuriger a výhledy z okolních kopců. Všem vřele doporučuji ji navštívit!

napsala Lenka Zbranková

Nejlepší místo k životu?

Rakouská Vídeň je už poněkolikáté vyhodnocená nejlepším městem na světě a já to mohu jen potvrdit. Měla jsem tu úžasnou příležitost, zde studovat dva semestry na Universität für Bodenkultur Wien (BOKU) obor Landschaftsplanung und Landschaftsarchitektur. Ačkoli v tomto oboru je výuka především v němčině a mým hlavním jazykem je angličtina, vše se dalo zvládnout a domluvit.

Po 4 letech na České zemědělské univerzitě v Praze mi osobní přístup učitelů na BOKU, vstřícnost školy a celkově úplně jiný, praktičtější způsob výuky připadal naprosto skvělý. V rámci školy jsem se zúčastnila například lavinového kurzu v Kaprunu na lyžích, projektu u švýcarských hranic v Alpách a výjezdu na workshop do Itálie. Univerzita nabízela i spoustu mimoškolních aktivit. Pro Erasmus studenty výuku němčiny zdarma, jazykové tandemy, různé sporty i další zájmové kroužky a mnoho dalších akcí.

Nabídka Erasmus Student Network, která pořádá různé akce a výlety pro erasmáky, byla nepřeberná. Hlavně proto, že vídeňská ESNka z několika vídeňských univerzit mezi sebou velmi spolupracují a nijak nerozlišují, odkud který student je.

Měsíční stipendium do Rakouska je 500 Euro, což na pokrytí veškerých nutných nákladů (krom cestování, párty) může stačit. Samozřejmě však záleží na tom, jak si to nastavíte. Hlavní je najít si dobré ubytování (koleje jak je známe z ČR ve Vídni nejsou), ale velkým bonusem je cena za dopravu z ČR (z Prahy za 4h/380 Kč a jede to každé 2h 😉 ) a srovnatelné ceny potravin, oblečení a dalšího vybavení (ale vše si lze dovézt z domova-neletíte).

Ve Vídni se rozhodně nudit nebudete. Na každém kroku tu narazíte na významnou historickou památku, módní obchod, elegantní kavárnu či restauraci se skvělým jídlem. Mezi největší plusy určitě počítám promyšlený a levný systém veřejné dopravy a bohatou kulturní scénu se světovým věhlasem – bohatá hudební tradice (Mozart, Beethoven…), divadla, opera, muzea, galerie, plesy, koncerty a různé festivaly. Mnohdy je možné tyto akce navštívit i zdarma.

Dalším velkým bonusem je blízkost přírody – Vídeň je ze z velké části obklopená Vídeňským lesem, kam vám jede tramvaj z centra, a z druhé strany města je 21 km dlouhý umělý ostrov na Dunaji, který je jeden obrovský park pro obyvatele a který v podstatě navazuje na národní park. Cyklistika a venkovní sportoviště jsou ve Vídni naprostá samozřejmost.

Vídeň je skvělým výchozím bodem k cestování – Alpy, Slovensko, Maďarsko, Itálie, ale i blízkost vídeňského a bratislavského letiště s akčními letenkami je dost lákavá.

Město je pro cizince velmi přístupné, téměř všichni umí anglicky. Na Čechy a Slováky narazíte vcelku běžně a je zde obrovská skupina zahraničních studentů z celého světa, kteří zde často studují i několik let a to zdaleka ne jen v němčině.

napsala Eliška Šestáková

Můj tyrolský rok

Už jste si někdy řekli: „Až budu jednou na vysoký, pojedu na erasmus…“? Paráda. Ale proč čekat? Proč to nezkusit už na střední? A proč jo? Možná proto, že vám to může pomoct při výběru vysoký, tak jako to pomohlo mě.

Chodila jsem na gympl s rozšířenou výukou němčiny a do Rakouska to byl od nás z Českých Budějovic jen kousíček.  V osmé třídě nám nabídli jet na 14 dní do Rakouska, do malý vesničky St. Agatha, bydlet u rodiny a chodit do školy. Moc jsem tehdy nevěděla, do čeho jdu, ale lákalo mě to, a tak jsem jela. Byla to docela legrace – malá vesnická základka, některý děti ani nevěděli, že Praha je hlavní město Český republiky. No, v zeměpise měli trochu mezery, ale za to třeba nacvičovali požární poplach s výjezdem hasičů místo školy. No a hlavně jsem prvně vyzkoušela, že němčina není jen předmět ve škole, biflování slovíček a gramatiky, ale že těm lidem rozumím. Teda ne všemu, ale domluvím se. A taky, že mě němčina baví a jde mi.

Tahle první zkušenost mě tak nějak nakopla a já začala přemýšlet, že bych to ráda zkusila na delší dobu. Náš gympl v tom měl velkou výhodu: nejen, že nás podporoval, ale měl i slušný výběr partnerských škol – hlavně v sousedním Rakousku: Linz, Vídeň, Salcburk, ale i v menších městech. A právě to mě lákalo víc. Asi proto, že jsem z vesnice a města mě tak neberou. 🙂 Nakonec jsme si s kamarádkou vybraly Tyrolsko – městečko Zams, asi hodinu cesty za Innsbruckem. Jestli si představíte ten úzký výběžek na západě Rakouska, tak zrovna tam.

Odjížděla jsem s pocitem, že umím obstojně německy a něco se tam přiučím. Byl to trochu šok. Spisovně tam nemluvil nikdo, ani učitelé ve škole, a na místní dialekt – tyrolštinu si člověk musí nejdřív trochu zvyknout. Tak třeba vozík je „Wagele“, utěrka „Hangerle“, zdraví se „Servus“ nebo „Grüß di´“, koncovky se různě polykají a z „bist du“ je rázem „biš du“. Tyrolsko mě naučilo, co znamená dialekt. V češtině to moc nemáme, všichni si vesměs rozumíme, protože nemáme pořádné hory. Zato v Tyrolsku mají Alpy! Dokud nebyly tunely a auta, lidé často prožili celý život ve svém údolí a mluvili tam po svém, což se částečně dochovalo dodnes a pro místní je to součástí jejich identity. Mluvit spisovně prostě není cool. Tak se třeba často stalo, že jsme seděli na intru u večeře a každá z holek mluvila svojí tyrolšinou a občas se musely navzájem ptát, co to znamená. To mě dost pobavilo. Takže jsem se navíc k němčině začala z odposlechu učit další jazyk – tyrolštinu. Bylo to takové 1+1 zdarma. 🙂

Ten rok jsem navíc vyzkoušela spoustu poprvé – bydlet na internátu, chodit na dívčí školu, místo sešitů chodit do školy se šanonem nebo o víkendu vzít lyže a za 20 minut vyjet lanovkou přímo z města na parádní sjezdovku. O internát se starali řeholní sestřičky a musím uznat, že se snažily, aby se pořád něco dělo. Každý čtvrtek se třeba promítal film, na který se koukalo v pyžamu, každá zachumlaná do přinesené peřiny. Kdo chtěl, hrál ochotnické divadlo, v masopustě byl karneval, v červnu letní slavnost… byla toho spousta. Ale i ve škole jsem vyzkoušela věci, ke kterým bych se v Čechách nedostala. Tamní gymnázium nebylo totiž všeobecné a kladlo navíc důraz na sociální kompetence a hudební vzdělání. V rámci školního projektu jsme třeba 14 dní pracovaly v sociálním zařízení, které jsme si vybraly – od školky až po domov důchodců. Se třídou jsme se taky zúčastnily hudební soutěže a každá ze studentek musela povinně hrát na nějaký hudební nástroj. Nabídka byla tak široká, že by si vybral každý. Já jsem pokračovala s flétnou a moje kamarádka začala s klavírem. Ale i v klasických předmětech byla výuka celkově aktivnější a učitele zajímal náš názor. Ve třídě nás bylo jen asi 15, často se dělaly referáty, ať už každý sám či ve skupině, dostávaly jsme pracovní listy, psaly slohy, hodně se četlo a společně jsme to pak rozebíraly v hodině.

Ale i volna bylo dost, a tak jsme mohli poznávat tyrolskou kulturu, která trochu připomíná bavorskou. Když se ve městečku konala nějaká slavnost, všichni přišli v krojích a hrála kapela. A ne ledajaká – místní kapela je totiž jednou z nejslavnějších v Rakousku – občas jezdí do Vídně hrát při státních návštěvách, nebo koncertují v zahraničí. Kromě několika spolužaček tam hrál i náš zeměpisář. Stejně jako na svůj dialekt, jsou i na kroje a kapelu všichni hrdí, což by člověk od 17-letých holek úplně nečekal.

Celkově to byl hodně nabitý rok. Domů jsem se dostala tak jednou za dva měsíce a přiznávám, že se mi občas stýskalo. Ale stálo to za to. Moc fajn bylo, že mi pak v Čechách stačilo nechat se přezkoušet z hlavních předmětů a některé testy jsem navíc mohla psát už během roku, takže jsem se mohla i bez náročných rozdílových zkoušek vrátit zpátky do svojí třídy. Když jsem se pak na konci střední rozhodovala co dál, věděla jsem, že to bude něco s němčinou, protože mě baví a jde mi. Nakonec jsem se rozhodla pro Česko-německá studia na UK. Když jsme si pak v druháku na vysoké měli vybrat praktikum v německé firmě, rozhodla jsem se vzpomínkou na můj tyrolský rok pro Rakouskou turistickou centrálu – Österreich Werbung Prag. Shodou okolností jsem tam měla na starosti přípravu velké akce Václavském náměstí, která měla představit veřejnosti rakouskou kulturu. Paní šéfová mimo jiné pozvala dobrou tyrolskou kapelu a představte si, kdo přijel: můj zeměpisář. Inu, svět je malý a o náhody v něm není nouze.

Proto, pokud můžete, jeďte už na střední a nechte se překvapit – Rakousko to umí.

napsala Markéta Filipová

Vídeňská univerzita

Leden 2013

Tradiční návštěva vídeňské galerie Albertina s mojí ZUŠkou. Po výstavě nám zbývá ještě chvilka času, tak se vyrazím podívat na místní univerzitu. Stačí se projít po Ringstrasse a už stojím před Hauptuni – uvnitř členité historické budovy najdu majestátní klenby a široká schodiště, ještě více mě ale zaujme prosluněné nádvoří se stromy a podloubím plném bust místních profesorů (a to jsem ještě netušila, že se tu v létě neleží jen na trávě, ale i na lehátkách). Připojuji se na eduroam a píšu nejlepší kamarádce, že tady bych chtěla studovat.

Únor 2014

Všechny zkoušky jsou hotovy, do začátku nového semestru zbývá už jen týden, ale uzávěrka přihlášek programu Aktion je až v půlce března. Přesto je nejvyšší čas ji připravit – sehnat potvrzení o přijetí na rakouskou univerzitu, dvě doporučení z Čech, a hlavně vyplnit rozsáhlou přihlášku zabere trochu času. Vše ale proběhne bez komplikací, čeští i rakouští profesoři jsou velmi ochotní, stejně jako úřednice z pražského Domu zahraničních služeb, se kterými jsem pro jistotu svoji přihlášku konzultovala. Teď už jen do konce dubna počkat na výsledky.

Prosinec 2014

Můj pobyt ve Vídni začíná společným workshopem studentů pražské a vídeňské univerzity, na kterém prezentuji svoji diplomku. Právě na ní zde mám ve dvou následujících měsících pracovat. Ty dva krásné měsíce utekly jako voda – ať už při studiu v univerzitním kampusu i v národní knihovně na Náměstí hrdinů, nebo při konzultacích s ochotnými profesory a pamětníky. Na konci pobytu tak mám pro svoji diplomku solidní základ. Vídeň je ale samozřejmě i o kultuře! Galerie a výstavy, diskuse na české ambasádě, nezapomenutelný Silvestr a populární vánoční trhy – věděli jste, že ty nejhezčí jsou právě uprostřed univerzitního kampusu?

Říjen 2016

U česko-rakouského tématu jsem zůstala i při mém doktorátu a do Vídně jsem se podívala znovu letos v červnu v rámci meziuniverzitní dohody. A na příští rok si znovu chystám přihlášku do programu Aktion. A vy?

napsala Kateřina Papežová

Studium v rakouském Villachu

Při studiu bakalářského Mezinárodního obchodu na VŠE v Praze jsem si stále více a více uvědomovala, jak mi nevyhovuje systém české výuky, z mého pohledu založený hlavně na memorování teorií, nulové praxi, minimu prezentací atd. Chtěla jsem vyzkoušet něco nového, jiný přístup, více praxe… a Rakousko mi tuhle možnost nabídlo. A to díky typu vysokých škol Fachhochschule, které kladou důraz právě na výuku formou praxe, navíc s vyučujícími, kteří v oborech opravdu pracují, a ne o nich pouze teoreticky píší. Navíc je tu také možnost takzvaného work-friendly studia, při kterém se dá pracovat i na plný úvazek, a nabírat tak zkušenosti během školy.

Podání přihlášky na školu do Rakouska je opravdu jednoduché. Detaily a podmínky se liší podle jednotlivých škol, ale kromě překladu dokumentů do německého či anglického jazyka jsou potřeba stejné doklady jako k přihlašování na VŠ v Česku.

Po roce stráveném v Rakousku opravdu musím konstatovat, že se vyplatilo do toho jít. Přístup vyučujících je naprosto odlišný od přístupu profesorů na českých univerzitách. Studenti jsou zde vnímáni jako rovnocenní a jejich nápady a kreativita oceňovány. Co se týče například technických oborů, studenti pracují na projektech firem, se kterými pravidelně komunikují, účastní se porad a meetingů. Podobně je tomu i v business programech, kdy není výjimkou jako semestrální práci například vymyslet a vypracovat marketingovou kampaň pro určitou firmu.

Rakousko také nabízí spoustu možností mimoškolního využití volného času – hory, lesy, jezera, města – na své si přijdou jak milovníci kulturních a uměleckých aktivit (Vídeň, Salzburg, Graz), tak i ti, kteří preferují aktivnější vyžití (alpská městečka).

napsala Tereza Šalandová

Přijali mě na vysokou

Minule jsme řešili, jak najít vhodné studium a jak se na něj přihlásit. Jak se připravit na budoucí studium v Rakousku a jak se nebát napsat o jakoukoli informaci. Dnes ale projdeme technické věci kolem, jako kde bydlet a co zařídit před odjezdem a po odjezdu a na co nezapomenout.

Bydlení

V Česku jsme zvyklí na jiný systém, než je v Rakousku. U nás mají univerzity k dispozici koleje a celkově funguje ubytování studentů trochu jinak. V Rakousku bydlí studenti často ve sdílených bytech, které můžete najít též pod zkratkou WG. K nim se ještě později vrátíme.

Další variantou jsou koleje, známé jako Studenten(wohn-)heim. Tyto koleje nenabízí převeliký komfort, ale velice často se liší od toho, co si člověk představí pod pojmem kolej v Česku. Jsou to čisté a udržované prostory, kde zpravidla bývají sdílené prostory, jako je kuchyň, prádelna atp. Je běžné, že má každý student možnost si vybrat mezi sdíleným a samostatným pokojem. Koleje nejsou ve vlastnictví ani žádném správním podřízení školy a jsou čistě soukromou záležitostí, přesto je bydlení v nich cenově dostupné. Jsou velmi dobrou volbou pro start studia a zorientování se v místě budoucího pobytu.

Tím se obloukem vracím ke zmiňovaným WG. WG nebo také Wohngemeinschaft jsou obyčejné byty pronajaté studenty, kteří obývají daný byt dohromady. V Česku se tento trend dle mých pozorování teprve rozjíždí pod názvem spolubydlení, ale v Německu a Rakousku je to již velice oblíbené. Existuje několik způsobů, které smluvně definují vztahy účastníků na pronájmu bytu. Jedna varianta předpokládá jednoho nájemce, který je zodpovědný za celý byt, platbu nájemného a všech ostatních záležitostí – systém Hauptmieter/Untermieter. Naopak existují i případy, kde majitelé pronajímají byt po částech a vy a vaši spolubydlící odpovídáte společně za společné prostory naopak za platbu nájemného si každý odpovídá sám.

Shrnu-li to, tak koleje jsou výborné, protože se o nic nestaráte a máte svůj studentský život plně pod kontrolou, ovšem musíte dodržovat některá pravidla. Jenže cena za kolej je častokrát velmi blízko ceně za nějaký sdílený byt, kde si tvoříte svá pravidla sami. V bytech je třeba dbát na to, že oba systémy mají své pro a proti. Jako Hauptmieter rozhodujete o tom, s kým budete a nebudete bydlet. Na druhou stranu ručíte za byt svou hlavou a nájemné v době, kdy se vám odstěhují podnájemci se také nezaplatí samo. Záleží jen na vás, který systém vám vyhovuje, nejobvyklejší cesta je kolej a po semestru si najít nějaké to pohodlné WG třeba i s nově získanými přáteli ve škole.

Administrativa

Po příjezdu do Rakouska máte povinnost se přihlásit do 3 dnů na místním úřadě. Ten se podle velikosti města rozlišuje na Gemeindeamt nebo Rathaus. Je to ale to stejné. Musíte zde vyplnit přihlašovací lístek neboli Meldezettel, který je podepsaný poskytovatelem ubytování (WG – vlastník bytu – VermieterIn, kolej – správa kolejí – Verwaltung).

Hodláte-li však na území Rakouska pobývat déle než 6 měsíců (neplatí pro Erasmus a krátkodobé pobyty) musíte si vyřídit i potvrzení o trvalém pobytu – Aufenthaltsbestätigung, kde budou po vás chtít doklad o dostatečných finančních prostředcích k žití v Rakousku a průkaz pojištění. Tuto záležitost člověk musí podpořit administrativním poplatkem zhruba kolem 15€ a pak dostanete krásný diplom stvrzující váš nárok na pobyt u jižních sousedů. Vše se odehrává na oddělení cizinecké policie – Fremde Polizei. Tím by měla být z pohledu administračních věcí záležitost uzavřena.

Pojištění

Zdravotní pojištění je velice ošidná záležitost. Před odjezdem je nutné nechat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nechat vaše studium takzvaně postavit na roveň studia v České republice. Stačí se dotázat na stránkách msmt.cz na formulář, vyhledávací heslo: postavení na roveň a určitě najdete další info. Po uznání studia ministerstvem získáváte v Česku statut studenta a úřední lejstro potvrzující vaše studium byste měli neprodleně v kopii doložit vaší zdravotní pojišťovně. U některých pojišťoven to lze již elektronicky a člověk se nemusí nikam trmácet.

Ale co s Rakouskem? Nyní vzniká situace, že máte nadále svou českou pojišťovnu hradící výdaje v ČR a nezbytně nutnou péči v zahraničí. Jenže budete-li si chtít sehnat v Rakousku obvodního lékaře, zubaře, kožního, alergologa apod., tak to budete činit jen stěží, protože bez akutního onemocnění vás asi výše zmínění neošetří. Proto je důležité zařídit si tzv. formulář S1, který zaručí rozšíření pojištění i na Rakousko. Tento formulář si vyžádejte u své české pojišťovny, která vám buď nárok potvrdí nebo zamítne. Podmínkou je, že máte bydliště v jiném státě, než vaši živitelé – rodiče. Poté, co vám pojišťovna dodá formulář S1, donesete tento formulář rakouské pojišťovně (Název dle Bundeslandu a GKK k tomu příklad: TGKK – Tiroler Gebietskrankenkasse). Ta vám vystaví tzv. e-card což je rakouská kartička pojištěnce a od té doby budete moci fungovat jako běžný občan Rakouska. Pokud si nebudete vědět rady, napište nám nebo se obraťte na národní kontaktní centrum, kterým je Centrum mezistátních úhrad.

Tento blog je plný byrokratizování a legislativních záležitostí. Doufám proto, že byl aspoň trochu přehledný. Že jste našli, co jste hledali, anebo že víte, kde máte hledat a koho se zeptat. My z Do Rakouska na zkušenou vám rádi poradíme se vším, na co budeme znát odpověď. Tak neváhejte nám napsat ať už mail nebo na facebook. Tak zas příště!