Kuba: Přestal jsem se bát prezentovat v němčině

Na jazykový kurz v Innsbrucku jsem narazil vlastně náhodou na Facebooku. Teda vlastně jsem už delší dobu uvažoval o tom, že bych na nějaký jel, ale nějak aktivněji jsem se o to nezajímal. Když jsem na projekt Do Rakouska na zkušenou narazil, protože mi vyskočil na zdi, hned jsem se podíval na bližší informace. Kouknul jsem se na mapy a nějaké fotky z místa a jako vždy mě na první pohled uchvátila rakouská příroda, která se prostě nikdy neokouká.

Líbilo se mi, že má být kurz dělený do tří částí – gramatika, konverzace s rodilou mluvčí a workshopy. Srpnový dvoutýdenní termín mi vyhovoval, a tak jsem napsal stručný motivační dopis a poslal přihlášku. Do pár dní jsem měl v emailu potvrzení, že už se na mě těší.

Ubytování na soukromých kolejích bylo na české poměry naprosto luxusní, i když v Rakousku je to asi normální. Moc hezký pokoj s vlastním sociálním zařízením, který měl člověk sám pro sebe. Společné snídaně v kuchyni, která byla na patře, byly taky super. A se super lidmi.

Každý pracovní den nás čekal blok gramatika – konverzace – workshop, jak jsem už psal výše. Nejvíce jsem si užil konverzování s rodilou mluvčí, která byla fakt skvělá a hned první den se s námi domluvila na tématech, o kterých bychom chtěli v rámci konverzace mluvit. Ze začátku, než jsem ji poznal, jsem se bál, že jí německy prostě nebudu rozumět a nebudu se tedy schopen domluvit. Ines – tak se jmenuje – ale mluví velmi pěknou němčinou a přizpůsobí se jazykové úrovni každého. A když šlo do tuhého, použil jsem angličtinu, kterou Ines perfektně ovládá. V rámci workshopů jsme probírali všechna možná témata, nejvíce mě zaujal ten o práci v Rakousku – zejména pracovní podmínky zaměstnanců atp.

Každý den jsme měli na výběr z několika aktivit, kterých jsme se mohli po škole zúčastnit, jako byl např. výlet k jezeru, večerní sledování západu slunce nad Innsbruckem z horní stanice lanovky atd. Komu společný program některý den nevyhovoval, mohl si udělat vlastní, tak jako několikrát já s Kubou. Sbalili jsme se a na celý den vypadli na elektrokola, která jsme si půjčili. V kombinaci s celodenní kartou na lanovky ideál pro ty, kterým vyhovuje se nechat vyvést lanovkou nahoru a celou trasu si sjet dolů na kole. Karta platila na více lanovek, a proto jsme mohli mezi nimi díky elektrokolu efektivně a rychle přejíždět. Kola v kombinaci s rakouskou přírodou nás tak nadchla, že jsme si je potom ještě půjčili v dalším týdnu znova.

Co se týče němčiny, rozhodně jsem se posunul, zejména jsem ztratil stud prezentovat před cizími lidmi v německém jazyce, protože jsme si prezentace v rámci čtrnácti dní museli připravit hned dvě. Skvělé je, že v případě té druhé člověk opravdu vidí pokrok, který za ten týden udělal a je mu poskytnuta opravdu konstruktivní zpětná vazba.

Jazykový kurz v rámci projektu Do Rakouska na zkušenou můžu každému, kdo se chce zlepšit v němčině, poznat Rakousko a lidi, kteří zde žijí, JEDNOZNAČNĚ DOPORUČIT! Opravdu se není třeba ničeho bát, určitě ne toho, že se nezvládnete ve škole domluvit německy 😊 A kdyby něco, v Rakousku vám KDOKOLI rád pomůže. Já vím, že jsem tady určitě nebyl naposled.

Ve vzpomínkách na Innsbruck,

Kuba

Vojta: Kurz v Innsbrucku probíhá ve velkém stylu

Heit buggln mia kurz, um nach a Gaudi zu foarn.

Že nerozumíte ani jednomu slovu z této věty? Pak jste tu správně! Jedná se o tzv. tyrolský dialekt, kterým místní lidé v Innsbrucku mluví. Před letním jazykovým kurzem jsem se učil německy pouze 3 roky, ale za 2 týdny v Innsbrucku jsem se zdokonalil natolik, že jsem byl schopný bavit se na ulici s rodilými mluvčími. Nevěříte? Zní to jako z reklamy na prací prášek. Vlastně i popis kurzu na webu zní velmi lákavě, skoro až dokonale. On totiž dokonalý je!

Kdybych ho měl shrnout jednou krátkou větou, tak kurz v Innsbrucku probíhá ve velkém stylu. Za hodně peněz dostanete ještě víc muziky. Ve škole se naučíte za týden více jak za rok v Česku, lektoři jsou velmi kvalitní a profesionální. Kurz myslí na všechny jazykové úrovně – ať jste mírně pokročilí (no dobře, úplní začátečníci byste být neměli), pak budete mít více lekcí gramatiky a konverzace, nebo pokud jste profesionálové v němčině, můžete si vyzkoušet napsat nanečisto test k jazykové zkoušce nebo se zúčastnit přijímacího pohovoru do práce v Rakousku.
Ještě jsem nemluvil o ubytování. To je kapitola sama pro sebe. Takové koleje, jako jsou v Innsbrucku (a věřím, že i jinde po Rakousku), byste v Česku hledali marně. Nádherné moderní jednolůžkové pokoje a putzfrau chodila cca každé 3 dny. Nejen v tomto ohledu bychom se měli od Rakušáků inspirovat.
A jaká je odpolední a večerní zábava? Po škole se můžete vydat na nějakou památku nebo muzeum ve městě, kterých je opravdu plno. Innsbruck se 130 tisíci obyvateli se zdá být jako malé město, ale opak je pravdou. Ani za 2 týdny nestihnete prolézt všechna muzea a vylézt na všechny vyhlídky. Skončí-li škola brzo nebo máte celý víkendový den, můžete se vydat někam vlakem nebo autobusem. Já doporučuji nejstrmější bobovou dráhu v Evropě ve městě Mieders, výlet lanovkou na hory Patscherkofel nebo Hafelekarspitze a samozřejmě během pobytu nesmíte vynechat ani místní rakouskou zábavu/sport Klettersteig – lezení po laně na zajištěné cestě po skalách. Je-li odpoledne velmi pěkné počasí, doporučuji navštívit koupaliště Völser Badl, které donedávna ani místní expert Ondra Pešek neznal! Vstupné je pro studenty skoro zadarmo, koupaliště je moderně zrekonstruované a výhled na hory se vám vryje do paměti na dlouhou dobu. Nyní se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu – večerní zábava. Té se účastní i zástupci z řad profesorů univerzity.  Večerní program může skrývat i nečekaná překvapení, takže rozhodně doporučuji se všech aktivit zúčastnit!
Na nic nečekejte a honem běžte napsat motivační dopis (nemusí být profesionální, jak napsat motivační dopis se totiž dozvíte až na kurzu), ale pokud prokážete aspoň trochu zájmu (a odvahy!), tak vás vezmou 🙂

7 důvodů proč zažít European Forum Alpbach

Když jsem se svým spolužačkám na začátku léta svěřovala s radostnou novinkou, že jsem obdržela stipendium na European Forum Alpbach 2019, tak jsem v jejich výrazech vedle radostných úsměvů zaznamenala také poněkud skrývané, ale i přesto zaznamenatelné pohledy nejistoty. Jejich nejistotu jsem do jisté míry chápala, sama jsem úplně nevěděla, co přesně na mě během skoro tří týdnů v odlehlé tyrolské vesničce, která v nadmořské výšce 975 m. n. m. poskytuje domov přibližně 2 600 Rakušanům, čeká. Pokud se vám při takovém popisu vybavují scenérie z rakousko-německého seriálu Doktor z hor, tak jste na správné cestě. Nicméně tady popis nekončí, k idylické a poklidné vesničce v horách, kde v létě slyšíte jen zvonce krav a široko daleko vidíte zelené hory, na kterých jsou rozeseté alpské domky, jež jsou ze všech úhlů zdobené truhlíky s kvetoucími muškáty, přidejte „trochu víc netradičního“. Přesněji 5000 lidí z celého světa, kteří se zde během 17 dnů prostřídají a horskému místu vtisknou specifický multikulturní a jedinečný charakter. Ten může být způsoben jednak tím, že účastníci do hor přijedou ze všech koutů světa (počínaje Čínou a konče Čadskou republikou, nebo spíš Chile?), nebo i tím, že se každý z nich specializuje na trochu jinou problematiku. Pokud vám tohle pořád nezní jako nijak zajímavý fakt, nebo naopak byste chtěli vědět (stejně jako já před půl rokem) více, právě zde se nabízí jedinečná možnost. V tomto článku vám 22letá studentka z Brna v 10 bodech přiblíží její osobní intenzivní zážitek EFA a představí důvody, proč stojí za to se do takových míst vydat.

Abych neznalé uvedla do tématu lépe, dovolím si ještě přidat několik faktů. EFA slouží už od roku 1945 jako platforma, která spojuje odborníky z oblasti vědy, politiky, obchodu, kultury a mnoha dalších oborů. To v praxi znamená, že na fóru můžete potkat akademiky, kteří vedou diskuze s představiteli EU, zástupci soukromého i neziskového sektoru a v neposlední řadě také se stipendisty. Stipendistů do Alpbachu ročně přijíždí okolo 700 osob z více jak 90 zemí, jedná se o osoby ve věku od 18-30 let, a já letos měla tu čest být jednou z nich.

Původní myšlenkou EFA v roce 1945 bylo vytvořit místo, kde by se mohlo diskutovat o budoucnosti sjednocené Evropy směřující ke spolupráci a prosperitě. Tohoto záměru se fórum drží, pozornost teď navíc směřuje k aktuálním trendům, globalizaci a pojícím se výzvám, které se týkají celého světa, tudíž nás všech, aniž bychom se mohli rozhodnout, zda chceme být do toho provázaného systému zahrnuti. Co ale dnes můžeme, je mít snahu alespoň ovlivnit svět kolem nás a reagovat na pojící se výzvy. K tomu je právě Alpbach ideálním místem, kde se o tom můžete s ostatními radit, nesouhlasit a diskutovat. To, že bychom se měli snažit, zaznělo při Fóru nespočetněkrát v různých rovinách, mně se do paměti nejvíce vrylo heslo, které dle mého apeluje na všechny účastníky, speciálně na nás, kteří mají přístup k vyššímu vzdělání: „s velkými možnostmi přichází i velká zodpovědnost“.

Myslím, že obecného představení EFA bylo dost, teď pojďme k jádru věci, zde je 7 důvodů proč zažít European forum Alpbach!

#1 Získávání znalostí a rozšiřování obzorů

Ať už se na EFA dívám z jakéhokoliv úhlu pohledu, tohle je každopádně zahrnuto v jakékoliv rovině a skoro v jakémkoliv okamžiku (jedinou výjimku snad představují parties pořádané FAN comittee, i když tady bych možná taky mohla jako získanou znalost zahrnout základní kroky salsy, kterou jsme se na jedné z akcí učili, o tom ale třeba jindy). Nejvíce informací můj mozek nasával při ranních seminářích. První týden byl tvořen ranními a odpoledními semináři, kde jsme si mohli vybrat mezi 30 tématy. Nabídka byla opravdu široká, takže po ránu jsme v různých seminářích řešili například vztahy EU, kvantové technologie a jejich uplatnění v budoucnosti, problémy týkající se dostupnosti potravy a pitné vody, globální vztahy, ženská práva anebo důvěryhodnost médií.

Odpolední semináře byly koncipované více prakticky, takže jsme se mohli rozhodnout, zda se chceme naučit se bojové umění dojo, základy leadershipu podle vojenských metod, vytvářet poezii a hudbu, věnovat se divadlu, anebo se zdokonalit v odolnosti díky různým meditačním praktikám.

Prvním týdnem to samozřejmě neskončilo, poté následovala různá sympozia (politické, právnické, technologické, ekonomické, finanční, zdravotní aj.), při kterých byla možnost rozšiřovat znalosti při panelových diskuzích, debatách, přednáškách aj. Samozřejmě k neformálnímu získávání vědomostí byl prostor kdekoliv, ať už na louce, při obědě, nebo při večerním posezení u piva.

Odpolední seminář Participatory Leadership probíhal vždy interaktivním způsobem

Pauzu mezi semináři bylo možno vyplnit ať už obědem, nebo dalšíma diskuzemi, které nakrmily i hlavu J.

#2 Networking

Ok, když přijde na míru záměrného networkingu, tak tady bych asi s trochou nadsázky mohla nakreslit pomyslnou čáru dělící Alpbach společnost. Celý Alpbach je určitě o networkingu, získávání známostí, kontaktů a sdílení informací. Každý z nás se v tom přístupu ale lišil. Potkala jsem jedince, kterým stačilo vědět odkud jsi a co děláš, a mohli jste se stát přáteli na LinkedInu, nebo ještě líp na FB nebo WA J. S jinýma jsem se několikrát dostala do delších diskuzí a až ke konci jsme zjistili, že bychom vlastně rádi zůstali i nadále v kontaktu. Nechci tuhle skutečnost ale nějak znevažovat. Pravda je, že pokud máte cíl, nebo nápad, EFA je úžasné místo, kde se dostanete k tolika důležitým lidem a zdrojům, že by byla škoda je nevyužít k tomu, abyste byli svému cíli o trochu blíž. A nápady a spolupráce jsou potřeba, proto networking stavím hned jako druhý důvod proč na EFA.

Jedna z několika recepcí

#3 Kultura

Dost možná by se mohlo zdát, že racionální uvažování a umění k sobě nemají nějak blízko, a proto není potřeba je spojovat, v Alpbachu to ale vidí jinak. Ráda bych s vámi sdílela příběh, s kamarády jsme se bavili o významu jednoho uměleckého přednesu, (který podle mě byl o vztahu matky a dcery a dospívání) každý jsme z toho ale byli zmatení, nedokázali jsme se shodnout a říct, jestli to bylo hezké, nebo ne. Nakonec jsme to zkratkovitě uzavřeli s tím, že to prostě nemělo vysvětlení. O pár dní později zaznělo od mého dárce stipendia (nezávisle na té předchozí konverzaci s kamarády), že podporují mimo jiné i umění, protože vždy dokonale reflektuje a doplňuje aktuální dobu a to, co se v ní odehrává. Po tomhle nejasnost toho uměleckého přednesu najednou dávala o dost větší smysl. Možná se v dnešní době snažíme všechno pochopit a vysvětlit a jasně definovat, to ale nemusí být tak lehké, obzvlášť když jde o umění. Dost možná je naše doba opravdu nejasná. Umění a kultury je tedy v Alpbachu opravdu dostatek, ať už se jedná o různá vystoupení, international evening, koncerty místní kapely, netradiční výstavy a jiné. V Alpbachu je potřeba si občas od přemýšlení odpočinout a v tom případě tu je zajímavé umění jako jedna z výborných možností jak na to.

Výstava Of All The People In All The World a já v zrcadle    
Odpolední balkónové představení 

    


International evening

#4 Příroda a čerstvý vzduch

Přírody a čerstvého vzduchu je v Alpbachu tolik, kolik je v Alpbachu nových myšlenek, ano, nedají se spočítat J. Věřím, že i prostředí pomáhá k tomu vést neomezené diskuze. Když jsem ale cítila, že socializace je na mě už moc a chtěla jsem chvilku pro sebe, nebylo nic lehčího, než vyjít kousek na kopec a najít si nějaké zákoutí, kde bych mohla rozjímat a urovnat myšlenky, anebo prostě nedělat vůbec nic. Najít takové místo se ti v univerzitní knihovně bohužel úplně nepoštěstí J, v Alpbachu je skoro na každém rohu, nebo spíš na každé louce. Když jsem chtěla ještě větší klid a „nadhled“, tak stačilo nasednout na lanovku a během pár minut vyjet do 2000 m.n.m. To jsme párkrát s kamarády udělali a vždycky to bylo příjemně osvěžující. Samozřejmě, že tyrolské Alpy nabízejí několik míst k pěším túrám, které vás dovedou ať už na vrcholky hor, nebo do zapadlé horské hospůdky, obě možnosti vás odmění zaslouženou dávkou endorfinů, to můžu spokojeně potvrdit.


Ranní výšlap na východ slunce na Wiedersberger Horn

Východ slunce v Tyrolsku na dlani

                                                                                       


Údolí Alpbachu

Na to, že stejnou radost z přírody už dost možná nebudou moct čerpat následující generace, upozorňovaly protesty FridaysForFuture, kterých jsem se také zúčastnila, i takový protest je výborným zdrojem na dobití energie. Mimochodem aktivisté z FFF protestovali i když do Alpbachu přijel rakouský prezident, víte, jak na ně zareagoval? Reakce se nesla v duchu: „jsem rád, že ti mladí tam stojí a zajímají se, fandím jim“. Zajímalo by mě, jak by fórum ovlivnilo Miloše Zemana, nebo dokonce Václava Klause, který se fóra v minulosti také zúčastnil.

FFF: This will be our home

# 5 Přátelství

I když je tento důvod až skoro poslední, má pro mě asi nejvyšší hodnotu. V Alpbachu není nic lehčího než se začít bavit s jakýmkoliv cizincem, a pokud do toho investujete víc času a úsilí, můžete si najít opravdové kamarády. No a vždycky to je přece o lidech, ne? Stačí zahodit všechny předsudky (tedy jestli ještě nějaké máte) a můžu zaručit, že po dvou týdnech budete mít při odjezdu několikrát na krajíčku, teda pokud vás loučení dojímá tak jak mě… pokud ne, tak můžu aspoň zaručit, že zase budete o krůček blíž k tomu stát se global citizen „světoobčanem“, protože vaši kamarádi a známí na konci odletí do celého světa.

# 6 Místo pro inspiraci a seberealizaci

V Alpbachu člověk nalezne každý den několik podnětů, které ho nutí posouvat se dál. Výzvou může být třeba několikadenní rýma, která se nevyhnula snad žádnému účastníkovi a tak jsme po prvním týdnu vedle myšlenek začali vyměňovat i bacily, které naštěstí nikoho z nás úplně ze hry nevyřadily. Nebo pro některé z nás bylo určitě výzvou připojit se k výšlapu na východ slunce kolem 5. hodiny ranní. Výzvou může být předčítání jednoho z významných projevů na téma freedom. Výzvou může být zorganizování vlastní diskuze. Pokud se ale k takové iniciativě neodhodláte, nevadí, jsou tu i ostatní, kteří pro vás rádi připraví zajímavé diskuze, kterých se pořád můžete zúčastnit a ze kterých budete odcházet o něco moudřejší, stačí chtít.

# 7

Na předešlých řádcích jsem vám představila 6 faktů, kvůli kterým stojí za to se do Alpbachu vydat. Napadaly mě i další, ty se ale začaly čím dál tím víc překrývat, až jsem se v podstatě dostala k jednomu obecnému důvodu „Alpbach“, což by asi jako důvod proč do Alpbachu jet, nemuselo moc dávat smysl J. Před pár dny jsem četla příspěvek na IG, kde účastník EFA psal, že Alpbach je super, protože všichni tam vědí, o co jde, co to EFA je a všichni tě chápou, rozumí ti a nic nemusíš vysvětlovat. Vystihl to přesně. Já si k tomu přidala to, že po tom, co se člověk dostane z obrovské, lesklé, barevné EFA bubliny domů, měl by se právě snažit vysvětlit i ostatním o co vlastně jde, aby věděli, že takové programy existují.

A víte co je na EFA nejlepší? Že EFA pro vás může být čímkoliv, čím budete chtít. Můžete propagovat práva žen, nezávislost médií, potřebu širší produkce, nebo restrikce, geneticky upravených potravin, diskutovat s politiky, cvičit jógu v horách, vystoupit před davem lidí, stát se součástí uměleckého představení, brainstormovat u piva, anebo se seznamovat s představiteli významných rakouských firem. Proto poslední důvod proč na EFA jet, nechávám otevřený, bez jakéhokoliv hesla. Fórum je o tobě a o světě kolem, proto záleží na každém z nás, čím si fórum naplní a co bude jeho důvodem, proč stojí za to European Forum Alpbach zažít.

Autorka Dominika Holášová se EFA 2019 zúčastnila poprvé jako scholarship holder a ráda se s váma spojí na FB, kde ji najdete pod stejným jménem, případně ráda předá další kontakty, které vám zodpoví i záludnější otázky.

Erasmus tak trochu jinak

Pro Erasmus v Rakousku jsem měla od počátku jasný cíl – chtěla jsem zemi opravdu poznat. Nelákaly mě párty ani žádné velké cestování. Myslím si totiž, že to, jak člověk zemi pozná, se nedá hodnotit podle počtu navštívených míst, ale spíše podle času stráveného s místními. A já jsem chtěla Rakousko fakt poznat a zkusit si, jaké je to žít v jiné zemi, ne jaké je to mít 5 měsíců cestovatelské skoro prázdniny.

Zároveň jsem si chtěla vyzkoušet si studium na zahraniční univerzitě. V Praze studuji magisterský obor na MFF UK zaměřený na statistiku. Podle referencí od kamarádky, a i podle toho, že v Grazu je univerzita technická, jsem očekávala o něco menší náročnost, menší důraz na teorii a více aplikací v reálném světě. Moje očekávání se naplnila, dostala jsem možnost pracovat na zajímavém projektu a zkoušky byly v porovnání s matfyzem o dost lehčí. Co se moc nelišilo, byl počet úkolů, které jsme museli během semestru vypracovat. Ale celkově mi naštěstí zbylo dost času, který jsem mohla věnovat svým koníčkům. Krom statistických předmětů jsem také 3 týdny před začátkem semestru navštěvovala intenzivní kurz němčiny, který mě vybavil alespoň nutnými základy. Do Grazu jsem totiž přijela s téměř nulovou znalostí jazyka. Na německém kurzu jsem měla možnost poznat několik zahraničních studentů, ale tak nějak mě to spíš utvrdilo v tom, že se s nimi moc kamarádit nechci. A tak jsem se začala shánět po jiném stylu zábavy a lidech, kteří by mi byli bližší.

Bylo 14 dní po mém příjezdu do Grazu a já jsem nervózně stepovala před tělocvičnou, kde měl být trénink místního orienťáckýho klubu. Další víkend už jsem stála s mapou a buzolou uprostřed nějakého random lesa na východě Rakouska, kompletně ztracená a doufajíc, že nedoběhnu až do Maďarska. Nakonec jsem zdárně našla všechny kontroly a úspěšně zakončila svůj první orienťák vůbec, a byla jsem nadšená, hrozně mě to bavilo. Rázem bylo o můj volný čas v Grazu postaráno, k triatlonovým tréninkům přibylo běhání po lesích se skvělou partou lidí, kteří mě ochotně vzali mezi sebe, přestože moje němčina byla stále ubohá a museli se mi přizpůsobit s angličtinou. Naštěstí běhaní je mezinárodní a v tom jsme si rozuměli.

Dodnes mě udivuje, kde jsem v sobě našla odvahu se na ten první trénink vypravit. Protože to, jaký jsem typicky matfyzácký asociál, výborně ukazuje to, že za celý Erasmus jsem se skamarádila pouze se dvěma Erasmákama, a to orienťákama ze Švédska, co s námi běhali. Nemůžu se tedy pyšnit tím, že bych poznala lidi z celého světa, udělala si “kamarády” v Grónsku, Brazílii i Japonsku, jako většina lidí po Erasmu vypráví. Zato jsem poznala, jak se v Rakousku fakt žije a věřím, že se tam opravdu mám za kým vracet, čehož si opravdu cením.

Samozřejmě jsem nestrávila celý Erasmus jen v Grazu. S orienťákem jsem objela lesy v Korutanech, Tyrolsku i okolí Vídně, zavítali jsme i na závody do Slovinska. Na kole jsem vyrazila do Mariboru a zpátky, a projezdila v okolí Grazu, co se dalo (povrch silnic je tu parádní, ale občas se snaha šetřit materiálem projevila na sklonu cest v kopcích, kde jsem myslela, že vypustím duši). Je mi jasné, že ne každého nadchne brodit se borůvčím a ostružinami, být ztracený uprostřed lesa v cizí zemi, pravidelně sušit doma zabahněné smradlavé boty a oblečení (v té samé místnosti, kde je postel a dvě kola – koleje jsou holt dost malé), vydávat ze sebe maximum na dráze za bouřky i v poledne na plným slunci, ale pro mě to byl jeden z nejlepších půlroků života. Kdy jsem dělala každý den, co mě baví, ať už beru v potaz zmiňované sportování (hlavní náplň), anebo studium oboru (vedlejší náplň), který mě také naplňuje. Ale hlavně jsem byla šťastná kvůli lidem kolem sebe, kteří byli na podobné vlně a všem zážitkům dodali úplně jiné rozměry. Prostě jsem si užila Erasmus po svém a oprostila se od všech těch rad, co bych na Erasmu měla zažít, abych z toho měla ten správný Erasmácký zážitek, a nelituju. Myslím, že můj cíl zažít Rakousko jsem splnila víc, než jsem očekávala.

Jana Vorlíčková

Jitka: „Především hodiny konverzace mi pomohly se v jazyce zlepšit“

Letní jazykový kurz v Innsbrucku.

Skvělé prostředí, organizátoři, výuka a především atmosféra.

Všichni byli během kurzu velmi vstřícní a nápomocní, snažili se předat nám co nejvíce, učili nás s nadšením a během výuky panovala vždy příjemně laděná atmosféra. Všechny hodiny byly přizpůsobené úrovni každého z nás, při vyučování se s ostatními účastníky výborně spolupracovalo, a i díky tomu jsme se velmi rychle rozmluvili. Především hodiny konverzace mi pomohly se v jazyce zlepšit, i díky věcné zpětné vazbě, kterou jsme pokaždé dostávali. Kromě gramatiky a konverzace jsme ale dělali i mnoho praktických věcí, jakožto psaní CV nebo motivačního dopisu, měli jsme i možnost vyzkoušet si, jak probíhá pohovor na školu či pracovní pozici. Výuka na kurzu je nesrovnatelná s tou na běžné škole, vyučujícím zde na žácích záleží, zajímají se o jejich názory a předávají opravdu důležité zkušenosti, které se v životě hodí, obzvlášť plánujete-li studovat či pracovat v německy mluvící zemi.

I když se tak na první pohled může zdát, kurz není zdaleka jen o dopoledním vyučování. Odpoledne a večery jsme trávili s organizátory znalými v místním prostředí a s ostatními účastníky kurzu při
různorodých aktivitách. Mimo klimatizovanou učebnu na MCI jsme navštívili historické centrum města Innsbruck, skokanský můstek Bergisel, Kaltwassersee u města Seefeld, zámek Ambras, nebo jsme se projeli na Sommerrodelbahn a následně využili i koupaliště v ceně jízdenky:-)


To vše za jediný týden!

Kurz mi dal spoustu zkušeností a zážitků, vřele doporučuji všem lidem toužícím zlepšit se v němčině a strávit nezapomenutelný týden v Innsbrucku…

Katka: Hodiny online? Nejdříve jsem se bála

Určitě jste si všimli, že v dnešní moderní době se rozmohl trend učení online. No není to skvělé?! Všichni máme počítače, připojení k internetu, tak proč toho nevyužít a nezlenivět ještě více?! Tak přesně tohle jsem si říkala, když mi přišla nabídka na výuku angličtiny přes Skype. Napadaly mě věci typu – Naučí se student stejně jako při hodinách, kde je vyučující/lektor/učitel přítomen fyzicky? Jakým způsobem bude hodina vedena? Nebude to spíše jenom pokec a student se nic nenaučí? Jak efektivně vysvětlit gramatiku a další problematiku? A co když na druhé straně bude člověk, který raději vyplňuje cvičení a nerad mluví? Představovala jsem si sama sebe jako studenta a nechtělo se mi z počátku věřit, že online hodiny mohou být stejně plnohodnotné jako hodiny, kde je jak student, tak učitel v jedné místnosti.

Na druhou stranu jsem si později uvědomila, že i já budu moct být v pohodlí domova, nebudu muset nikam cestovat, a tak si ubírat čas na další hodiny. A proto jsem s radostí přijala možnost vyzkoušet si něco nového a tak trochu se poddat moderním trendům. Přestože jsem lektorkou už přes 7 let a mám zkušenosti jak se skupinovými lekcemi, tak s individuálními, svojí první online hodinu jsem měla teprve před 4 lety. A musím uznat, že tato výzva mi zpočátku naháněla strach a byla jsem nervózní. Ve svých hodinách si hodně zakládám na tom, aby studenti měli šanci co nejvíce mluvit, hlavně o obyčejných věcech, a ztratili tak zábrany z konverzace. Zároveň se soustřeďuji na opakování slovní zásoby a frází, které studentovi/studentům činí největší potíže. Ve svých „normálních“ lekcích se snažím co nejvíce využívat zábavné metody výuku, například nejrůznější hry. A proto jsem na začátku své online výuky tápala, jakým způsobem tuto metodu zakomponovat. A po první hodině mi došlo, že i online se dá hrát např. opakovací hra, která je sice obtížnější, ale pro studenta o to lepší. Byla jsem překvapená, kolik studentů oceňuje, že na začátku hodiny hrajeme – „Hádej, co je to za slovíčko“. Pokud studentovi dělá velký problém si slovíčko zapamatovat, hledáme spolu mnemotechnické pomůcky, vymýšlíme rýmovačky. Dost často tyto věci iniciuje sám student. Po pár hodinách jsem si uvědomila, že se mi se studenty mnohem lépe komunikuje online než když jsou v prostoru jazykové školy, že jsou uvolněnější, otevřenější a přátelštější. Všímala jsem si, že si pamatují informace a slovíčka z předcházejících hodin snadněji než ti, které jsem učila ve třídě. Ano, mít online hodiny je dle mého názoru náročnější, a to nejen pro lektora. Obzvláště u méně pokročilých studentů je takováto forma výuky obtížnější třeba v případě, že nemá student kvalitní připojení, takže se musí hodně snažit při poslechu a někdy si domýšlet.  Další domnělý problém je „introvertnost“ studenta. I toto se na online hodinách „odbouralo“. Jestli to je tím, že v tomto případě člověk prostě musí a/nebo k větší komunikativnosti přispívá výuka ve známém a pohodlném prostředí, nevím. Nikdy jsem se na to studentů neptala a upřímně řečeno, ani to nemám v plánu. Jsem velmi ráda, že jsou s hodinami spokojení a zároveň spokojení sami se sebou, že jim ten jazyk tak pěkně jde. A je jedno, čím to je.

Čím více studentů jsem učila, tím více se mi dostávalo zpětné vazby, že nečekali, že online hodiny můžou být stejně hodnotné jako hodiny v jazykové škole. A možná i více. Ono totiž kvalita online hodin tkví nejen v lektorovi (to beze sporu), ale i v tom, jaký přístup si k online výuce zvolí samotný student. Pokud to bere jako nějakou srandu, že je to online, že zůstane v pyžamu a že se nemusí nikam honit a nijak připravovat, tak si z toho odnese to stejné, jako kdyby musel na hodinu do jazykovky. Ti studenti, kteří berou online hodinu stejně poctivě jako kurz v jazykové škole, mají obrovskou výhodu v tom, že budou ve svém vlastním prostředí, můžou si dát oblíbený čaj a relaxovat než začne hodina. Nemusí se nikam honit autem nebo MHD a být tak ve stresu, že dorazí do cizího prostředí totálně uřícení a nesví. Je jasné, že některé věci, které se dělají na hodinách „fyzicky“, se online dělají složitěji. Mám na mysli zejména písemný projev. Ale vzhledem k tomu, že tzv. „writing“ jsem v hodinách já jako student nesnášela, tak to sama po studentech nevyžaduji. Obvykle mají takovýto úkol pouze dobrovolně. Učím jak mladé studenty středních škol, kteří se připravují na jazykové zkoušky, tak firemní zaměstnance, kteří se potřebují pouze rozmluvit, ale také ty, kteří už potřebují specifickou slovní zásobu.

Přesto narážím dost často na lidi, kteří mě přesvědčují, že online hodiny nejsou to stejné jako prezenční výuka. Nicméně mí studenti mi ukazují pravý opak. Sice někteří z nich byli na začátku skeptičtí, ale po pár hodinách si uvědomili a hlavně ocenili všechny výhody spojené s online výukou.

Tak jenom pro zopakování výhod online lekcí, které jsem jako lektor zpozorovala.

  1. Známé a pohodlné prostředí. (Platí pro obě strany)
  2. Studenti jsou sami od sebe aktivnější.
  3. Hodiny je baví.
  4. Odnášejí si více informací = lépe si pamatují.
  5. Nemusí nikam cestovat a „zabíjet“ tak čas. (Platí pro obě strany)
  6. Hodiny lze mít brzo ráno i později večer.
  7. Vhodné pro jednotlivce i pro skupiny.
  8. Snadnější používání online souborů – studenti si mohou přizpůsobit sami hlasitost, lépe vidí videa, apod.
  9. Slovník hned po ruce.
  10. Připojení odkudkoli, hodina není fixovaná na jedno místo. (Platí pro obě strany)

A pokud máš zájem zkusit si online hodiny. Koukni na Konverzace online a nech se vtáhnout do víru moderní doby.

Petr: „Léto v Innsbrucku? Nejlepší, co studenta může potkat…“


Při brouzdání na Facebooku jsem narazil na reklamu od Do Rakouska na zkušenou na týdenní jazykový kurz v Innsbrucku konající se na škole, která mě zaujala pár měsíců předtím na Gaudeamu. Řekl jsem si, že strávit týden prázdnin v Rakousku studiem mi zas tolik neuškodí a přihlásil jsem se. Díky týdnu stráveném v Innsbrucku na kurzu si momentálně ve městě hledám brigádu na celé léto a mám podanou přihlášku na místní univerzitu. A co mě tak nadchlo?

Po ubytování na útulné koleji pro studenty jsme se rychle seznámili s MCI univerzitou. Týdenní plán jsme měli jasně daný: každý den hodinu a půl gramatika, následováno „Soft and Hard skills“ a nakonec konverzace. Vše probíhalo v němčině, což může vypadat na první pohled náročně, ale bát se, že byste byli během výuky ztraceni a nerozuměli, se nemusíte. Výuka se totiž přizpůsobuje úrovni a schopnostem účastníků, nebo vám kterýkoli z vyučujících rád pomůže. A co mi to všechno dalo? Řekl bych, že lepší studijní týden pro studenta střední školy jen tak nevymyslíte. Do dvou dnů se dobře rozmluvíte, s čímž vám pomůže samotná konverzace s rodilým mluvčím. Během hodiny gramatiky si zopakujete všechny základy a naučíte se i nové věci. Program „Soft and Hard skills“ je pro jakéhokoli studenta jako dar z nebes. Od správného vystupování a přednášení před třídou po rozbor psaní motivačních dopisů a životopisů. Naučíte se všechny důležité věci,

které se vám budou hodit na vysokou školu, do práce, ale i celkově do života. To vše je doplněno různými úkoly a příklady, které se odevzdávají elektronickou formou, a můžete se těšit na podrobný rozbor vaší práce plný tipů a rad k vašemu zlepšení. Moderní kampus a nové učebny s výhledem přímo na Alpy, ve kterých výuka probíhá, jsou jen třešničkou na dortu ke všemu ostatnímu.

Mimo výuku nabízí kurz širokou škálu různých aktivit, jež se dají v Tyrolsku během léta dělat. Ať je to výlet do Seefeldu vlakem, procházka po městě nebo vyjížďka lanovkou do hor na západ slunce. To vše můžete podniknout spolu s ostatními účastníky kurzu a organizátory, nebo si všechny tyhle zajímavosti můžete projít sami. Během celého týdne je hodně času na jakékoli aktivity dle vaší libosti, takže se nebojte, že byste se nudili.

Těšit se můžete nejen na příjemný a kvalitní kolektiv organizátorů, ale hlavně na skvělý zážitek z prázdnin.

Lenka: Proč jsem utekla z Prahy

Zajímá vás, co tolik vidí na Innsbrucku? Zda se dá v Rakousku přežít i bez znalosti němčiny? Přečtěte si blog od Lenky, nově studentky MCI a vše se dozvíte!

Ahoj jsem Leňa, jsem dost malá a ráda se směju. A kromě toho miluju hory stejně jako všichni mí kolegové, kteří mají sídlo v Innsbrucku. Proč ale zrovna tam?

Když jsem před pár lety přemýšlela kam půjdu na vysokou, Praha byla z pohledu místa i školy jediná volba v ČR a studium v zahraničí mě tenkrát snad ani nenapadlo. Jediná škola, která splňovala moje nároky na obor byla VŠE, a tak jsem šla. Když jsme se ve druháku měli hlásit na Erasmus, měla jsem jasno. Vzala jsem si mapu, udělala tečky v horách, a tam se přihlásila. Innsbruck byl první volba, a to ze spousty důvodů, jako je jazyk, kultura, Freizeitkarte (o té později) a tak podobně. Měla jsem průměr, že jsem mohla jít téměř kamkoli. Slýchávala jsem věci jako: „Ježiš, a proč nejdeš do Vídně, když máš takovej průměr?“ nebo „Proč nejedeš někam dál, třeba do Kanady, co by za to jiní dali..“. Nevím, co by za to dali jiní, ale já bych dala všechno za Innsbruck.

Půl roku v Alpách se nedá shrnout do jedné věty, ani jednoho článku. Poznala jsem spoustu skvělých lidí, získala spoustu zážitků a v horách byla víc než ve škole. U toho všeho jsem ale taky poznala sama sebe. Došlo mi, jak moc neumím žít v Praze, jak kolem sebe potřebuji lidi se stejným myšlením, a že mě VŠE tlačí někam, kam vlastně vůbec nechci. Praha je nádherná, skvělá pro studentský život i pracovní příležitosti a bez ní bych se nejspíš ani nedostala do Innsbrucku. Je ale taky nádherně uspěchaná, daleko od pořádných hor a plná lidí, jejichž životní filozofií je šplhat po korporátním žebříčku.

Znáte to, všichni vám pořád opakují, jak je skvělý najít svoji work-life balance, ale nikdo z nich ji ještě pořádně nenašel.

Já ji ale najít chtěla, tak mi to nedalo a řekla jsem si, že zkusím příjimačky na magistra na MCI. Příjimačky dopadly, já jela do Prahy odstátnicovat a vrátila se na trvalo do Innsbrucku. A ta rovnováha? Jej, a jaká!

A teď k tomu, co (ne)jde:

  1. Neumím německy. A ne, nejsem jeden z těch lidí, co „neumí německy“ a přitom plynule začnou mluvit v baru. Fakt neumím německy. Ale studuju v angličtině, ve třídě plné Rakušáků a němčina se učí sama.
  2. Nepotřebuju statisíce ani miliony abych tady mohla studovat. Školný je 380 euro na semestr, bydlení je o něco dražší než v Praze a ostatní životní náklady se dají srovnat. Budete potřebovat víc, ale dá se to zvládnout.
  3. Nepracuji v Innsbrucku. Pracuji online, za pochodu a v angličtině. Jde to i bez němčiny, ale chce to čas.

A když už zjistíte, že to jde, Tyrolsko vám ukradne srdce. Naučíte se být v klidu, fyzička se udržuje sama a každé ráno se při pohledu z okna musíte usmívat. K tomu všemu máte v kapse Freizeitkarte, neboli celosezónní skipas (a pár dalších výhod) za 427 Euro na celý rok. Samotná škola je plná malých oborů, kde je přístup ke studentům pravým opakem toho, co vám nabízí české školství.

Tak jestli ještě pořád netušíte, co vlastně děláte v Praze nebo kdekoli jinde, koukněte na MCI Innsbruck. Slibuju, že to bude stát za to!

Instagram: https://www.instagram.com/kavkalenka/

Srovnání: Studium v Rakousku a u nás

Jak se studuje v Rakousku

Před pár týdny jsem se vrátila z Erasmu v Rakousku, kde jsem strávila zimní semestr. O tom, co všechno se dá na Erasmu dělat, už toho bylo napsáno mnoho. Od Erasmu jsem si mimo jiné slibovala to, že si osvěžím přístup ke svému oboru. V dnešním článku bych tak chtěla porovnat, jak na mě působí vzdělávání u nás a jak na mě působilo v Rakousku.

Hned zkraje musím podotknout, že studuju statistiku na MatFyzu, tudíž jsem si velmi dobře vědoma skutečnosti, že může být moje zkušenost zkreslená. (Všichni určitě znáte ten vtip: Matematik, fyzik a biolog letí v balónu nad Alpami, biolog vykoukne přes okraj koše a vidí na hřebenu kamzíka, ukáže prstem a říká: „Koukejte, v Alpách žijí hnědí kamzíci!“ Fyzik ho opraví: „V Alpách žije alespoň jeden hnědý kamzík.“ Matematik opraví fyzika: „V Alpách žije alespoň jeden kamzík alespoň z jedné strany hnědý!“) Tedy: Neříkám, že takhle to je v Rakousku. Spíš: Tohle jsem zažila já J

Dost bylo řečí, pojďme k věci. V Rakousku jsem studovala na Technické Univerzitě v Grazu (Štýrském Hradci). Už název samotný napovídá, že jde o praktičtěji orientovanou záležitost než je MatFyz. Zapsala jsem si celkem 6 předmětů – Kurz němčiny, Aplikovanou statistiku, Matematickou statistiku, Statistický projekt, Biostatistiku a Seminář z Aplikované matematiky. Celkem to hodilo 27 kreditů a ve škole jsem trávila průměrně 90 minut denně. Podrobnější dojmy k jednotlivým předmětům dodám níže, protože ne každého musí zajímat. Na druhou stranou já jsem při čtení cizích příběhů ze zahraničí před svým odjezdem často postrádala detailnější informace.

Celkový dojem z přístupu učitelů by se dal shrnout jednoduše: Důraz na pochopení, příjemná atmosféra, neztrácení času se zbytečnými odvozovacími detaily. Všichni učitelé byli velice milí a svým projevem přímo vybízeli k pokládání doplňujících otázek, na které odpovídali s upřímným nadšením. Obvykle se raději na nic neptám, protože si nejsem jistá, jestli odpověď na můj dotaz nepadla minulou přednášku (ze které už si nic samozřejmě nic nepamatuju). Tady to bylo naopak. Na hodinách se nejelo nijak závratným tempem, takže bylo možné si vše v klidu rozmýšlet už při poslechu. Na druhou stranu jistě dost pomohlo i to, že jsem si zapsala jen předměty, které mě upřímně zajímaly a že na MatfFyzu už jsem to všechno minimálně jednou slyšela. (A to i přes to, že jsem si zapsala nejpokročilejší statistické předměty, které měli v nabídce.)

Tenhle přístup – proberme vše pohodověji a lidštěji –  má i svá proti, a to v tom, že dovoluje velmi laxní přístup studentů. Uvedu na příkladu. Na Aplikovanou statistiku jsme chodili jenom 3. Přednášky a cvičení se brali jako dva odlišné předměty za dvě známky a dva přísuny kreditů. Přednášky byly na slidech, takže si nikdo kromě mě (byla jsem dost namotivovaná 😀 a fakt mě to bavilo) nenosil ani sešit a většinu hodinu strávili okatě na telefonech. Na učiteli byla patrná nelibost, nicméně neřekl nic. Na cvičení jsme měli vždy spočítat za úkol sadu příkladů a předvést je u tabule. Stačilo, když každý příklad měl právě jeden člověk. Brzy se stalo nepsaným zvykem, že všechny příklady mám já. Učitel se nezdál být spokojen, nicméně stále nic neříkal. Na konci ledna se v SISu objevily výsledky. Učitel se rozhodl k radikálnímu kroku a ostatním dal nekompromisně za 5 (za 4 by tady ještě prošli), takže musí předmět příští rok opakovat. Nedávno mi psali, jestli bych jim neposlala všechny svoje řešení 😀 Tady nakonec jejich laxnost neprošla, ovšem na dalších předmětech se to celkem ztratilo. Tím se snažím říct, že studenti si vůbec nevážili naprosto úžasného přístupu učitelů, protože ho berou jako samozřejmost. Kdyby někdy zažili pořádný stres způsobený drtivým přívalem informací, které jsou prakticky nevstřebatelné a pekelné zkouškové, možná by změnili názor.

Zkoušky samotné pak byly většinou ústní. A jak jinak, než podstatně příjemnější. Zatímco u nás probíhají spíš formou hodinového šťourání do jednoho náhodně vybraného důkazu, případně kapitoly, tady to byl spíš hodinový průlet veškerým učivem, které se za celý semestr probralo. Člověk tak spíše učiteli zrekapituloval, co si z předmětu odnáší, a žádné detaily, nedejbože složitější důkazy, nebyly vůbec vyžadovány. Za jeden semestr jsem tak nasbírala víc jedniček než za 4 roky předchozího studia.

Suma sumárum, jsem hrozně ráda, že jsem si to takhle zažila a vyzkoušela. Rakouský (podle některých obecněji západní) přístup mi hrozně vyhovoval a bavil, každopádně jsme toho stihli podstatně méně, než jsem zvyklá. Na druhou stranu si myslím, že všechno, co jsme si řekli, bych dokázala lépe využít, protože jsem to pochopila víc do hloubky. Ideální by asi byla nějaká forma kombinace. Nicméně je pravda, že když jsem šla studovat matiku na MatFyz, tak jsem asi měla vědět, do čeho jdu, no. Co se týče studentů, tak z jejich strany to vyžaduje proaktivní přístup. A když nechtějí, tak skoro nic nemusí a projde jim to docela hladce.

Nyní podrobněji k jednotlivým předmětům.

Aplikovaná statistika – O té už jsem mluvila, byli jsme tu jen 3. Nejednou se ovšem stalo, že jsem na přednášku dorazila jediná. Občas se to stalo i cvičení, kdy jsme měli všichni předvádět domácí úkoly na tabuli, takže to pak ztratilo smysl, takže místo cvičení byla přednáška. Profesor byl velice přirozený a spontánní. Měl upřímnou snahu nám vše co nejlépe zprostředkovat, takže často ukazoval kód v Rku, který programoval noc předtím. U toho nám rovnou vysvětlil, jakých chyb se vyvarovat, protože mu to kvůli nim 3 hodiny nechtělo fungovat. Zkouška probíhala u něj v kabinetě. Postavil mě k tabuli, dal mi fix a já přednášela kusy látky, na které se tázal. Vysvětlovat něco 60 minut v angličtině bylo trochu vyčerpávající, ale zkouška se nesla ve velmi příjemném duchu a když jsem se hned nepochopili, tak ochotně napovídal.

Matematická statistika – Ach, profesor Friedl. Člověk s neskutečným charismatem, který při přednášení se slidů (které byly německy, ehm :D) ustavičně pochodoval prostorem, zářivě se usmíval a kladl návodné řečnické otázky. Přestože tuto látku jsem slyšela už před dvěma roky, ukázal mi spoustu souvislostí, které mi předtím unikaly. Zdůrazňoval, k čemu je co potřeba, jaké byly intuitivní myšlenky za jednotlivými koncepty a všechno s neuvěřitelným nadšením. Stačil jeho příchod do místnosti a příjemná atmosféra se sama objevila. Nikdo se nebál ptát a on vše trpělivě vysvětloval. Na konci nezapomněl ocenit všechny, kteří se na něco zeptali, a děkoval nám za pozornost. Nestačila jsem se divit.

Biostatisitka a návrhy experimentů – Tady mi bylo všech ostatních trochu líto. Tahle přednáška si kladla za cíl seznámit biology průřezově s prakticky celou statistikou. Pro mě to bylo naprosto ideální, protože jsem si sesumírovala asi 6 semestrů, které jsem absolvovala u nás, a navíc se zhruba dozvěděla, co mě ještě čeká. Ubozí biologové, kteří v životě neviděli Rko, a teď v něm po dvojicích dělali domácí úkoly každých 14 dní, ovšem naprosto nestíhali, což je dost pochopitelné. Písmené zkoušky byly dost podobné jako v minulých letech, takže se nakonec všichni naučili nazpaměť pár odpovědí a prošli. Pro mě tedy velká přidaná hodnota, pro ně nejspíš nic. Jenom stres a žádné pochopení.

Statistický projekt – Individuální práce na praktickém problém. A jako bonus u profesora Friedla. Musela jsem ho trochu přesvědčovat, protože na něj obvykle navazuje diplomka, ale nakonec jsme se domluvili. Pomáhala jsem mu vyřešit problematiku odlišování funkčních a nefunkčních součástek pro jednu firmu. Naučila jsem se na tom dost nových věcí a hrozně se mi to líbilo. Díky.

Seminář z Aplikované matematiky – Na začátku mě málem ranila mrtvice, protože to vypadalo, že budu muset napsat 20 stránkovou práci o parciálních diferenčních rovnicích spolu s nějakým netradičním praktickým využitím. Pak jsme si vysvětlili, že o tom nic nevím, takže mě nechal napsat práci o čemkoliv. Vybrala jsem si tedy něco z toho, co už jsme brali a co budu mít u státnic J. Takže nakonec ideálka.

Kurz němčiny – úroveň A2/1. Platil se – 70 euro za semestr. Na začátku se psaly rozřazovací testy. Konečně mi nevadily takové ty trapné smalltalky typu: Odkud jsi? Protože se spolužáky ve škole je to hrozná otrava, ale s cizími lidmi, kteří jsou navíc třeba ze Sýrie se i za takto triviálními otázkami skrývaly zajímavé odpovědi. A slyšet Číňana, jak se pokouší domluvit německy se Španělem je vážně zážitek. Co národ to přízvuk.

Moje studium v Rakousku

 

 

Jmenuju se Mieke, jsem z Nizozemska a studuji obor mechatronik. Ve třetím semestru máme

povinnost vybrat si jinou univerzitu, kde bychom chtěli uskutečnit výměnný pobyt. Mým cílem bylo zlepšit se v němčině, takže jsem si hledala německé kurzy už doma. Naneštěstí žádná další univerzita v Nizozemsku žádné předměty v němčině, které by zahrnovaly i technický jazyk, nenabízela. Když jsem mluvila se svým koordinátorem, navrhnul, že bych se měla koukat na technické obory v nějaké německy mluvící zemi. Navíc co se týče technických oborů, je Německo velkým hráčem. V ten moment to znělo šíleně a hlavně až moc složitě. Dnes jsem ale velmi ráda, že jsem to všechno zvládla vyřídit a zařídit.

Výběr zahraniční destinace nebyl moc složitý. Rakousko jsem pravidelně navštěvovala se svými rodiči během našich prázdninových dovolenkových výletů a tuto zemi jsem si zamilovala. Takže když jsem se dozvěděla, že moje univerzita má partnerské univerzity taky v Rakousku, rozhodnutí bylo snadné. V ten moment jsem byla zároveň nadšená, ale i vyděšená. Nadšená, protože jsem věděla, že budu žít v horách a dokonce v Innsbrucku, takže jsem měla pocit, že se mi splnil sen (nejvyšší hora v Nizozemí má jenom 320 metrů). Zároveň jsem byla vyděšená, protože jsem věděla, že to bude poprvé, co budu žít úplně sama, 800 km od mé rodiny a kamarádů.

Tou nejlepší částí mého studia v zahraničí bylo potkávání spousty úžasných lidí. Předměty jsem měla v němčině a jelikož byla jsem jediný výměnný student ve třídě, poznala jsem spoustu místních lidí a naučila se spoustu věcí o místní kultuře. Zapojila jsem se také do Erasmus Student Network (ESN) v Innsbrucku, takže jsem se seznámila i se spoustou mezinárodních studentů. Během svého pobytu jsem se skamarádila se spoustou lidí. V Innsbrucku je vždy co dělat, 1/3 obyvatel tvoří studenti a město opravdu žije. Z toho důvodu je Innsbruck tím nejlepším místem, které si vybrat pro studium v zahraničí

Během mého pobytu v zahraničí se 5 měsíců zdálo hodně dlouhých, ale když se ohlédnu zpět, tak bych skoro řekla, že to bylo málo. Je to dost dlouhá doba na to, abyste si zvykli na nové prostředí a začali se v něm cítit jako doma. Po návratu do Nizozemska se mi zdá, jako bych nikdy nikam neodjela, tak rychle to uteklo. Nicméně bych se v budoucnu moc ráda vrátila zpět, neboť mě Rakousko bude vždy okouzlovat zejména svojí přírodou a kulturou. Zároveň toužím po tom vycestovat do zemí svých mezinárodních přátel, které jsem v Innsbrucku poznala. Rozhodně všem doporučuji odjet někam do zahraničí, je to bezesporu báječná zkušenost.

„Jedna z možností jak dostat od života co nejvíce, je dívat se na něj jako na dobrodružství.“ – William Feather

Mieke