Rozhovor s Markétou Hornerovou a Angelikou Vodvarka, které absolvovaly na jaře 2017 stáž v Českém centru ve Vídni.
Jak ses dostala ke stáži v Českém Centru? Proč zrovna ve Vídni?
A: Protože studuji ve Vídni, sháněla jsem zde tou dobou stáž a na webových stránkách Českého centra jsem našla nabídku praktika. Díky studiu na slavistice jsem ČC již znala, protože jsem se v rámci kurzů českého jazyka účastnila nejrůznějších akcí (filmové večery na Velvyslanectví, 250 let bohemistiky ve Vídni apod.).
M: Pro mne jako pro studentku dějin umění byla Vídeň zásadní. Je zde velké množství muzeí, galerií, architektury a celkově bohaté kulturní vyžití. V době, kdy jsem nastupovala na stáž, jsem ve Vídni byla již 4 měsíce v rámci programu Erasmus na Vídeňské univerzitě. Když jsem si na facebookových stánkách všimla, že shánějí stážisty do Českého centra, brala jsem to jako příležitost nahlédnout do fungování kulturních institucí tohoto typu a samozřejmě díky komunikaci s návštěvníky zlepšení jazykových schopností.
Na jakou práci/projekt jsi obzvlášť hrdá?
A: Jednoznačně na vytvoření videa s kurátorem výstavy Secesní architektura v Rakousku-Uhersku – evropská rozmanitost slohu Peterem Schubertem. Člověk má při práci volnou ruku, takže jsem mohla otázky a stříhání provádět samostatně. Mimo to byla práce s panem Schubertem vždy velmi veselá a příjemná.
M: Nejvíce na grafické práce, jako vytváření měsíčních programů, plakátů a pozvánek k výstavám.
Jaké nové schopnosti jsi v sobě během stáže odhalila?
A: Přišla jsem na to, že se mi v překládání stále více a více daří.
M: Pro mne to byly právě ty grafické práce. Nikdy předtím jsem na ničem podobném nepracovala.
Jaká byla atmosféra v týmu?
A: Velmi příjemná! Uvědomíte si, že i přesto, že jste „jen“ stážista, jste plnohodnotný člen týmu. Zejména po akcích jsme spolu ještě strávily nějaký čas a dobře se bavily. S Markétou a Tabeou, které byly praktikantkami ve stejné době, jsem mohla velmi dobře spolupracovat a u nás je to také vždy: „der Schmäh gerannt“ (;
M: Naprosto souhlasím s Angelikou. Pro mne to bylo příjemně strávených 5 měsíců.
Jaká událost/akce byla pro tebe nejzajímavější?
A: Jako studentce dějin umění se mi samozřejmě líbila přednáška od Petera Schuberta. Další událost, která mi zůstala v paměti, byla diskuze o Chartě 77 v Divadelním muzeu ve Vídni. Je to pro mne vždy nepředstavitelné, že Evropa byla tak brutálně oddělena a jak těžká byla cesta ke svobodě tehdejšího Československa.
M: Pro mne to byla „Pravidla hry“, výstava fotografií studentů z FAMU a UMPRUM, kde jsme se měly příležitost také podílet na její instalaci. Dále to byla pravidelná promítání českých filmů na Velvyslanectví České republiky v českém znění s anglickými titulky, např. film Limonádový Joe.
Doporučila bys dále tuto stáž? Pokud ano, proč?
A: Ano, každopádně. Nejen proto, že člověk pracuje v prvním městském obvodu Vídně a cesta k univerzitě zabere jen 10 minut pěšky, ale také proto, že jsem ještě nikdy neměla takové štěstí být součástí tak přátelského a respektujícího týmu. Také se člověk podílí na přípravách akcí a může tak být opravdu hrdý na svou práci.
M: Samozřejmě! Jako praktikanti jsme zde dostali možnost zabývat se tím, co nás nejvíce zajímá. U mne to byly právě grafické práce, psaní textů na web či vytváření postů na FB. Samozřejmě si díky komunikaci s návštěvníky a překladům zlepšíte jazykové schopnosti. Mimo to pracujete v opravdu skvělém kolektivu!
Angelika Vodvarka, 22, je studentkou dějin umění a slavistiky (českého a slovenského jazyka) ve Vídni. Český jazyk se začala učit proto, aby se mohla bavit se svými prarodiči.
Markéta Hornerová, 24, studuje dějiny křesťanského umění na Katolické teologické fakultě UK v Praze a ve školním roce 2016/2017 studovala v rámci ERASMUS ve Vídni.
Rozhovor vedla Pavla Rašnerová