Jakub: „Před strachem ze stereotypu jsem utekl do Rakouska (na zkušenou).“

Také jsem byl jedním z účastníků jazykového kurzu v Innsbrucku. Chtěl jsem si trochu osvěžit němčinu, než vyrazím na půlroční studium na rakouskou univerzitu v Leobenu. Jazykový kurz mi pomohl našprtanou gramatiku používat a opravdu jsem se na konci kurzu cítil docela připravený vrhnout se na šest měsíců do úplně cizího prostředí.

O jazykovém kurzu je na blogu už několik článků, a tak se pustím k samotnému studiu v Rakousku. Možná si říkáte, proč jsem jel zrovna do Rakouska, když se nabízí takové exklusivní destinace jako Itálie nebo Španělsko, zkrátka místa, kde je teplo, moře a pohoda.

Takže jak to všechno začalo. Měl jsem poslední ročník svého studia a ze strachu ze stereotypního života zaměstnání jsem se rozhodl poslední rok studia prodloužit a užít si v zahraničí. Začal jsem tedy vybírat kam se vydám. Hned mě napadlo Rakousko, protože není lepšího místa na zimní semestr než v alpách blízko lyžařských středisek. Škola nabízela možnost vycestovat na univerzitu do Salzburku, tady na univerzitu umění. To by mi na škole asi neprošlo vzhledem k mému oboru strojírenství. Další variantou byl Leoben. O tomto místě jsem nikdy předtím neslyšel, ale vzhledem k tomu že poslední možností byla už jen Vídeň a pro mě jako pro Brňáka je to skoro sousední město. Padlo rozhodnutí na Leoben.

Popravdě při příjezdu vlakem mě město moc nenadchlo, byla zrovna neděle, tedy vše zavřené, nikde nikdo. Jedno náměstí, jedno obchodní centrum, a to bylo celé. Naštěstí se vše změnilo zhruba týden po příjezdu, kdy jsem potkal hromadu skvělých přátel, a také prozkoumal širší okolí. Univerzita, správně Montanuni, jak ji zde všichni nazývají byla skvělá. Především proto, že jde o velmi malou univerzitu, kde jsou všechny hodiny vyučovány v malých skupinkách a velmi prakticky. Profesoři jsou zde velmi přátelští a rádi Vás vezmou po vyučování na pivo.

Hodiny byly opravdu zábavné, velmi často jsme pracovali na projektech v týmech. Jedním z nich byl i návrh robota, který měl samovolně balancovat na dvou kolech. Nebyla to jen konstrukce řešení, ale důraz se kladl i na řízení projektu, týmovou práci atd.

Samozřejmě to nebylo jen o škole. Téměř každý den jsme se na kolejích scházeli u piva a večery většinou pokračovaly do místní diskotéky. Ta byla ve městě pouze jedna, ale zato ryze rakouská. Pouštěli zde typické německé disko songy a dokud jsme nepřišli, vypadlo to spíš na oldies party. Studijní oddělení nám připravovalo několik výletů. A sami jsme také procestovali několik okolních měst, vylezli pár vrcholků alp a také pravidelně jezdili lyžovat. Nezní to skvěle?   

Během semestru jsem se ještě rozhodl, že bych rád Rakousko poznal i z jiné stránky, a tak jsem se pokusil najít nějakou zajímavou práci. Obeslal jsem pár firem v okolí svým životopisem. Životopisem, který jsem zkušeně připravil podle rad z jazykového kurzu z Innsbrucku a hned po necelém týdnu se mi ozvali z obou firem. Na prvním pohovoru, kdy mi manažer podrobně popisoval jejich technologii výroby v němčině, čemuž jsem absolutně nerozuměl, a tak jsme s úsměvem přešli do angličtiny, mi manažer pogratuloval a už týden poté jsem byl v 8 hodin nastoupený v práci a připravený získávat nové zkušenosti.

A nyní, jakmile na začátku letních prázdnin obhájím svoji diplomovou práci, nepřemýšlím o ničem jiném, než že strávím pár let po škole v Rakousku.

Krok po krůčku směrem k Rakousku

V Rakousku už nyní žiji nějakou dobu a má cesta sem byla pozvolná… Spousta lidí, co umí výborně německy, se buď učí němčinu jako první cizí jazyk, nebo měla někdy v dětských letech či na střední škole příležitost vycestovat do zahraničí, například strávit školní rok v Německu či Rakousku.

Můj odrazový můstek bohužel nebyl tak pevný. Němčinu jsem se začala učit až na čtyřletém gymnáziu. Kvůli špatným učitelům, kteří si nechali mými spolužáky diktovat, co budeme dělat na hodinách (hrát pexeso nebo vyhledávat něco na počítači), jsem v posledním ročníku gymnázia neuměla říct asi ani jednu bezchybnou větu.

Rozhodla jsem se však jít studovat obor Mezinárodní obchod na VŠE v Praze, na němž od prvního ročníku vyžadují znalost dvou cizích jazyků na maturitní úrovni. Před přijímačkami na VŠE jsem jen ležela v knihách s němčinou, protože to bylo to jediné, co mi zbývalo se doučit. Naučila jsem se skoro zpaměti celou gramatiku, ale slovní zásobu jsem neměla žádnou. Naštěstí byly ale přijímací zkoušky koncipovány formou testu a slovní zásoba k nim nebyla tolik potřeba jako gramatika. K mému překvapení jsem se ji našprtala tak dobře, že jsem v přijímacím testu z němčiny dosáhla relativně vysokého počtu bodů.

Co se týče němčiny, byl pro mě první rok na VŠE velkou výzvou. Již během prvních pár týdnů studia jsem musela připravit prezentaci v němčině, která pro mě skončila koktáním, pocením a červenáním se. Jelikož mám ale ráda výzvy, soustředila jsem se na němčinu a přestala jsem se učit např. angličtinu, se kterou jsem nikdy neměla problémy. V jednom jazykovém fóru na internetu jsem se seznámila s jedním Němcem, který byl nadšenec do jazykovědy a vždy mi pomáhal s němčinou. Dodnes je to můj velmi dobrý kamarád.

Letní škola byla prvním impulsem k zlepšení němčiny a poznání Rakouska

Koncem druhého ročníku na VŠE jsem neměla žádné plány na léto, dokud mi jedna spolubydlící neřekla, že na stránkách školy viděla informaci o plánované letní škole němčiny. Jednalo se o Sommerkolleg v Liberci (nyní se již bohužel nekoná) – třítýdenní tandemový intenzivní kurz němčiny s rodilými mluvčími, kteří se učili česky, pořádaný organizací AKTION Česká republika – Rakousko a zaměřený na ekonomii a přírodní vědy. Tento kurz byl úžasný, nesmírně levný (protože byl finančně podporován oběma zeměmi) a pořádně mě nakopl. Jelikož jsme všichni bydleli na dvoulůžkových pokojích s cizincem (v mém případě milou Rakušankou, která studovala slavistiku), museli jsme se nějak dorozumívat v cizím jazyce. Během tohoto kurzu jsem se naučila mluvit bez ostychu.

Díky skvělé organizaci Sommerkollegu v Liberci jsem byla motivována se další léto přihlásit na Sommerkolleg v Českých Budějovicích, který probíhal ve stejném duchu. Zároveň se mi podařilo obdržet stipendium DAAD na účast na třítýdenním letním kurzu němčiny v Kolíně nad Rýnem. Následující rok jsem se přihlásila na další kurz z většiny financovaný přes AKTION, a to Literární letní školu ve Znojmě. Mimo jiné jsem si němčinu následně zlepšila i díky studiu v německém Řezně, kde jsem strávila semestr v rámci programu Erasmus.

Pobyt ve Vídni: od psaní diplomky k podpisu pracovní smlouvy

Jelikož jsem se dozvěděla, že AKTION poskytuje stipendia také na studijní výzkum, rozhodla jsem se toho využít. Ke konci magisterského studia jsem podala žádost o stipendium na výzkumný pobyt ve Vídni. Výzkum ve Vídni byl pro mou diplomovou práci, v níž jsem porovnávala systém podpory exportu v Rakousku a ČR, stěžejní a bez stipendia AKTION bych nebyla schopná jej uskutečnit.

Během svého výzkumného pobytu ve Vídni jsem první bydlela na koleji a znala jsem jen několik Rakušanů přes Sommerkollegy v ČR. Tenkrát jsem se ve Vídni ještě necítila úplně jako doma.

Jelikož jsem měla všechny předměty v Praze uzavřené a zbývalo mi složit jen státnice a dopsat diplomku, rozhodla jsem se na konci svého výzkumného pobytu ve Vídni hledat budoucí práci. Nebylo to jednoduché, ale usmálo se na mě štěstí a dostala jsem se na studentskou pozici do mezinárodní společnosti, kde pracuji dodnes, jen už s plnohodnotným zaměstnaneckým kontraktem.

Vídeň je krásná a jsem zde moc spokojená. Veřejná doprava funguje dobře, všude se dá dostat relativně rychle… ale nejvíc se mi líbí Donauinsel a možnost koupání v Dunaji v létě, možnost jezdit všude (i do práce) na kole díky husté síti cyklostezek, Heuriger a výhledy z okolních kopců. Všem vřele doporučuji ji navštívit!

napsala Lenka Zbranková