Také jsem byl jedním z účastníků jazykového kurzu v Innsbrucku. Chtěl jsem si trochu osvěžit němčinu, než vyrazím na půlroční studium na rakouskou univerzitu v Leobenu. Jazykový kurz mi pomohl našprtanou gramatiku používat a opravdu jsem se na konci kurzu cítil docela připravený vrhnout se na šest měsíců do úplně cizího prostředí.

O jazykovém kurzu je na blogu už několik článků, a tak se pustím k samotnému studiu v Rakousku. Možná si říkáte, proč jsem jel zrovna do Rakouska, když se nabízí takové exklusivní destinace jako Itálie nebo Španělsko, zkrátka místa, kde je teplo, moře a pohoda.

Takže jak to všechno začalo. Měl jsem poslední ročník svého studia a ze strachu ze stereotypního života zaměstnání jsem se rozhodl poslední rok studia prodloužit a užít si v zahraničí. Začal jsem tedy vybírat kam se vydám. Hned mě napadlo Rakousko, protože není lepšího místa na zimní semestr než v alpách blízko lyžařských středisek. Škola nabízela možnost vycestovat na univerzitu do Salzburku, tady na univerzitu umění. To by mi na škole asi neprošlo vzhledem k mému oboru strojírenství. Další variantou byl Leoben. O tomto místě jsem nikdy předtím neslyšel, ale vzhledem k tomu že poslední možností byla už jen Vídeň a pro mě jako pro Brňáka je to skoro sousední město. Padlo rozhodnutí na Leoben.

Popravdě při příjezdu vlakem mě město moc nenadchlo, byla zrovna neděle, tedy vše zavřené, nikde nikdo. Jedno náměstí, jedno obchodní centrum, a to bylo celé. Naštěstí se vše změnilo zhruba týden po příjezdu, kdy jsem potkal hromadu skvělých přátel, a také prozkoumal širší okolí. Univerzita, správně Montanuni, jak ji zde všichni nazývají byla skvělá. Především proto, že jde o velmi malou univerzitu, kde jsou všechny hodiny vyučovány v malých skupinkách a velmi prakticky. Profesoři jsou zde velmi přátelští a rádi Vás vezmou po vyučování na pivo.

Hodiny byly opravdu zábavné, velmi často jsme pracovali na projektech v týmech. Jedním z nich byl i návrh robota, který měl samovolně balancovat na dvou kolech. Nebyla to jen konstrukce řešení, ale důraz se kladl i na řízení projektu, týmovou práci atd.

Samozřejmě to nebylo jen o škole. Téměř každý den jsme se na kolejích scházeli u piva a večery většinou pokračovaly do místní diskotéky. Ta byla ve městě pouze jedna, ale zato ryze rakouská. Pouštěli zde typické německé disko songy a dokud jsme nepřišli, vypadlo to spíš na oldies party. Studijní oddělení nám připravovalo několik výletů. A sami jsme také procestovali několik okolních měst, vylezli pár vrcholků alp a také pravidelně jezdili lyžovat. Nezní to skvěle?   

Během semestru jsem se ještě rozhodl, že bych rád Rakousko poznal i z jiné stránky, a tak jsem se pokusil najít nějakou zajímavou práci. Obeslal jsem pár firem v okolí svým životopisem. Životopisem, který jsem zkušeně připravil podle rad z jazykového kurzu z Innsbrucku a hned po necelém týdnu se mi ozvali z obou firem. Na prvním pohovoru, kdy mi manažer podrobně popisoval jejich technologii výroby v němčině, čemuž jsem absolutně nerozuměl, a tak jsme s úsměvem přešli do angličtiny, mi manažer pogratuloval a už týden poté jsem byl v 8 hodin nastoupený v práci a připravený získávat nové zkušenosti.

A nyní, jakmile na začátku letních prázdnin obhájím svoji diplomovou práci, nepřemýšlím o ničem jiném, než že strávím pár let po škole v Rakousku.