Karolína: O radostech a strastech života ve Vídni

Dnešní blog o svých zážitcích nám napsala Karolína, studentka  diplomacie na VŠE. Do Vídně vyjela na jeden semestr v rámci programu Erasmus+.

Celý můj život je jedna velká katastrofa, takže mě ani nepřekvapilo, když jsem si při podávání přihlášky na Erasmus zapomněla dát Vídeň  do seznamu škol, kam bych chtěla jet. No co, nedá se nic dělat, zkusím to za rok znovu, jestli to tak má být, podaří se to příště. A taky že jo –  a takhle nějak začalo mé rakouské dobrodružství.

Odmala tíhnu k německy mluvicím zemí, spíše teda k Německu (protože to mám kousek), ale tam už jsem téměř vše vyzkoušela, takže z toho důvodu jsem chtěla zavítat trochu víc na jih a strávit tři měsíce v zemi Habsburků, objevovat historické krásy, chodit do kaváren a ládovat se Sachrem tak dlouho, dokud ze mě nebude (Mozartova) kulička.

Studovala jsem na Wirtschaftsuniversität Wien, říkala jsem si – ekonomka jako v Praze, budou tady taky předměty týkající se mezinárodních vztahů a diplomacie. Omyl! Předměty, co jsem si vybrala, byla teda opravdu z nouze ctnost, žádné flákárny pro Erasmáky – ale Europarecht, International Law, International Dispute Resolution – mimochodem všechny tyhle předměty navazují na několik předchozích bakalářských kurzů a Rakušani, co je studují, jsou budoucími právníky, takže si asi dovedete představit, jak moc španělská vesnice to pro mě byla, když se všichni aktivně hlásili a vykřikovali, jak se vyřeší ten a ten případ a co řekl soud na tohle a tamto, zatímco já teprve dopisovala slovíčko ze začátku hodin A-n-w-e-n-d-u-n-g-s-v-o-r-a-u-s-s-e-t-z-u-n-g-e-n. Jediná dvě světýlka ve tmě byla Wirtschaftsdeutsch a Chinesische Kultur.

Jelikož nejsem žádné „párty zvíře“ (čti: ve 22:00 už ležím v pyžamu v posteli s letákama Hofer a popíjím kakao), přemýšlela jsem, jak vyplnit čas, kdy nemám školu. Samozřejmě, že vím, že ten čas slouží k tomu, abych se do školy připravovala a učila, ale přeci jen – znáte to, jakmile mám více volného času, dělám blbosti a vše mi trvá desetkrát déle, takže jsem se potřebovala nějak intelektuálně zaměstnat. Domluvila jsem si tedy stáž na českém velvyslanectví na částečný úvazek. Pracovala jsem tam převážně na obchodně ekonomickém úseku a ohromně mě to bavilo! Zažila jsem plno zajímavých akcí, vyzkoušela si práci na recepci, potkala významné osobnosti, nadepisovala pozvánky, pomáhala s přípravou TICů, dělala rešerši tisku, rešeršovala ekonomické události v Rakousku a podobně. Navíc, kdo by nechtěl chodit do práce každý den kolem Schönbrunnu!

A má oblíbená místa ve Vídni? Nikdy se mi neomrzí pohled na Dunaj, Stephansdom, Kahlenberg a Klosterneuburg. Často jsem chodila i na Mariahilfestraße – kéž bych jen byla trochu bohatší! Běžte se podívat i do Českého centra, vždy tam mají nějakou zajímavou akci. A na ambasádě se pravidelně promítají české filmy.

Upřímně – z Vídně jsem nebyla až tak nadšená, jak jsem čekala a jak mi ostatní říkali, že bych z ní měla být nadšená.  Ale škola byl obrovský zážitek a poznala jsem tu plno skvělých lidí. Stáž mě utvrdila v tom, co chci v budoucnu dělat, a nakonec jsem si tu našla i pár míst, kam jsem vždy ráda zašla, a na která budu ráda vzpomínat.

P.S. Na každém kroku tu mají skvělou zmrzlinu! (jedla jsem si ji tak často, až jsem dostala angínu).

Insider tip – ve čtvrti Döbling je malá japonská zahrada – určitě tam zajděte!

 

Na Erasmu jako doma

Už když jsem šel na pražskou VŠE, věděl jsem, že bych chtěl ve třetím ročníku vyjet do zahraničí. Oproti jiným mě ale nikdy nelákalo cestovat přes půl zeměkoule a zároveň jsem si chtěl vylepšit němčinu, protože anglicky mluví přece každý. Volba nakonec padla na Vídeň, hlavně díky kvalitní škole, ale i kvůli městu a zemi samotné.

Rakousko mi vždycky bylo velmi blízké, moji prarodiče strávili ve Vídni pět let zaměstnaní na zdejším českém velvyslanectví a Rakousko tedy bylo první zemí, kam jsem ve svém zhruba půl roce z rodné Prahy vycestoval. Později se přidaly mezi Čechy tolik oblíbené cesty k moři do Chorvatska vedoucí samozřejmě přes Rakousko, týdny na horách v Korutanech, Tyrolsku i bližších Horních Rakousích, a nedávno jsem objevil půvab léta v rakouských horách. V součtu jsem tedy už před Erasmem v Rakousku minimálně tři měsíce určitě strávil, říkal jsem si tedy, že mě nemůže nic překvapit.

Na rakouské hory je nádherný pohled

Menší údiv přišel ještě před odjezdem, při zápisu předmětů. Po shlédnutí nabídky kurzů totiž můj elán k vylepšování němčiny dost výrazně opadl, patrně není zrovna zvykem, že si výměnní studenti zapisují předměty v němčině. Nabídka sestávala buď z extra odborných kurzů nebo věcí velmi nezáživných. Nakonec jsem si vybral dva předměty v němčině a dva v angličtině, hlavním kritériem se ale stalo to, aby se mi jednotlivé hodiny nekryly. Až na výjimky jsou kurzy vyučované velmi nepravidelně, jednou je hodina v pondělí ráno, jednou ve čtvrtek večer, potom třeba celou sobotu. To nejtěžší mě ale ještě čekalo, a to v jednu chvíli rychlostí blesku naťukat kódy předmětů do školního systému tak, aby mě nikdo nepředběhl. Povedlo se, což považuji snad za největší úspěch svého angažmá ve Vídni. Mezi místními je totiž běžné, že pouze kvůli nedostatku míst na kurzech prodlužují studium klidně o několik let.

Vídeňská Wirtschaftsuniversität

Pravda je, že člověk nemůže srovnávat týden na horách a několik měsíců studia. Vídeň a zbytek Rakouska jsou navíc ještě rozdílnější než Praha a zbytek Česka. Na první pohled mě moje „nová škola“ jednoznačně nadchla, WU (vídeňská ekonomická univerzita) je opravdu klenot moderní architektury a oprávněně se zařadila téměř po bok turistických lákadel jako je Hofburg nebo slavná Ringstraße. Ne, opravdu nepřeháním, každý den jsem na kampusu potkal několik skupinek turistů, ať už z Asie, Maďarska nebo i Česka. Úžasný byl také třítýdenní jazykový kurz, který probíhal jenom dopoledne a já měl slunná zářijová odpoledne celá volná na hlubší poznávání města s novými přáteli z celého světa. Tehdy jsem si asi nejvíc uvědomil, jak moc blízká Vídeň nám Čechům je. Zatímco spolužáci z jihu byli v šoku z jídla, já jsem se jen smál, co někomu může připadat divné na řízku nebo guláši. Asiaté a Američani žasli nad architekturou, já jsem občas s nadsázkou měl problém poznat, jestli náhodou nejsem doma v Praze. Někteří byli zoufalí, že v obchodech nenašli své oblíbené zboží, já jsem od prvního dne neměl problém nakoupit přesně to, co doma. Tehdy se ani můj pobyt od krátkých výletů za nákupy či lyžováním příliš nelišil…

Tradiční Vídeň

Pořádný šok ale přišel se začátkem normální výuky. Velmi nepříjemné bylo zjištění, že na jednom z předmětů budu jediný výměnný student. Jak asi většina z nás ví, rakouská němčina je od spisovné poměrně odlišná a ani já jsem nezůstal ušetřen jejím nástrahám. Učitelé od první hodiny chrlili velké množství neznámých slov a já jsem skoro litoval, že jsem zavrhnul univerzitu v Drážďanech i Cáchách. Po určité době jsem nejčastější rakouské výrazy jako „ned“, „bissel“ a „Sackerl“ zvládl, ale naučit se všechny by mi zabralo nejspíš stejně času, jako se obstojně naučit základ úplně nového jazyka. Skupinové diskuze se spolužáky pro mě ale zůstaly i po třech měsících téměř nemožné a každý si dovede představit, jak jsem se cítil, když byla vyžadována skupinová práce, natož prezentace. Jediné štěstí bylo, že učitelé byli ke mně jako k výměnnému studentovi poměrně shovívaví, za což jim doteď děkuji. Trochu ale lituji, že jsem neměl možnost pokračovat dalším semestrem, věřím, že bych se s rakouštinou už vypořádal lépe.

A trochu netradiční Vídeň

Jaký je tedy závěr? V Rakousku se bude většina z nás cítit jako doma. Kultura, mentalita, zvyky, většina věcí je opravdu Čechům velmi blízká. Před sto lety jsme přece byli jedna země, a to není zase tak dávno. Velké plus je, že kdykoliv člověk zatouží po rodině, přátelích nebo svíčkové, není to daleko. Rakouská němčině je sice trochu výzva, ale pokud máte možnost, určitě s pobytem v Rakousku chybu neuděláte, ať už na semestr nebo na celé studium.

Matouš

 

Vídeň – láska na první pohled

Než jsem začala psát tento článek, uvědomila jsem si, že je to přesně rok, co jsem si podávala přihlášku na Erasmus. Zatímco někteří mí přátelé a známí nad výběrem zahraniční školy do poslední chvíle váhali, já měla jasno v podstatě už od počátku studia. A poté, co jsem se po vyhlášení výsledků výběrového řízení dozvěděla, že skutečně strávím následující semestr ve Vídni, téměř jsem brečela štěstím.

Když se mne někdo z mého okolí zeptal, kam že vlastně jedu na Erasmus, většinou se po mé odpovědi neubránil udivenému pohledu a poznámce: A to se nedá jet i někam dál?“

Typické nedělní odpoledne v Café Landtmann.

Ano, samozřejmě že dá. Do Kanady, Mexika – ale stejně tak dobře i do města ,,na krásném modrém Dunaji“, které si bezpodmínečně musí získat srdce každého, kdo jej navštíví. Vídeň totiž není jen ,,několik“ památek, Primark a spousta vánočních trhů. Vídeň je město s neopakovatelnou atmosférou, kouzlem, které nikde jinde nenajdete. Stokrát se můžu procházet kolem gotické radnice, jež připomíná spíše obrovský kostel či chrám, a přesto se mi pokaždé bude tajit dech nad tou nádherou. Stejně tak stále nemůžu uvěřit tomu, že se v neděli odpoledne můžu vydat na procházku kolem Hofburgu, Stephansdomu, Belvedere či prozkoumávat zámecké zahrady okolo Schönbrunnu. Vím, že tyto řádky nejspíš mírně zavánějí patetismem, ale Vídeň mě zkrátka vždycky čímsi zvláštně přitahovala, a proto se mi splnil sen, když jsem ji mohla považovat po dobu pěti měsíců za svůj domov a užívat si jejích krás každý den. Nutno také podotknout, že Rakušané jsou na svou metropoli patřičně pyšní a odpovídajícím způsobem si ji také chrání, což jsem si uvědomila, když jsem přibližně v polovině pobytu převzala roli turistického průvodce a ukázala svým novým přátelům naši stověžatou chloubu. Nedokážu si představit, že by se na Kärtner Straße prodávaly matrjošky či podobné ,,typické“ suvenýry, cesta k Hofburgu byla lemována pochybnými směnárnami a na Stephansplatz se vyrojily Absinth shopy (jedině Mozart shopy 😊 ).

Promítání baletu Giselle na plátně před budovou Opery

Přestože se Vídeň nachází nedaleko českých hranic (jen tak pro zajímavost; z Ostravy, kde jsem se narodila a vyrůstala, je přibližně o 100 km blíž než Praha, kde studuji, takže někteří mí přátelé si dělali legraci, že jsem byla na Erasmu spíš doteď), cítím se zde úplně jinak než v České republice. Nechci být neuctivá ke své vlastní zemi, ale přesto se nemohu ubránit dojmu, že Rakušané jsou přece jen o něco zdvořilejší, ať už v metru, obchodě či na ulici. Stačí, abyste se při hledání nějakého místa na chvíli zastavili a zatvářili zmateně, a už se vás náhodný kolemjdoucí ptá, zda nepotřebujete pomoc. Jinak žádné velké ,,cross culture differences“ nečekejte, přece jen jsme sousedé. Na druhou stranu jsem byla překvapena, jak moc se liší podoba naší a rakouské přírody, i přes vzdálenost několika desítek (dobrá, pokud jde o jih země, dostáváme se do řádu stovek) kilometrů. Štýrsko, ,,zelené srdce Rakouska“, jak jej sami Rakušané nazývají, a dokonce si toto označení nechali v roce 1972 zaregistrovat jako oficiální slogan, či Hallstatt, skutečná perla Rakouska, jsou pro každého návštěvníka povinností a rovněž nezapomenutelným zážitkem.

Hallstatt

Pokud jde o studium samotné, na ,,mé“ Wirtschaftsniversität se zahraniční studenti zpravidla moc nepředřou, pokud studují v angličtině, ovšem jak všichni jistě víme, Erasmus není primárně o učení, V případě, že si zvolíte předměty v němčině, kam samozřejmě docházíte s místními studenty, čas strávený nad knihami se o něco zvýší, neboť WU se vyznačuje jistými nároky, díky které si však v oblasti ekonomicky zaměřených vysokých škol vydobyla prestiž i v mezinárodním srovnání. Já osobně jsem z převážné většiny studovala v němčině, ale jako chytrá horákyně si kromě starším studentem doporučeného kurzu zaregistrovala tři předměty z oblasti tzv. Soziale Kompetenz, jako například small talk či kurz zaměřený na zlepšení mluveného projevu – což se sice pro mě jako nerodilou mluvčí ukázalo jako mnohem větší challenge než přečíst na každou hodinu 50 stran v učebnici, ale svůj účel to rozhodně splnilo.

Vánoční trhy před radnicí

Pokud byste se ptali, jestli vůbec existuje něco, co by se mi na Rakousku alespoň trochu nelíbilo, mohu říct jen jednu věc. Rakouská, potažmo vídeňská němčina. Lépe řečeno ,,němčina“, jelikož řeč, kterou se Rakušané mezi sebou běžně dorozumívají, se často němčině podobá jen velmi málo. Jedna z mých kamarádek, která mě přijela navštívit, si pochvalovala, jak pěkně a měkce zní místní verze němčiny, na rozdíl od té v Německu, jež se vyznačuje akcentem poměrně tvrdým, ostrým– ovšem zároveň srozumitelným. Kdybych neuměla německy, neslyšela rozdíl mezi slovy používanými v německé a rakouské němčině a byla zde navíc jen na výletě, nejspíš by se mi rakouština také líbila, ovšem v případě, že se zde musíte dorozumívat v každodenním životě, mě spíš děsil fakt, že skoro ničemu nerozumím a má úroveň C1 se zde v ústní komunikaci rovná s bídou A2. Na druhou stranu jsem se díky tomu spřátelila s německými studenty, jelikož vzájemné vylévání srdcí, jak ničemu nerozumíme, dokážou utužit mezilidské vztahy jako máloco. Tohle zoufalství však platilo jen prvních pár týdnů, poté jsem si k rakouštině i s pomocí mého tandem language partnera (WU organizuje projekt, kde se studenti z různých zemí snaží naučit jazyk toho druhého a navzájem si pomáhají) našla cestu. Dnes mohu prohlásit, že tato řeč mě pomalu, ale jistě začíná okouzlovat, stejně jako Rakousko samotné, a slova jako ,,nona, nana, Sackerl, deppata, ned, nou, bisserl, olles, Bam… “ se staly běžnou součástí mého slovníku. (Ale vážně to nevypadá jako němčina, že?)

Schönbrunn

Až se budete rozhodovat, kde strávíte semestr v zahraničí, nekoukejte za hory, moře či oceány. Dejte šanci našim sousedům a uvidíte, že nebudete litovat. A přestože si možná říkáte, že Rakousko už přece znáte, jelikož jste byli s rodiči lyžovat v Kitzbühelu nebo před vídeňským Rathausem brázdili vánoční trhy (mimochodem, Rathaus je jen pro turisty, praví Vídeňáci chodí hlavně na Spittelberg, a tak tam nepotřebujete jet znovu, opak je pravdou, Rakousko má mnoho tváří, jednu působivější než druhou. Jen před jednou věcí vás musím varovat; Je totiž dost dobře možné, že si Rakousko oblíbíte až moc a po skončení Erasmu začnete vyplňovat přihlášku na jednu z místních univerzit a pilovat svou rakouštinu. 😊

Kristýna

ERASMUS V RAKOUSKU? JEDNOZNAČNĚ VÝBORNÁ VOLBA

Bude tomu už skoro rok, co jsem se po výběrovém řízení na výměnný pobyt dozvěděla, že svůj zahraniční semestr strávím ve Vídni na Wirstchafts Universität Wien. Řekněme, že mé první pocity nebyly zrovna příjemné, spíše naopak. Vídeň jsem obrečela, protože jsem se nedostala na svou vysněnou školu v Kanadě a místo na jiný kontinent jsem se dostala hned za humna.

Nicméně i tak jsem pomaloučku polehoučku začala připravovat vše, aby byl můj pobyt co nejpříjemnější. Krátce po přijetí na univerzitu studenti obdrží Nomination Letter, který odstartuje řadu povinností.

První dny na WU

Zařízení ubytování

Vídeň nabízí širokou škálu možností od ubytování na kolejích po pronajmutí pokoje v bytě, pak už záleží na každém, co od pobytu očekává, zejména jestli chce být spíše v prostředí Erasmus a zahraničních studentů, kteří jsou ve Vídni také jen na jeden nebo dva semestry, nebo jestli preferuje spíše poznat Rakušany.

V případě první možnosti je na výběr řada společností, přes které si lze ubytování rezervovat. Mezi ty levnější patří například Wihast (zejména Haus Panorama), dále Stuwo, Home4students nebo OEAD. Druhá možnost je bydlet v podnájmu, což využilo mnoho mých kamarádů a všichni měli příjemný zážitek, protože se setkali a žili s místními. Tato možnost je zejména výhodná, pokud je prioritou studenta v zahraničí si zlepšit němčinu a zároveň více poznat rakouskou kulturu.

Já osobně jsem si zvolila ubytování přes společnost OEAD na koleji Molkereistrasse. Mezi hlavní výhody této koleje patří poloha, protože kolej je 5 minut chůzí od kampusu WU Wien. Dalším nesporným plusem je, že mnoho výměnných studentů z WU na této koleji bydlí, což je příjemné především kvůli sociálnímu životu. Musím říct, že zpětně jsem moc ráda, že jsem bydlela na této koleji, protože jsem nemusela nikam jezdit, abych mohla navštívit většinu svých kamarádů, vařit s nimi večeři nebo si jen tak dát skleničku. Dále jsme s kamarádkou chodily běhat do Prater Parku, kudy vede příjemná 4 kilometry dlouhá trasa. Sečteno a podtrženo, i přes vyšší cenu (480 euro/měsíc) je Molkereistrasse naprosto výbornou volbou, co se sociálního života i vzdálenosti od školy a metra (U1 a U2) týká. Mezi nevýhody tohoto ubytování kromě ceny patří například poměrně drahé praní – 2,5 Eura za jedno použití pračky (sušička je zdarma) a dále poplatky pro poskytovatele – OEAD (registrační poplatek, jednorázový při nastěhování a pak jednorázový za úklid při odjezdu).

Michaeler Platz

Jazykový kurz a orientační program

WU nabízí předsemestrální kurz němčiny, který probíhá 3 týdny od pondělí do čtvrtku od 9,00 do 12,00 a zároveň orientační program, který se koná každé odpoledne a zahrnuje různé aktivity ve Vídni jako například návštěvu Belvederu, Schönnbrunnu nebo tamního pivovaru a 2 celodenní výlety. Cena programu se pohybuje okolo 150 eur za německý kurz a zhruba 250 euro za orientační program. Já osobně jsem se zúčastnila obou výše uvedených aktivit a musím říct, že jsem opravdu vděčná, protože je to jedna z nejsnazších cest, jak si najít kamarády. Člověk zároveň lépe pozná Vídeň i Rakousko a navštíví mnoho zajímavých míst.

Co se německého kurzu týká, velmi se mi líbila forma, jakou byl veden. Na rozdíl od většiny německých kurzů, které jsem v minulosti navštívila, jsou tyto zaměřené na zlepšování mluvení, nicméně se samozřejmě probírá i gramatika a různá ekonomická i neekonomická témata.

Pojištění

Měla jsem cestovní od společnosti Uniqa.

Příjezd

Do 3 dnů se studenti musí registrovat u místních úřadů. Je důležité zaškrtnout ve formuláři, že Vídeň bude Hauptwohnsitzt, protože pak si studenti mohou koupit semestrální jízdenku na metro za poloviční cenu, tedy 75 Euro.

S mou nejlepší spolubydlící z Brazílie

WU

WU má širokou nabídku zejména ekonomických předmětů jak v angličtině, tak v němčině, ze kterých si studenti mohou vybírat, což je jeden z hlavních důvodů, proč jsem si tuto univerzitu dala na 2. místo při výběru škol, kde bych chtěla strávit svůj semestr v zahraničí. Jsou 2 věci, na které si člověk při výběru předmětů musí dát pozor a to je datum a čas začátku registrace (nutné být u počítače včas, aby se student dostal na předměty, které si vybral, protože registrace je na bázi, kdo dřív přijde, ten dřív mele). Druhá důležitá věc je, jak sedí předměty do rozvrhu, protože na WU je částečně bloková výuka. To znamená, že lze odstudovat jeden předmět například za 2 týdny s tím, že výuka může probíhat 3x týdně 5 hodin. Proto není tvorba rozvrhu, kde se nekříží předměty, úplná hračka, ale nástroj https://lvplaner.oeh-wu.at významně ulehčí sestavení. Vzhledem k tomu, že WU každoročně zaujímá přední místa v hodnocení evropských ekonomických univerzit, výuka je kvalitní, ale zároveň je brán jakýsi ohled na výměnné studenty (= Erasmus je asi více o zážitcích než studiu, což je zřejmé zejména v předmětech v angličtině ).

Další věc, kterou bych chtěla vyzdvihnout je jednoduchá komunikace a řešení problémů spojených se studiem.

Co ale především stojí za zmínku je nádherný, velmi moderní kampus univerzity,kde se student přijíždějící z VŠE cítí trošku jako v jiném světě. Dominantou je knihovna, která se řadí mezi největší ekonomické v německy mluvících zemích, kde se člověk opravdu cítí hrdý na to, že má možnost na WU studovat.

Volnočasové aktivity

Sport je organizovaný univerzitou sportu USI, která nabízí obrovskou škálu možností od tradičních sportů po ty méně obvyklé. Nabídku si lze prohlédnout na: www.usi.at. Registrace probíhá před začátkem semestru a poplatky za jednotlivé kurzy se pohybují od 20 euro výše v závislosti na sportu.

Co patří mezi jednu z předností Vídně je obrovské množství kulturních akcí (muzea, koncerty, festivaly, kluby apod.), které lze navštívit. Například na operu do Státní opery si lze pořídit lístky na stání už od 3 eur nebo do Musikverein na koncert za příjemných 7 euro.

Dále organizace EBN, která je zodpovědná za události pro Erasmus studenty, pořádá mnoho společenských akcí, zejména parties každý týden v pondělí, ve středu a dále každý 1. pátek v měsíci, s drinky za velmi příznivé studentské ceny.

Výlety

Výše zmíněná organizace EBN pořádá mnoho výletů do různých rakouských měst, Krakowa, Budapešti a lyžařský výlet. Ceny za jednotlivé výlety se liší, ale jsou velmi příznivé, když člověk vezme v úvahu, že má zařízené ubytování, nějaké jídlo a dopravu. Obecně jsou všechny výlety velmi oblíbené mezi výměnnými studenty, protože jsou velmi dobře zorganizované místními studenty.

Po prožití mého výměnného semestru ve Vídni musím uznat, že jsem velmi ráda, že jsem se nedostala do Kanady, protože tento výměnný semestr pro mě byl zatím asi nejhezčí životní zážitek. Mám přátele z různých částí světa, spolubydlící, která je jako má starší sestra a nepřeberné množství zážitků. Zjistila jsem, že rakouská kultura se od té české liší méně, než jsem předpokládala. Jídlo je podobné a prodavačky v obchodech víceméně stejně nepříjemné. Co se docela významně liší jsou životní náklady, které jsou o dost vyšší zejména v restauracích nebo za ubytování si člověk připlatí. Na druhou stranu v Rakousku a zejména ve Vídni se člověk skoro nepotká s neopravenou budovou. Město je tedy opravdu krásné a zároveň čisté. Dovedu si velmi snadno představit, že bych ve Vídni studovala klidně i celé magisterské studium a následně pracovala, protože si myslím, že životní standard je tam na velmi dobré úrovni.

Výlet do Melku

Užitečné odkazy:

Záležitosti týkající se WU: https://www.wu.ac.at/en/programs/incoming-students/

EBN: https://ebnwu.com

V případě dalších dotazů ohledně WU ráda odpovím:

jirikova.kristyna@dorakouska.info

Kristýna