Anička: Čekám, kdy přijde zlom

Innsbruck

Tak to je to město, kde už 3 týdny, dovolím si napsat, žiju.

Jak jsem se tu dostala, co tady vlastně dělám se dozvíte v dnešním článku.

Cesta sem začala už v listopadu minulého roku, když jsem zkonstatovala, že by bylo fajn si nahradit maturitu z němčiny německým certifikátem. Ono přeci tím stresem si projdu o půl roku dříve a nebude toho pak hodně v jeden maturitní den. Ani nevím, co mě to napadlo, ale v posledním možném termínu a v posledním možném přihlašovacím dni, aby toho nebylo málo, tak i v poslední možnou hodinu jsem převáděla 4 000 na účet od Goethe Institutu. (neuvěřitelně drahý kus papíru) Byl říjen a mohu říci, že tehdy jsem měla tak úroveň A2/B1. Certifikát B2 jsme měla dělat v prosinci, mezitím v listopadu jsem díky kamarádovi měla možnost si udělat pretesty, které mě dočista vystrašily, 45 bodů. Na úspěšné zvládnutí potřebujete minimálně 60 bodů ze sta, takže začala učící se část.

Dva dny před Vánoci jsem se vydala prvním ranním vlakem do Prahy, abych mohla vyhodit ty mé na poslední chvíli investované 4000 oknem. Začínali jsme porozuměním textu, následoval poslech a psaní slohové práce, potom pauza na oběd, rozhovor a popis obrázku. Celkové pocity: jdu si tisknout maturitní otázky, to přece nemůžu dostat.

Koncem ledna dorazily výsledky 75.5 bodů. Dodnes nechápu, zda je to manuální překlep nebo udělali chybu v systému, ale certifikát mi přišel poštou a já svoje maturitní otázky mohla úspěšně skartovat. Jedna zkouška by byla za mnou.

„Na co ten certifikát mám, no rozhodně mi nebude ležet v šuplíku,“ pomyslela jsem si, když jsem ho prozkoumávala. Hádejte, kde asi teď je? 😀 Začala jsem tedy hledat, kde mě s B2 vezmou. Široký výběr univerzit v Německu a v Rakousku se najednou ztenčil na dvě. Passau a Innsbruck. V Pasově jsem se jela podívat na den otevřených dveří. Přesněji řečeno, jsem si ty dveře otevřela sama, protože termín jsem dávno prošvihla. Po dvou hodinách jsem ve městě neměla, co dělat. Svůj pobyt jsem neplánovaně zkrátila ze tří dnů jen na den a půl a vydala se zpět domů, tady asi ne. Ze všech možností zbyl právě Innsbruck.

Maturitu jsem úspěšně zvládla. Upřímně, notářský překlad maturitního vysvědčení byl pro mne větší oříšek než samotná zkouška. Všechny dokumenty jsme poslala na univerzitu a čekala na výsledek, zda mne přijmou. Přijali, berou totiž všechny a já se mohla jet cestou z letní brigády zapsat. Dostala jsem složku s přihlašovacími údaji, kartičku studenta a po zaplacení studijního poplatku se se mnou rozloučili. Uvidíme se 23. září.

V ten den jsem se po dvouměsíční pauze s velkým kufrem do Innsbrucku vrátila. Bydlím ve sdíleném bytě (WG). Měla jsem neskutečné štěstí na skvělou polohu, místo i možnost si nájem odpracovat, takže tahám plevel ze štěrku. 😀 Hrabám listí, peru prádlo nebo peču štrúdly. Tím se mé náklady smrskly na úplné minimum, vlastně si platím jen jídlo.

Začalo se tutoriem, kde nám bylo ve zkratce řečeno, co nás čeká, co se bude dít a jak se přihlásit na předměty. Taky jsem se tam dozvěděla, že potřebuji dva cizí jazyky na minimální úrovni B2, což já samozřejmě nemám. Úvodní test z angličtiny, který prověřuje právě onu úroveň, jsem samozřejmě neudělala. Z přihlášené statistiky mne vyhodili, takže nakonec mám právo, matematiku, úvod do VWL a BWL. Studuji Diplomstudium mezinárodní ekonomie. Zatím se na přednáškách vůbec nechytám, úkoly jdou stěží a stává se ze mě tak trochu asociál, i když bych nechtěla. Za ty tři týdny, co tu jsem, jsem se už několikrát chtěla vrátit a asi milionkrát sebe ptala, co tu dělám.

Pořád ale čekám, kdy přijde zlom. Doufám a zároveň pevně věřím, že brzy, neboť město a příležitosti tady jsou skvělé. Líbí se mi tady a s univerzitou, která mi tak trochu zbyla jsem docela spokojená. No uvidíme, v prosinci mě čekají STEOP testy, které smí student jen dvakrát opakovat, pak je ze studia vyhozen. Pokud tyto přežiju, akademické brány se mi otevírají, tak držte palce.

Další články od Aničky nalznete na http://www.traveltragicomedy.eu/