Jmenuju se Katka a momentálně dokončuji svoje anglické magisterské studium na Vídeňské univerzitě. Studium v Rakousku není mou první zkušeností se studiem v zahraničí, ale rozhodně je to nejdelší pobyt v zahraničí, který jsem dosud zažila. A taky je to má dosud nejlepší zkušenost.

Jak jsem se dostala k Rakousku?

Studovala jsem na Masarykově univerzitě v Brně a tak ani mě neminula zkušenost s Erasmem. Vzpomínám si na můj postup při výběru školy. Říkala jsem si, hlavně žádnou anglicky mluvící zemi. Tou dobou jsem už neměla problém s jazykem, angličtina byla pro mě už v té době jako můj druhý mateřský jazyk a taky jsem byla 2 roky lektorkou v jedné soukromé jazykové škole v Brně. Anglicky mluvící zemi jsem nechtěla i z toho důvodu, že jsem se toužila naučit jiný jazyk, poznat trochu jinou kulturu a jinou zemi. Moje volba padla na Norsko. Dosud jsem vděčná, za tuto možnost. I když trochu finančně náročnou, ale otevřelo mi to oči a donutilo mě to zamyslet se nad českým školním systémem. Tenkrát jsem po cestě tam brečela, že co já budu 4 měsíce dělat ve 2000 km vzdálené zemi a sama. Když jsem se za 4 měsíce vracela, brečela jsem, že proč já si to neprotáhla na celý rok, tak rychle to uteklo a tak skvělá zkušenost to byla. Po návratu zpátky do reality mi moje zkušenosti nedaly spát a já jsem doslova přetrpěla svá bakalářská studia se zatnutými zuby. Když jsem se tehdy ve třeťáku rozhodovala kam na magistra, Česká republika tou dobou už na mém wish listu nebyla. A tak jsem zvažovala, která z okolních evropských zemí mi dá kvalitní vzdělání, zároveň finančně nevykrvácím a taky kde se budu cítit skvěle. Nepamatuju si proč přesně vyhrálo Rakousko. Můj taťka vždy prohlašoval: „Odjeď co nejdál, protože až se ti bude stýskat, nebude se ti chtít jet takovou dálku a tak si rychleji zvykneš.“ Proto ho volba Rakouska nějak neohromila a smál se, že budu skoro pořád doma. Dyť je to za humny. Je pravda, že domů jezdím aspoň jednou měsíčně, ale o to více mě rodiče vítají. Asi si nemysleli, že tenkrát při mých výkřicích – na magistra odjíždím – to myslím opravdu vážně. Ale já jsem s volbou Rakouska nadmíru spokojená a cítím se tu lépe než doma.

Co mi Rakousko dalo a co vzalo?

Jsem osoba, která když je do něčeho nucená a není o tom přesvědčená ze srdce, tak se zatne a půjde hlavou proti zdi. Proto jsem ráda, že mě nikdo do studia nenutil a já si k nápadu studovat za hranicemi došla sama. Takže odjet studovat do zahraničí pro mě bylo nastavené jako něco, co je automatické a přes co nejede vlak. Když si uvědomím, jak snadné to je, tak proč toho nevyužít?! A není to jen o tom, že máte vyplněnou kolonku v životopise, že jste studovali na nějaké zahraniční univerzitě, ale dá vám to i spoustu kamarádů, nových zkušeností a hlavně poznáte sami sebe, naučíte se pracovat na svých chybách a taky odkoukáte od ostatních, že některé věci, které pro vás byly zásadní a u kterých jste si připadali jako totální nemehla, ostatní neřeší. Ač mi to hodně lidí nevěří, protože jsem ukecaná a společenská, mám problém s vyřizováním věcí sama pro sebe, protože se bojím, jak moc se ztrapním. I když to neustále přetrvává, dostalo se to na únosnou míru. Další věc, kterou jsem se za svůj pobyt v zahraničí naučila je to, že někdy je nutné ze sebe udělat blbce a je to naprosto v pořádku, pokud potřebujete nutně něco vyřídit, nikdo jiný to za vás neudělá. Nikdo není dokonalý. Navíc studium v Rakousku mi přineslo spoustu zážitků, nejen s cestováním, ale taky přístupem k lidem, k problémům a čeho si nejvíce cením je možnost překonávat sám sebe a učit se více sám o sobě. Myslím si, že zahraniční zkušenost by měla patřit do "To Do" listu každého mladého člověka. Na druhou stranu nikdo by neměl být nucený odjet studovat nebo pracovat za hranice pokud nechce, ale myslím si, že to dá více než vezme. Ostatně nejhorší jsou ty myšlenky „A co když...“. A co když nebudu rozumět? A co když to finančně nezvládnu? A co když si nenajdu pořádné bydlení? Víte, co dalšího jsem se naučila díky zkušenostem se zahraničím a od lidí v Rakousku?! Nejtěžší je ten první krok a pak už se to veze. Takže někdy je nutné do věcí skočit opravdu po hlavě, protože nikdy nevíte, co z toho vyleze. A pokud už se obáváte vydat se někam daleko, tak Rakousko je za humny a k rodičům je to vždy blízko. Garantuji vám ale, že se vám do ČR vracet nebude chtít a v Rakousku si budete připadat jako doma. Dyť přece jenom kulturně jsme si velmi podobní a německá slovíčka používáme i my v češtině. A pokud si myslíte, že nejde odjet do Rakouska bez němčiny, tak jde. Hledání je náročnější a není tolik možností, ale jde to. Takže já jsem spokojená cizinka skoro doma.

A co mi Rakousko vzalo? Strach. Z toho, že bych se nebyla schopná o sebe nějak sama postarat. Z nových věcí. A hlavně strach sama ze sebe. I když jsem se strachu úplně nezbavila, zkušenosti v zahraničí mi obrousily hrany.

Takže rozhodně skočte do rozhodnutí odjet po hlavě a řešte jak odjet a ne proč to nejde.

Katka